Článek
Svižným krokem se vydali ven z města. Čekalo je necelých deset kilometrů, mohli by to zvládnout za dvě hodiny, ale blížil se večer a slunce zapadalo. Nemluvili, jen šli. Tom se snažil v mysli porozumět tomu, co právě prožil, přemýšlel, kde se ze super pocitu z nového auta stal pocit absolutní bezmoci, ale po pár kilometrech to vzdal a snažil se začít přemýšlet objektivně. „Brácho, mám toho všeho dost, odřídíš to?“ Prolomil ticho. „Si piš, sice se mi ještě klepou ruce, ale pojedeme pomalu, to už zvládneme,“ povzbudil ho Lojza.
Najednou se zhrozil. “ No do urvaného nárazníku, ještě aby jsme měli čím odjet Tome, řekni mi, že máš klíče v kapse!" Vykřikl vyděšeně. Druhý z bratrů s vytřeštěnýma očima za chůze začal šacovat kapsy. Zastavil se a se zrakem upřeným k zemi tiše hlesl. „Zůstaly v zapalování.“ „Tak mákni,“ vyhrkl Lojza a rozběhli se. Běželi až do té doby, než v dálce mezi poli uviděli stát Tomovo auto tam, kde ho nechali. Oběma se ulevilo, na chvilku zastavili, aby se vydýchali a pak pokračovali.
Byli asi sto metrů od škodovky, když Lojza zpozorněl. Něco se mu nezdálo. „Tom přece neměl otevřené okno“, blesklo mu hlavou. Když přišli k autu, už mu to bylo jasné. Okno u řidičových dveří bylo rozbité a sklo z něj i z obou předních světel leželo rozsypané na zemi. Mladší brácha na to zíral zoufalým pohledem a nebyl schopný slova. Lojza letmým pohledem zjistil, že součástí střepů na zemi je i sklo obou žárovek a snažil se odlehčit situaci. “ No dneska už nikam nepojedeme, přeparkuju tady kousek na polní cestu, přespíme v autě a ráno to dojedu. Neboj, sklo i světla Ti seženu brácho.
Otevřel dveře, ze sedačky opatrně vytřepal střepy, aby ji nepotrhal, ale když chtěl sednout za volant všiml si, že klíče v zapalování nejsou. „Hele Tome, v klidu se prošacuj ještě jednou, musíš mít ty klíče u sebe,“ otočil se na bráchu. Ten začal znova prohledávat kapsy jen aby po chvíli odmítavě zakroutil hlavou. Lojza začal v ubývajícím světle prohledávat vnitřek auta, aniž by si všiml, že u nich zastavila odtahovka.
„Nehledáš tohle frajere?“ Promluvil na něho někdo. Vyskočil z auta a před nosem se mu houpaly klíče. Vztekle po nich sáhl a koktal. “ Jak se… kde se… proč se… Co se to tu kurňa děje!" Dal průchod emocím. „V klidu kluci,“ odpověděl řidič odtahovky, vím co se Vám stalo a neberte to vážně, pro policajty jezdím už roky a nejste první. Původně jsem měl Vaše auto odtáhnout na záchytné parkoviště, ale protože mám u dopraváků kámoše, vím jak to celé bylo, tak Vám jedu pomoct." Otevřel dveře své dodávky a se slovy “ dneska už to nespravíme, ale mám pocit, že si s tím poradíte ráno “ vytáhl dvě nové přední světla na Tomovo auto. “ Zbytek si už musíte zařídit sami," myslel určitě sklo ve dveřích. Všiml si nechápavého výrazu obou, tak dodal. "Berte to jako satisfakci za ty pablby, kteří Vás dneska zatkli na základě keců toho bývalého lampasáka “ a ukázal na domek, od kterého odpoledne vystřelil ten prudící dědek. „Mimochodem, všimni si,“ otočil se k Lojzovi, "že u branky má opřenou železnou trubku “ a ukázal na rozbité světla.
„Hele kluci, je večer a už chci jet domů, pojďte, posvítím Vám,ať můžete zajet mimo cestu,“ řekl nakonec a postavil odtahovou tak, aby Lojza mohl sjet do pole. Pak nastoupil a Tom jen stihl vyjeknout. „Počkejte, musím Vám přece ty světla zaplatit.“ „Neřeš to chlapče, dneska už jsi platil dost,“ utrousil soucitně řidič odtahovky a když odjížděl, s úsměvem jim zamával. To setkání jim oběma zvedlo náladu. „Tak první den majitel a hned si z toho uděláš hotelový pokoj,“ vesele starší brácha popíchl Toma, když se uvelebili jeden v předu a druhý vzadu na sedačkách. Oba rychle usnuli.
Ráno se už Tomáš cítil líp, tak si to nakonec odřídil domů sám. Rodiče naštěstí byli přesvědčení o tom, že kluci někde propařili noc, jen táta vyjádřil obavu, jestli neřídil pod vlivem. “ Jó pod vlivem, ale kdybys věděl čeho," myslel si, samozřejmě o hrozným zážitku neřekli ani slovo. Ještě ten den mu Lojza vyměnil obě světla a do týdne se mu podařilo sehnat i sklo do dveří.
Hořká pachuť v nich zůstala dlouho, ale dneska už se tomu oba smějou. Tomáš auto pořád vlastní, jezdí s ním po srazech veteránů a Lojza si pořídil oranžovou stopětku a brázdí srazy s ním :-)
