Článek
Když se génius potkal s dvorským šedým vlkem
Vídeň roku 1781 byla něco jako dnešní Hollywood, jen místo kamer se tu točila hudba. Do tohoto lesku a pozlátka vtrhl Wolfgang Amadeus Mozart, drzý, talentovaný a věčně na mizině. Miloval hazard, ženy a dobrou večeři, i když na ni často neměl.
V čele hudební smetánky stál Antonio Salieri. Byl elegantní, uhlazený, blízký císaři. Ačkoli byl spíš „pan Dokonalý“ než bouřlivák, rozhodně uměl hrát svou hru.
A už tehdy se šeptalo: „Mozart má talent, Salieri má kontakty. A to se neodpouští…“
Dvorní intriky: Italská klika proti německé krvi
Salieri byl tváří italské operní tradice, která u císaře Josefa II. měla dlouhá léta přednost. Mozart byl naopak hrdý na německou operu a s tou šel proti proudu.
Drb z roku 1786? Konstance Mozartová údajně vyprávěla kamarádkám, že Salieri schválně brzdí uvedení Figarovy svatby a místo toho protlačuje své italské pěvce. Salieri se prý císaři zmínil, že Mozartova hudba je „moc složitá pro běžné ucho“. Skandál, který by dnes měl titulky typu: „Salieri shodil Mozarta u císaře!“
Salieri a Mozart byli konkurenti.
Ženy mezi notami
O Mozartovi je známo, že měl slabost pro dámy. Od dvorních zpěvaček až po manželky mecenášů. Salieri si naopak držel image distingovaného gentlemana, ale i kolem něj se šuškalo.
- Opera Così fan tutte prý byla inspirována skutečným milostným trojúhelníkem z dvorského prostředí.
- Někteří tvrdili, že Salieri byl okouzlen zpěvačkou Caterinou Cavalieri, která byla zároveň Mozartovou žačkou. Takže ano, i tady mohlo jít o hudební i osobní žárlivost.
Otrava – nejpikantnější drb století
Když Mozart 5. prosince 1791 náhle zemřel, Vídeň byla v šoku. Mluvilo se o horečce, o epidemii, o vyčerpání… ale nejvíc se chytl příběh o jedu.
Proč? Protože ještě pár týdnů před smrtí se Mozart přátelům svěřil, že má pocit, že ho někdo „pomalu tráví“. Prý dostal od neznámého muže objednávku na Requiem, která ho děsila. Lidé si to spojili: tajemný muž = Salieriho posel.
A když se o 34 let později psychicky nemocný Salieri v blábolení „přiznal“ otravě, legenda byla na světě. Nikdo už neřešil, že si v té době pletl vlastní jméno a dny v týdnu.
Hudební rival, nebo pohřební klaun?
Drby šly ještě dál. Existovala pomluva, že Salieri na Mozartově pohřbu vypadal „až moc spokojeně“. Realita? Pohřeb byl komorní, v dešti a s minimem hostů. Salieri tam skutečně byl… ale spíš z povinnosti. V bulváru by to ale znělo jako: „Salieri: Smál se nad Mozartovou rakví?“
Pravda, která kazí senzaci
Fakta jsou nudnější než drby: Salieri Mozarta nezabil. Po jeho smrti se staral o jeho hudební odkaz, učil jeho syna a sám vychoval hudební generaci, která změnila svět. Ale pro veřejnost je to pořád ten „padouch z Amadea“.
Ať už mezi nimi panovala skutečná rivalita, nebo jen zdravá soutěživost, jedno je jisté – oba po sobě zanechali hudbu, která přežila staletí a stále dojímá i fascinuje. Jejich noty se staly mostem mezi světy a jejich příběh připomíná, že i v hudbě se mísí genialita s lidskými vášněmi. A možná… na každém šprochu pravdy trochu?
Salieriho rukopis.
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/mozart-a-salieri-byli-kamosi-jak-hrom-dokazuje-videnske-muzeum-325606
https://socr.rozhlas.cz/mozart-vs-salieri-aneb-jak-bylo-doopravdy-9206947
https://magazin.aktualne.cz/kultura/klasicka-hudba/amadeus-mozart-salieri/r~41c9c6a8c6b511e9bb450cc47ab5f122/
https://www.thecollector.com/amadeus-vs-salieri-feud-bitter-rivals/
