Článek
Kolem 400–430 miliard Kč je částka přičítaná čistě účtům měst a obcí (bez krajů). Stát se přitom zadlužuje a půjčuje si za vysoké úroky. Je takový stav veřejných financí zdravý? Ne.
Obce s oblibou deklarují, že čekají na dotace. Jinými slovy: ke svým 400 miliardám očekávají od státu dalších 200 až 300 miliard, tedy 50 až 80 % navíc. Je to reálné očekávání? Kde to ve státním rozpočtu kdo vidí?
Je to čekání na Godota. Všichni dobře tuší, že žádných 200 až 300 miliard nepřijde, a přesto se na ně čeká dál. Očekávání dotací se celostátně změnilo v jakousi manažerskou poruchu, že bez dotace nikdo nic stavět nebude. Možná by stát měl razantně vystoupit a říci obcím: „Co už máte, s tím si hospodařte, více nedostanete.“
Jenže samotný vzkaz nestačí. Politici o problému mluví, ale k jádru se nedostanou. „Stát má motivovat obce, aby spolupracovaly,“ tvrdí šéf ODS Martin Kupka. (1) Jak? Že si obce budou půjčovat peníze, sdružovat je pro společné projekty, a když tak učiní, stát jim nějakou tu dotaci přihodí? Taková pravidla snad existují? „Můžeme slučovat služby, které obce poskytují, rušit obce je nesmysl,“ říká ministr Karel Havlíček. (1) Slučování služeb je nepochybně správnou cestou, rušení obcí je ovšem slovo do pranice. Česká republika má přes 6 200 obcí, a pokud je počítáme na počet obyvatel, patří k zemím s největším počtem obcí. Odborná skupina NERV tvrdí, že snížením počtu o třetinu by stát ušetřil desítky miliard korun. „Nelze na to nahlížet jen ekonomicky, jsou to komunity, jsme pro jejich dobrovolnou spolupráci,“ přidává se Vít Rakušan (1), který ale ekonomický pohled vylučuje předem. A proč? Obce nejsou o penězích?
Jádro problému je v lidech a v pravidlech. Někde mají obce štěstí a kandidují schopní a odborně připravení lidé, a to je po čtyřech letech vidět. Jinde nastoupí na čtyři roky neodvolatelní lidé, jejichž odbornost je nízká, a peníze určené na rozvoj obce leží nevyužité. Jaký je poměr úspěšných a neúspěšných obcí? O tom dost napovídá výše finančních úspor obcí, byť jistěže Praha celkový výsledek výrazně ovlivňuje.
Komunální politik je po celé čtyři roky prakticky neodvolatelný. Zánik mandátu při usvědčení z úmyslného trestného činu je v praxi výjimečný a kvůli délce vyšetřování a soudních procesů těžko realizovatelný. V případě chybné volby není žádný opravný prostředek, volič zůstává v pozici odevzdaného diváka.
Přitom to jinak jde. V některých státech USA, v části švýcarských kantonů a obcí i v sousedním Polsku lze politika odvolat referendem nebo petičním systémem, pokud voliče podvedl nebo vykonává mandát v rozporu se sliby či právem. U nás je to nemožné.
Zaměstnanec má zkušební dobu, a když se neosvědčí, musí odejít. Politik, který se v komunální politice neosvědčí, tam klidně sedí další čtyři roky, protože špatná práce v obcích je v podstatě nepostižitelná.
Ze žádné politické formace přitom nezní ani náznak úvahy o snížení počtu obcí nebo o možnosti odvolat komunálního politika. Obě témata jsou zatím tabu.
Očekává snad někdo, že se po právě skončených volbách škudlivé obce „probudí“ a ladem ležící peníze se začnou využívat? Proč by k tak náhlému obratu mělo dojít, když se systém nezměnil? Nestačí jen vůle voličů, musejí se změnit pravidla. Jinak si za čtyři roky opět jen posteskneme, kolik nevyužitých peněz leží v bankách a o kolik lepšího života jsou občané ochuzeni. Oni to totiž žádnou volbou nezachrání, protože náprava je možná jen jednou, a to až za čtyři roky.
Zjevně špatný systém.
(1) https://nazory.aktualne.cz/analyza-ospala-debata-na-prime-nemela-jiskru-ani-spad-na-volby-nebude-mit-vliv/r~aaa29a80f72a8c1cb9ca17174511868d/
