Článek
Od chvíle, kdy lidé začali porušovat zákony, začali také vysvětlovat, proč za to vlastně nemohou. Alibi je v kriminalistice jedním z klíčových nástrojů obhajoby. V ideálním případě je podloženo svědky, kamerovými záznamy nebo jinými nezpochybnitelnými důkazy. Jenže realita je často úplně jiná.
Někteří obvinění sahají po tak bizarních vysvětleních, že by se hodila spíš do absurdního románu než do soudní síně. Dějiny kriminalistiky jsou poseté příběhy, při kterých zůstává rozum stát. Některá alibi jsou směšná, jiná znepokojivá a některá tak zvláštní, že se stala legendami mezi vyšetřovateli.
Když vás unesou mimozemšťané
Jedno z nejslavnějších a zároveň nejabsurdnějších alibi zaznělo v USA na konci 20. století. Muž obviněný z únosu a napadení trval na tom, že v době činu byl mimo planetu Zemi. Tvrdil, že ho v noci probudilo oslepující světlo, které ho doslova vytáhlo skrze střechu jeho domu. Podle jeho slov se ocitl na palubě mimozemské lodi, kde na něm bytosti s velkýma očima prováděly lékařské experimenty.
Nevymýšlel si jen obecné věci. Popisoval detaily, barvu stěn lodi, zvuky přístrojů i chlad kovového stolu, na který byl údajně připoután. Dokonce přinesl kresby, na kterých ztvárnil své únosce. Vyšetřovatelé byli zpočátku přesvědčeni, že jde o zoufalý pokus o vtip nebo o jasný případ duševní poruchy. Soud samozřejmě jeho alibi nepřijal. Přesto se tento případ stal ikonickým příkladem toho, jak daleko může člověk zajít, když se snaží uniknout trestu. Dodnes se objevuje v dokumentech a knihách o nejpodivnějších obhajobách v historii.
Spal jsem, ale přesto jsem vařil
Jeden z nejzvláštnějších případů žhářství přinesl alibi, které se vymyká zdravému rozumu. Muž obviněný z úmyslného zapálení domu tvrdil, že v době požáru tvrdě spal. Zároveň ale detailně popisoval, jak v noci vstal, šel do kuchyně, zapálil sporák a nechal na něm hrnec s olejem. Podle jeho verze šlo o náměsíčnost, kterou prý trpěl už od dětství. Tvrdil, že si některé své noční aktivity pamatuje jen jako mlhavé útržky, ale nikdy si neuvědomuje, co dělá.
Kriminalisté si nechali vypracovat lékařské posudky, ale žádné jednoznačné důkazy o tak extrémní formě náměsíčnosti se nenašly. Případ fascinoval psychology, protože obviněný současně tvrdil, že spal a zároveň si pamatoval své činy. Tato rozporuplnost nakonec vedla k tomu, že soud jeho alibi odmítl jako nevěrohodné.
Zločin spáchal můj pes
Možná jedno z nejvíce groteskních alibi zaznělo při vyšetřování vloupání do luxusního domu. Obviněný muž tvrdil, že se do domu vloupal jeho pes. Podle jeho verze byl pes mimořádně inteligentní, uměl otevírat dveře a měl údajně zvláštní zálibu v lesklých předmětech. Muž tvrdil, že zlodějské sklony jeho psa byly natolik silné, že dokázal rozbít okno, proplížit se dovnitř a odnést šperky i elektroniku. Vyšetřovatelé samozřejmě nevěřili ani slovu. Na místě byly navíc nalezeny jasné stopy po lidském vstupu, nikoli po zvířeti. Tento případ se rychle dostal do novin a stal se symbolem těch nejabsurdnějších výmluv v kriminalistice. Dodnes se cituje jako učebnicový příklad zoufalého, ale zcela nefunkčního alibi.
Někteří pachatelé jsou ochotni svalit vinu i na vlastního psa, jen aby unikli spravedlnosti.
Zastavil se čas
Jiný obviněný při výslechu tvrdil, že se v okamžiku činu zastavil čas. Podle jeho popisu se ocitl v jakési podivné smyčce, kde prožíval stejnou chvíli stále dokola. Tvrdil, že si nepamatuje, co se skutečně stalo, protože byl uvězněn v jiné dimenzi. Jeho obhajoba zněla spíše jako zápletka sci-fi filmu než jako reálné vysvětlení. Přesto se našli odborníci, kteří spekulovali, zda nešlo o projev psychózy nebo disociativní poruchy. Soud však toto alibi jednoznačně odmítl a označil ho za naprostý výmysl.
Já to nebyl, byl to můj dvojník
Tvrzení o dvojníkovi patří mezi klasická, ale stále pozoruhodná alibi. V několika případech v různých zemích obvinění tvrdili, že na místě činu byl někdo, kdo vypadal úplně stejně jako oni. Jeden muž dokonce přivedl k soudu svého bratra, aby ukázal, jak snadno si je lze splést. Porota však nebyla přesvědčena, zejména když se ukázalo, že bratr měl v době činu nezpochybnitelné alibi. Další obviněný šel ještě dál a tvrdil, že má tajného, dosud neznámého dvojníka, který se pohybuje po světě a páchá zločiny za něj.
Ďábel mě donutil to udělat
V několika historických případech se objevilo alibi, že pachatele ovládla nadpřirozená síla. Někteří tvrdili, že byli posedlí démonem, jiní že s nimi mluvil ďábel a nutil je k činu. Taková obhajoba byla běžnější v minulosti, zejména v dobách, kdy lidé více věřili v nadpřirozeno. Dnes by něco takového u soudu neobstálo, ale i v moderní době se objevují lidé, kteří se snaží svalit vinu na vnější, neviditelné síly.
Co nám tato alibi říkají
Nejpodivnější alibi nejsou jen zdrojem pobavení. Ukazují, jak lidé reagují pod tlakem, strachem a stresem. Někteří volí absurdní lež, jiní se uchylují k fantazii nebo k tvrzením, která hraničí s duševní poruchou. Pro kriminalisty jsou tato alibi výzvou. Musí rozlišit mezi zoufalou lží, skutečnou psychickou poruchou a promyšleným pokusem o manipulaci.
Ať už jsou tato vysvětlení jakkoli bizarní, zůstávají fascinujícím svědectvím o lidské představivosti i strachu z trestu. Jedno je jisté. Dokud budou existovat zločiny, budou existovat i podivná alibi. A některá z nich budou tak neuvěřitelná, že se zapíší do dějin kriminalistiky navždy.
https://www.psychologytoday.com/us/blog/the-forensic-view/202505/anal-probes-and-aliens-why-so-many-people-fell-for-a-joke-story?
https://attorneys.media/arson-charges-dropped-defenses/?
https://www.psychologytoday.com/us/blog/the-forensic-view/202505/anal-probes-and-aliens-why-so-many-people-fell-for-a-joke-story?
https://www.theguardian.com/us-news/2022/jan/28/kevin-karl-dugar-twins-murder-illinois-prison?
