Článek
Inkvizice: Církevní peklo na zemi
Slovo „inkvizice“ pochází z latinského „inquisitio“, což znamená vyšetřování. Tohle byla noční můra každého, kdo myslel trochu jinak, věřil trochu jinak, nebo měl prostě jen smůlu.
Inkvizice vznikla ve 13. století na příkaz papeže jako oficiální nástroj římskokatolické církve. Prvním cílem byli kacíři, tedy lidé, kteří hlásali „nebezpečné“ myšlenky, že třeba Bůh může být i jiný, než tvrdí oficiální církev. Ale později se síla inkvizice obrátila i na údajné čarodějnice, pohany, léčitele, Židy, homosexuály, nekatolíky a kohokoliv, kdo se vymykal.
Jak vypadalo inkviziční „vyšetřování“?
- Někdo vás obvinil – třeba sousedka, která vám záviděla hezkého manžela nebo manželku.
- Inkvizitor vás zatkl – většinou v noci.
- Následoval výslech – s použitím „gentlemanových nástrojů“, tedy mučidel.
- Přiznání = důkaz – ať už jste se přiznali z bolesti nebo zoufalství, byli jste vinní.
- Hranice, oprátka nebo upálení – a konec.
Majetek obviněného byl většinou zabaven a rozdělen mezi inkvizitory, úředníky a církev. Motivace byla tedy nejen „náboženská“, ale i pořádně hamižná.
Čarodějnice: Kdo byla ta „zlá žena“, která pálila koření a znala bylinky?
Ve středověku lidé věřili, že svět je neustálý boj mezi Bohem a Ďáblem. A protože se jim nedařilo – sklízeli málo obilí, umírali jim děti, krávy nedojily, ale hledali viníka. A ten se našel. Žena, která se uměla vyznat v přírodě. Byla jiná. A hlavně, byla po ruce.
Čarodějnice měly podle tehdejších představ:
- Uzavírat pakt s ďáblem (často pomocí sexu!)
- Poletovat na sabaty, kde si užívaly s démony
- Ovlivňovat počasí
- Způsobovat neplodnost, smrt i nemoci
- Přeměňovat se v zvířata, mluvit s duchy
Dnes víme, že šlo o masovou hysterii a nepochopení přírody a psychologie. Ale tehdy? Tehdy to byl rozsudek smrti.
Ženy byly mnohdy upalovány jen pro svou krásu.
Kladivo na čarodějnice: Nejzvrácenější kniha historie?
V roce 1487 spatřilo světlo světa Malleus Maleficarum, česky Kladivo na čarodějnice. Tahle kniha je kombinací náboženské posedlosti, misogynie a sadismu. Sepsali ji dva dominikánští mniši Heinrich Kramer a Jakob Sprenger. Věřte nebo ne, byla to bestsellerová příručka pro vyšetřovatele po celé Evropě.
Obsahovala přesné instrukce:
- Jak čarodějnici vyslýchat
- Jak poznat, že je posedlá (např. pokud je příliš chytrá nebo nezvykle krásná)
- Jak vynutit doznání (ano, i pomocí mučení genitálií!)
- Jak „duchovně“ vysvětlit, proč jsou ženy náchylnější ke spolupráci s ďáblem
Tato kniha legitimizovala vraždy desítek tisíc lidí. A hlavně žen.
Kolik jich vlastně zemřelo?
Odhady se liší, ale podle seriózních historiků mohlo být upáleno, umučeno nebo popraveno mezi 40 000 až 100 000 osobami, přičemž:
- 75–85 % byly ženy
- Největší vlny byly v Německu, Švýcarsku, Francii a Skandinávii
- Největší inkvizitorské šílenství zuřilo mezi 1550 a 1650
V Česku se taky pálilo
U nás byly čarodějnické procesy nejznámější ve Velkých Losinách a Šumperku, kde řádil inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu. Mezi lety 1678 až 1696 tam skončilo na hranici víc než 100 lidí. Mezi nimi kněz Kryštof Lautner nebo těhotné ženy, které mučedníci nutili „doznat“, že „sloužily ďáblu“.
Procesy byly tak brutální, že o nich později vznikla slavná kniha Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice a film režiséra Otakara Vávry.
Kdo byly ty oběti?
Nebyly to žádné černokněžnice. Byly to:
- Chytré ženy, které znaly bylinky
- Osamělé vdovy bez ochrany
- Porodní báby, které „uměly kouzlit“ s životem i smrtí
- Dívky, které se zamilovaly do nesprávného muže
- Ženy, které byly příliš krásné nebo ošklivé
- A někdy prostě jen nepohodlní lidé, kteří vadili mocným
Konec čarodějnických procesů
S nástupem osvícenství a vědecké revoluce začali lidé chápat, že smůla v životě není dílem magie, ale přírodních zákonů. V roce 1776 Marie Terezie nařídila ukončení čarodějnických procesů v celé monarchii. Poslední čarodějnice v Evropě, Anna Göldi, byla sťata roku 1782 ve Švýcarsku.
V Česku byly zrušeny poslední čarodějnické procesy na přelomu 18. a 19. století.
Co nám to říká dnes?
Dnes už čarodějnice nepálíme. Ale princip je stejný. Hledáme viníka, když se bojíme. Vytváříme si nepřítele, když něco nechápeme. Jen se změnily nástroje. Místo hranic máme internetové lynče, místo inkvizitorů máme trolly a hateři.
Ale jedno zůstává: nepoučíme-li se z minulosti, jsme odsouzeni ji zopakovat.
https://plus.rozhlas.cz/radila-inkvizice-i-v-ceskych-zemich-jak-bylo-doopravdy-7609385
https://www.stoplusjednicka.cz/obavana-inkvizice-autorita-pred-kterou-se-trasla-cela-evropa
https://naos-be.zcu.cz/server/api/core/bitstreams/ee8af48d-8e7e-432e-b696-c6bc02141e06/content
