Pojídači krásy. Aneb o zakázaných vyhlídkách, narcismu a úzkosti.

Hodnocení prvního a druhého místa je pochopitelně umělé. Ujal se ho turistický průmysl a sociální sítě, které tuto hierarchii znásobily prostřednictvím selfie a různých influencerů. To však neznamená, že obě místa nejsou skutečně krásné.

K té druhé, Smetanově, před pár lety osadníci z chatové osady, kterou je nutné k vyhlídce projít, přehradili cestu. Kolem činu se objevila vášnivá polemika a já si vzpomínám, jak těžce jsem její uzavření nesl. Ti lidé mi přišli neobyčejně sobečtí. Dnes vím, že to místo zachránili.

Můj pohled se změnil o rok, dva později. Zahlédl jsem kdesi fotku Májové vyhlídky (tak se jmenuje ta první) a uvědomil jsem si, že jsem na ní dobrých deset let nebyl. Byla totiž mimo mé oblíbené pěší trasy. Jednoho dne jsem sedl na kolo, z chaty to mám nějakých 15 kilometrů, a vyrazil. To, co se odehrálo po mém příjezdu do Teletina, jsem několik hodin považoval za nějaký zlý sen či za propadnutí do virtuální reality, kterou naprogramoval hodně šílený geek. Auta lemovala celou příjezdovou cestu. U začátku žluté značky, která odbočuje ze silnice, stála namačkaná auta i na poli, a směrem k obzoru, za kterým se nachází skalní hřeben nad Vltavou, se táhly davy v obousměrném provozu. Před deseti lety jsem podobný šok zažil, když jsem se vypravil po dlouhém čase do Adršpachu. V poměru k velikosti mohutného skalního města a jedné malé vyhlídky to množství lidí vyšlo na stejno. Jen tihle byli ještě dekadentnější. Táhli s sebou piknikové koše, basu s pivem a šampaňským, židličky a další vybavení. Vizáž většiny z nich napovídala tomu, že byli omylem přesunutí z horní části Václavského náměstí doprostřed pole u malé středočeské vesničky. Chtěl jsem utéct, ale pak mi to nedalo a jel jsem se podívat, respektive šel, z kola jsem musel sesednout, jak to proboha na vyhlídce vypadá.

Křik, smích, bouchání špuntů a všudypřítomné vrčení. Nejdříve jsem nechápal a pak mi došlo, že další součástí výpravy mnohých z těchto podivných bytostí byly drony. Skupiny, dvojice i jednotlivci se střídali na kraji skalnatého srázu a pózovali do objektivů svých mobilních telefonů. Ti odvážnější šplhali dolu, ke spodním partiím vyhlídky. Zpátky jsem prakticky běžel.

Od těch dob na vyhlídku jezdím jen když je hodně špatné počasí a ve všední den. Je stále krásná, když se ponoří do ticha, ve kterém společně s ní, může na chvíli zmizet i sám poutník.

Loni jsme byli v Barceloně. Vyrazili jsme až na podzim, abychom se vyhnuli davům a vedru. Jednoho pozdního odpoledne jsme si užívali s malou dcerkou městské pláže, když se časoprostor zase nějak divně pokřivil a ocitli jsme se tváří v tvář zážitku stejně dekadentnímu, jako jsem zažil před lety na Májové vyhlídce. V písku na kraji moře se procházela dívčina a každou chvilku strnula v nějaké umělé póze. Jednou z těch, co můžeme vidět na reklamních fotografiích nebo na sociálních sítích. Až po chvíli jsem si všiml, že je s ní přítel. Jednou za čas přišli k sobě, děvče překontrolovalo fotky, dalo milému instrukce a pokračovali. To divadlo trvalo déle než hodinu, pak jsme dvojici ztratili z očí, protože se pomalu posouvala směrem k dalšímu molu.

Vzpomněl jsem si, že podobné výjevy jsem zahlédl i v Praze. Nejvíce jsou vidět samozřejmě lunatici se selfie tyčemi, kteří se pohybují od památky k památce, aby prázdno ve svých očích na krátkou chvilku proměnili v hraný jas, tu ve výskoku, tu s dokonale napodobeným úsměvem nějakého instagramového idolu. Druhou skupinku ale tvoří dvojice podobné těm, co jsem zahládl v místech, kde po objevení Nového světa přistál slavný mořeplavec. Dvojice, kde on fotí a ona pózuje. Na první pohled to vypadá nenápadněji a přirozeněji. Ale opravdu jen na ten první.

Trošku jsem zapátral a zjistil, že se již jedná o fenomén natolik rozsáhlý, že se objevují články o „revoluci instagramových manželů“. Pánské časopisy poskytují tipy, „jak fotit svou přítelkyni“ („Nefoťte jen jednu fotku! Přestaňte si povzdechovat!“). Zatímco dívkám se říká: „Nechoďte s kluky, kteří vám nefotí fotky na Instagram“, a učí se, „Jak vycvičit instagramového přítele“ („On je klíčem k dokumentování vašeho života a rozvoji vaší značky“), stejně jako jak jim správně poděkovat („děkuji, že se mnou chodíš na dobrodružné výlety, abychom našli perfektní místo pro focení“). Existují dokonce i stránky na Facebooku a Instagramu s názvem „Boyfriends of Instagram“ (Přítel z Instagramu), které se věnují zachycení tohoto fenoménu. Atd. atd.

Když se Kolumbus vrátil ze svých cest, byl pln prožitků. Prožitek je od slova žít. Dnešní selfie cestovatelé nevyrážejí ze svých domovských hnízd kvůli prožitkům, nýbrž kvůli zážitkům. Zážitek je spojen s trávením – zažíváním. Zažívání se odehrává poté, co něco sníme. Všechna ta fantastická místa jsou tak pojídána, aby prošla skrze trávící trakt dotyčného, byla dokonale zkonzumována a stala se pouhým dochucovadlem dalšího obrázku našeho do sebe zamilovaného já. A pak toto předtrávené já nabídneme k zakousnutí ostatním.

Selfie se stává externalizovaným způsobem sebeprezentace. Je to moment sebeexternalizace, kdy sebe sama vystavujeme ostatním jako obsah na sociálních sítích, a rovněž moment, kdy sami sebe nacházíme prostřednictvím ostatních, kteří tento náš obsah konzumují. Je to velmi složitá situace. Nejde jen o to, že existuje nějaké já, které selfie překrylo, protože má dotyčný na sobě masku. Prostřednictvím konzumace ostatními – tím, kolik kliknutí a lajků získáme – vzniká smyčka zpětné vazby, v níž je něčí falešně autentické já živeno tím, jak jeho selfie vnímají ostatní. Bez ohledu na to, jak moc narcistickým se pořizování selfie jeví, je jako čistě narcistický zážitek paradoxně totálně neudržitelné, protože od druhých neustále potřebujeme ujištění, že naše selfie viděli. Kdyby toto činění bylo jen narcistické, bylo by kompletně staženo z vnějšího světa a my bychom žádný obdiv ani komentáře ostatních na sociálních sítích nepotřebovali. Vytváříme tak jakýsi narcismus 2.0., kdy do uzavřeného systému, který u mýtického Narcise tvořil jen on sám, odrážející se ve vodní hladině, přivádíme třetí subjekt, který dokonalost či nedokonalost zrcadlového sebeobrazu potvrzuje, upevňuje, ale také ho dokáže ponížit a dehonestovat.

Prožitek člověka otevírá světu. Umenšuje prožívajícího, který se v prožitku otevírá něčemu většímu a mocnějšímu, než je on sám. To s sebou také nese vždy jisté riziko, které s hlubokým prožitkem souvisí. Narcistní prožívání nás uzavírá do sebe sama a tím pádem pozvedává a zvětšuje důležitost našeho já, a naopak umenšuje to mocné a velké, co se nachází za obzorem nekonečných písečných ploch, za mohutnými vlnami, na vrcholcích hor, v hlubokých kaňonech, ale také v impozantních dílech lidského ducha. To větší a mocnější je s nenasytností bájného jedlíka spolknuto, aby dodalo velkoleposti nám samým. Protože je to však zcela falešná perspektiva, potřebujeme ji potvrdit někým z venku. Potvrdí, nepotvrdí, uspějeme, neuspějeme? Každým novým postem začíná tento zápas s nejistým výsledkem znovu a znovu. Naše nezměrná velikost se tak znovu a znovu ocitá zcela v moci ostatních. Kdo by z tohoto nekonečného boje nebyl úzkostný.

PS: Obě vyhlídky jsou explicitně zmíněny a vyfoceny, protože v jejich případě už není co ztratit. Jen skromně nabádám k opatrnosti se sdílením fotografií krásných míst, která ještě nezačala být okousávána novodobými Otesánky. V minulosti jsem bohužel pomohl k odhalení jednoho krásného místa jen tím, že jsem nechal na fotografii souřadnice. Přímo mou fotku pak na svých stránkách měla fotoagentura specializující se na svatební fotografie pro japonské turisty. Dodnes tam přes léto bývají fronty asijských novomanželů.

The Instagram-Husband Revolution: https://www.theatlantic.com/technology/archive/2019/01/instagram-husbands-are-no-longer-ashamed/580033/

Tips for Taking Alluring Photos of Your (Girl)Friend!: https://loveisphotographysite.wordpress.com/2016/03/04/tips-for-taking-alluring-photos-of-your-girlfriend/

How to Take Pictures of Your Girlfriend So That She Won’t Break Up with You: https://www.localgrapher.com/how-to-take-great-pictures-of-your-girlfriend/

How to Train an Instagram Boyfriend: https://www.deleesh.com/deleeshblog/how-to-train-an-instagram-boyfriend