Článek
Je 4. listopad roku 1983, sychravý deštivý den. V zapadlé vesnici Nova Blahovishenka v Chersonské oblasti přichází na svět do rodiny notorických alkoholiků malá holčička Oksana. Při narození normální dítě, brzy po porodu však velmi zanedbáváno, až do té míry, že ani ve 3 letech stále ještě neumí mluvit ani chodit a její „výchovy“ se doslova ujímá smečka psů, která žije na dvorku zchátralého venkovského stavení. Oksanina mentální podstata se formuje spíše do zvířecí podoby než, že by se jednalo o plnohodnotnou lidskou bytost. Její věčně opilí biologičtí rodiče o ní jeví pramalý zájem, mnohém více času tráví se psí smečkou na dvorku, a postupně se stává její součástí.
více pes než člověk / wikimedia commons
Žije v psím kotci, domů mezi lidské členy domácnosti není vůbec pouštěna. Napodobuje psí chování, běhá a skáče i pije a „žere“ jako pes. Její biologický otec se baví tím, když přivádí do svého nuzného příbytku své opilé kamarády a ukazuje jim jak Oksana umí hezky aportovat a vytváří si své místo v psí hierarchii smečky. Jednou jí i hodně zbije dřevěnou násadou od motyky, když Oksana odloví na dvorku slepici, kterou zadáví, roztrhá zubama a zasyrova pozře. Na známém videu je zachycena již dospělá Oksana jak kráčejíce na všech čtyřech nese v „tlamě“ velkou syrovou prasečí kýtu, kterou ukořistila pro sebe. Byla tak zvyklá činit v dětství po tom co její věčně opilý otec házel svým psům kusy syrového masa. Taky ráda lovila polní hraboše a ostatní hlodavce prohánějící se po zaneřáděném dvorku. Oksana už pramálo připomínala člověka a postupně získala v psí smečce dominantní postavení.
kus masa je odnášen do brlohu / wikimedia commons
Takto to jde celé roky, až konečně roku 1990 z popudu sousedů zasáhnou sovětské úřady a vyšlou na místo státního úředníka. Sociální pracovník je v šoku když spatří sedmileté dítě, které svým chováním a vzezřením vůbec nepřipomíná lidskou bytost, ale mnohem více divokého psa. Oksana zuřivě skáče a běhá po všech čtyřech, cení zuby a hlasitě štěká. I pro otrlého úředníka zvyklého na různé bizarnosti, které sovětský venkov té doby nabízí představují tyto hrůzy nezapomenutelný zážitek. Divoký tvor, jimž Oksana Malaya je, je odebrán svým biologickým rodičům a umístěn do ústavu pro mentálně postižené děti v Barabolu. Tam po několik let absolvuje speciální terapii jejichž cílem je přetvořit ji ze zdivočelého zvířete vychovaného psí smečkou zpět na lidskou bytost. Nakonec po zhruba 10 letech intenzívní terapie se jí podaří naučit téměř plynule mluvit a dokonce zvládá práci na farmě, kde je zaměstnána jako dojička krav.
u napajedla / wikimedia commons
Nicméně již natrvalo zůstala intelektuálně značně omezená. Našla si dokonce i přítele, který s ní určitou dobu žil, ale nakonec jí opustil. V současné době je jí 41 let a stále pracuje na farmě, kde má na starost péči o dobytek. Je nepravděpodobné, že by se někdy dokázala zcela integrovat do lidské společnosti. Nicméně uvedla, že jí uráží když slyší jak jí ostatní lidé nazývají „psí holkou“. Přeje si, aby jí její bratři navštěvovali na farmě častěji a ráda by se setkala se svou biologickou matkou. Nicméně se dá bohužel říci, že to co se v jejím životě mohlo změnit k lepšímu, se už změnilo. Další znatelné pokroky jsou podle názoru expertů v jejím případě již bohužel spíše nepravděpodobné.
