Článek
1. Skřipec (rack)
Klasika mučíren. Oběť byla přivázána za zápěstí a kotníky na pohyblivou konstrukci, která se otáčela. Při natahování těla docházelo k trhání svalů, šlach, vykloubení a lámání kloubů. Někdy byla natahovaná tak dlouho, až se končetiny oddělily.
2. Železná panna
Tento ikonický mučicí nástroj vypadá jako sarkofág s vnitřními bodci. Oběť byla zavřena dovnitř, a když se dvířka zavřela, bodce propíchly její tělo. Většinou ne hned smrtelně, ale tak, aby dlouze trpěla. Historici se ale přou, zda šlo skutečně o reálně používaný nástroj nebo spíš děsivý symbol.
3. Kolíkování a roztažení úst
Při této metodě byl do úst vsunut kovový nebo dřevěný mechanismus, který se šroubováním rozšiřoval. Oběti praskaly čelisti, zuby vylétaly a často došlo i k trvalému poškození lebky. Používalo se například u žen podezřelých z čarodějnictví.
4. Pila
Oběť byla zavěšena hlavou dolů a řezána pilou od rozkroku směrem k hlavě. Vzhledem k poloze krev proudila do mozku, takže oběť zůstávala při vědomí co nejdéle. Šlo o velmi brutální způsob popravy a mučení zároveň.
Ve středověku vymýšleli daleko krutější a krutější metody mučení.
5. Bičování a rozžhavené kleště
Bičování bylo časté nejen jako trest, ale i jako příprava na výslech. Rozžhavené kovové kleště sloužily k trhání masa z těla, často na nejcitlivějších místech. U žen se někdy používaly speciální nástroje na „očistu“ dělohy.
6. Kacířská vidlice
Obojek s dvěma železnými hroty, jedním směřujícím do krku a druhým do hrudi. Oběť se nesměla pohnout ani polknout, jinak jí hroty protrhly hrtan nebo hrudník. Nosil se i několik dní, dokud oběť nevyčerpala bolest nebo hlad.
7. Rozpálený trůn
Železná židle s hřeby, kterou mučitelé rozpálili do ruda. Oběť byla přivázaná a postupně doslova „usmažená“. Tlak hřebů i žár způsoboval extrémní bolest. Tento způsob byl kombinován s dalším mučením, jako např. škrcením.
8. Voda, vosk a led
Polévání studenou vodou v zimě, vylévání horkého vosku na kůži nebo mučení ledovými kostkami. Středověk znal i metody, které nebyly na první pohled tak brutální, ale zato dlouhodobě devastující. Používaly se i v klášterech.
9. Kůl (napichování)
Jedna z nejnemocnějších poprav. Kůl byl vsunut do těla (často rektálně) a opatrně veden tělem ven, a to aniž by poškodil životně důležité orgány, takže oběť mohla trpět dlouhé hodiny i dny. Tento způsob „proslavil“ Vlad Tepes.
10. Mučící boty a španělská bota
Obuv ze železa, někdy naplněná hřeby nebo utahovaná šrouby, dokud nedošlo ke zničení chodidel. Používala se i „španělská bota“, což byla železná svorka, která se šroubováním drtila lýtka. Kostní dřeň vytékala ven.
Proč se mučilo?
Cílem nebylo jen doznání, ale i „očištění duše“. Středověk věřil, že utrpení zbavuje hříchu a že trest může zachránit duši oběti. Právo útrpné bylo běžnou součástí soudního procesu a výpověď v bolestech se považovala za pravdivější než slova bez mučení.
Mučení ve středověku nebylo jen o brutalitě, ale bylo zakotveno v právu, víře i mentalitě tehdejší společnosti. Dnes působí barbarsky, ale ve své době bylo vnímáno jako spravedlivý nástroj očisty a moci. Dějiny nám připomínají, jak křehké je vnímání spravedlnosti.
Mučící praktiky se stále vylepšovaly, aby způsobovaly ještě větší bolest.
https://eurozpravy.cz/magazin/199752-tresty-i-soudy-v-historii-byly-bolestive-a-krvave
https://www.stoplusjednicka.cz/dejiny-nasili-sedm-nejhruznejsich-mucicich-nastroju-nejen-stredoveku
https://www.stream.cz/wizzory/3-nejbrutalnejsi-mucici-techniky-stredoveku-64500545
