Článek
Dětství s příchutí slávy i rebelie
Alexandr Sergejevič Puškin se narodil roku 1799 v Moskvě do aristokratické rodiny. Už od mládí byl vychováván v luxusu, ale také obklopen příběhy, uměním a kulturou. Na prestižním gymnáziu v Carském Selu brzy proslul jako „ten divný chlapec s básnickým talentem“, který se místo učebnic raději probíral francouzskou literaturou a psal odvážné verše.
Jeho rané básně byly plné energie, romantiky a svobody. A právě slovo ,,svoboda“ se stalo jeho životním mottem, i když ho nakonec stálo klid a možná i život.
První básník a první skandály
Puškin se rychle dostal do povědomí kulturních kruhů v Petrohradě. Jeho básně se šířily mezi mladými důstojníky a šlechtici jako oheň. Jenže ruský car Alexandr I. nebyl zrovna nadšený, když se dozvěděl, že v Petrohradě mladý básník otevřeně kritizuje carský režim a zpívá ódy na svobodu. Výsledkem bylo vyhnanství a dočasné zákazy publikace.
Paradoxně mu to přidalo na popularitě. Vyslaný na venkov, do Oděsy a dalších míst, se Puškin stal ještě větší hvězdou. Kdekoli se objevil, ženy se na něj lepily, muži se s ním chtěli přátelit a jeho reputace bouřliváka rostla.
Ženy, hazard a věčné dluhy
Co by to bylo za génia bez pořádné dávky neřestí? Puškin byl pověstný svým vztahem k hazardu. Hrál karty, prohrával obrovské částky a půjčoval si od přátel i nepřátel. Jeho dluhy bývaly tak vysoké, že by jiného muže zlomily, ale on si z toho dělal spíš téma pro své ironické dopisy.
A ženy? To byla kapitola sama pro sebe. Puškin miloval vášnivě a bez zábran. Byl svůdník, kterému málokterá odolala. Zároveň ale sám trpěl žárlivostí a neschopností snést, že by jeho partnerka mohla patřit někomu jinému. To byl koktejl, který jednou musel explodovat.
Busta ruského velikána v Praze na Puškinově náměstí.
Osudová láska: Natálie Gončarovová
V roce 1831 se Puškin oženil s Natálií Gončarovovou. Byla ženou, která byla považována za jednu z nejkrásnějších v Rusku. Vysoká, elegantní, s jemnými rysy a očima, které dokázaly odzbrojit každého muže. Byla ozdobou všech plesů a bálů. Puškin ji miloval až fanaticky, ale zároveň ji nedokázal uchránit před obdivovateli.
A právě to byl problém. Petrohradský dvůr byl plný mladých oficírů a šlechticů, kteří se rádi bavili s krásnou Natálií. Mezi nimi se objevil i francouzský důstojník Georges d’Anthès, charismatický a sebevědomý muž, který se k Natálii měl podezřele blízko.
Drby, posměch a veřejná potupa
Puškin se ocitl v situaci, která byla pro jeho povahu nesnesitelná. Začaly kolovat dopisy a anekdoty, které si z něj dělaly legraci jako z „podváděného manžela“. V prostředí, kde čest byla víc než život, to bylo něco nepřijatelného.
Puškin dostal anonymní pamflet, který ho nazýval „rytířem řádu parohů“. Byla to jasná narážka na to, že je paroháč. To byl pro básníka, který si zakládal na své hrdosti, poslední hřebíček do rakve.
Souboj na život a na smrt
Dne 27. ledna 1837 se Puškin a d’Anthès setkali na okraji Petrohradu, aby se střetli v souboji. V rukou měli pistole, kolem stáli svědci a napětí se dalo krájet.
D’Anthès vystřelil první a zasáhl Puškina do břicha. Kulka pronikla hluboko a zranila životně důležité orgány. Puškin ještě stačil vystřelit a lehce svého soupeře poranit, ale už v tu chvíli bylo jasné, že básník je odsouzen zemřít.
Poslední dva dny
Puškin byl převezen domů, kde strávil dva dny v nesmírných bolestech. Byl si vědom, že umírá. Přijal poslední pomazání, napsal několik dopisů a snažil se vyrovnat se smrtí. 29. ledna 1837 zemřel, obklopen rodinou a přáteli. Bylo mu pouhých 37 let.
Šok a legenda
Petrohrad i celé Rusko propuklo v nářek. Smrt Puškina byla vnímána jako obrovská kulturní tragédie. Jeho pohřeb se stal událostí, na které se sešly davy lidí. Básník, který se celý život bil za svobodu, čest a pravdu, skončil jako oběť vlastní cti a společenských intrik.
Odkaz, který přetrval
Puškin se stal legendou. Jeho díla, zejména román ve verších Evžen Oněgin, drama Boris Godunov a nespočet lyrických básní, položila základ moderní ruské literatury. Ale kromě veršů mu zůstala i pověst muže, který žil rychle, spaloval se vášní a zemřel tak, jak by to sám napsal, tragicky a dramaticky.
A. S. Puškin po sobě zanechal nesmrtelnou klasiku.
https://www.stoplusjednicka.cz/zemrel-alexandr-sergejevic-puskin-literat-ktery-za-svou-cest-polozil-zivot
https://operaplus.cz/vyroci-pred-220-lety-se-narodil-alexandr-sergejevic-puskin-vecna-inspirace-pro-hudebni-skladatele/
https://zivotopis.spisovatele.cz/alexandr-sergejevic-puskin.php
https://www.lidovky.cz/kultura/alexandr-sergejevic-puskin-byl-nejznamejsi-romanticky-basnik-i-zvrhly-suknickar.A170210_122657_ln_kultura_jto
