Článek
Vstoupíš zpátky do chýše, naštěstí se dveře otevírají dovnitř, schoulíš se za ně a téměř okamžitě usneš. Vzbudíš se odpočatý, ale zase hladový. Věříš, že po cestě nasbíráš dost lesního ovoce, když zavřeš dveře stavení a scházíš po pěšině zpátky na rozcestí. Ke své nelibosti zjistíš, že zvuky přicházely z jiného směru, než kterým vede stezka do lesa. „Nu což,“ řekneš si, “ nemůže to být daleko a proskočíš houštím do lesa.
Prodíráš se hustými keři a za malou chvíli se ti podaří nasbírat dostatek malin, ostružin a jahod, abys zahnal pocit hladu. Je brzo ráno, slunce teprve vychází, když z dálky uslyšíš zase cinkot kladiva, bušícího do kamene, možná do železa. „Asi nějaká kovárna,“ bleskne ti hlavou, když trochu upravíš směr a pokračuješ. Bouchání se ozývá odhadem do dvou mil od tebe.
Podle slunce soudíš, že je kolem poledne, když les začne řídnout, statné staleté borovice vystřídá mnohem mladší porost buků a jedlí, ve kterém už není skoro žádné křoví. Místy procházíš po mechu, rostoucího kolem mohutných, více než sáh širokých pařezů, pak zase vysokou trávou, šimrající tě po obličeji. Najednou Les končí, před tebou je krátká, ale široká mýtina a za ní drobným kamenem vysypaná, udusaná cesta. Až teprve když k ní dojdeš si uvědomíš, že bouchání kladiva slyšíš blízko z levé strany.
Rychlým krokem se vydáš za cinkotem. Vyjdeš na malý kopeček a před tebou se objeví asi sto sáhů od tebe vysoká kolmá stěna hory, odspodu opracovaná směrem vzhůru do pravidelných kaskád. Pohybuje se po ní několik miniaturních postav, vysoko nad nimi se ční její mohutný vrchol. Cesta k tomuto kamenolomu vede mírně z kopce a u jeho vstupu překlenuje bytelný dřevěný most svižnou bystřinu. Napadne tě, jestli to je ta samá říčka, kolem které jsi začínal svoji pouť.
Máš teď na výběr. Půjdeš do lomu promluvit s kopáči, nebo se po cestě vypravíš opačným směrem?
Anketa
Hlasování ukončím v neděli 12.10.2025 v poledne a pak napíšu další pokračování.
Příjemnou zábavu, Sam.
