Článek
Za dob starých Keltů symbolizoval letní slunovrat počátek léta, připadající na 21. června. Tehdy byl den nejdelší, sluneční kotouč demonstroval svou plnou sílu, a proto také veškeré obřady úzce souvisely se sluncem. Dominantní úlohu, podobně jako při oslavách Beltinu, hrály ohňové rituály.
Keltský oheň
Opět se z kopců a po polích pouštěla zapálená kola, symboly žhnoucího slunce, skákalo se přes ohně. S pozorováním letního slunovratu, se sluncem v nejsevernějším bodu horizontu, jsou také spojeny megalitické stavby, které Keltové nebudovali, protože byly vybudovány už ve dřívějších dobách, ještě před tím než se Keltové objevili. I oni je však využívali ke svým rituálům, včetně pozorování nebeských úkazů. Oslavy a obliba letního slunovratu však nebyly specifikem jen Keltů, byly vlastní většině národů pravěku a starověku. Keltové v den slunovratu oslavovali nejdelší den a nejkratší noc, tančili kolem ohně, skákali přes něj a pálili čarovné byliny. Tyto slavnosti jsou projevem úcty ke slunci a radosti z hojnosti a úrody. Keltští kněží Druidové pořádali magické rituály uvnitř megalitických staveb, jako je například Stonehenge. I když tyto stavby Keltové nevystavěli a o jejich původu i skutečném významu se dosud ví jen velmi málo.
Stonehenge
