Článek
Ahojte, jdeme dále lesem.
Podíváš se na oblohu a vidíš slunce vysoko nad hlavou, odhaduješ, že do večera zbývá spousta času. Vtom Pocítíš hlad. Chceš vytáhnout z torny magické jablko,když si uvědomíš, že v ruce pořád držíš zapálenou louč. Uhasíš ji, odložíš na kámen vychladnout a zakousneš se do šťavnatého ovoce. Tělem se rozlije příjemný pocit a Tvůj žaludek přestane kňourat, ale když se podíváš na jablko, už není celé, zůstalo nakousnuté. Zkusíš si ukousnout další sousto, ale nic se nestane, dokonce se Ti zdá mnohem kyselejší. S vědomím, že ztratilo svou magickou moc ho dojíš, ohryzek vyhodíš do trávy pod nejbližším stromem a vyrazíš po stezce do kopce.
Je úzká a lemovaná hustým křovím, musíš se jím prodírat, očividně po ní nikdo nešel dlouhou dobu. Doufáš, že povede na skálu vyšší než stromy, aby ses mohl podívat, kudy se nejrychleji dostaneš z lesa. V těchto myšlenkách rozhrneš křoví a před Tebou se objeví malá mýtina, uprostřed které stojí sroubená chýše z nahrubo opracovaných kmenů mladých stromků.
Dojdeš ke dveřím, vedle kterých stojí malá lavička a asi půl sáhu široký i vysoký špalek. Vše je hrubě poznamenáno zubem času a značně ztrouchnivělé. Trochu se obáváš, jestli se chýše celá nezhroutí, když se opřeš do dveří. Vnitřek tvoří jediná místnost dlouhá sedm sáhů a široká pět. Vybavení je strohé a ve stejném stavu, jako sama chýše. V ohništi už spoustu let nikdo nerozdělal oheň, stůl i jedna židle jsou pokryty silnou vrstvou prachu. Postel je cítit zatuchlinou, kůže na ni jsou prolezlé červy a v jednom z rohů chýše stojí kovadlina a vedle ní brus.
Chystáš se odejít, když si vedle dveří všimneš viset na zdi staré válečné sekery. Je celá rezavá a když ji sundáš, topůrko se rozpadne. Držíš v ruce ten letitý kus železa, když Tě něco napadne. Zkusíš roztočit brus a k Tvému údivu funguje. Ze sekery odstraníš rez a nabrousíš ji. Pak vyjdeš před chýši, nožem usekneš mladý stromek a vystrouháš nové topůrko. Se svou prací jsi spokojený, když zkusíš cvičně párkrát seknout do blízkého stromu a zbraň drží pokupě a stromu nadělala značné šrámy. Doufáš, že ji nebudeš muset použít, ale dala by se někde prodat.
Z myšlenek Tě vytrhne zvuk, jako by se někde v dáli sesouvalo kamení. Zaposloucháš se, chvíli je ticho a pak se ozve bušení kladiva. Zas chvíli ticho a další bušení. Zaraduješ se, že konečně dorazíš do nějakého města, kde se konečně aspoň dozvíš, kde jsi, ale blíží se večer a musíš se rozmyslet.
Anketa
Anketu ukončím v neděli 5.10.2025 v poledne a podle toho, jak rozhodnete budem pokračovat v příběhu.
Sam.
