Článek
Vyrazili na cestu domů. Měla trvat asi půl hodiny, takže věděli, že do večeře to krásně stihnou. Tom zamířil z města a Lojza v duchu ocenil, že brácha jede opatrně, jako čerstvý řidič a neznalý auta ve kterém sedí nejede nadoraz a na křižovatkách postupně zkouší možnosti svoje i škodovky, a tak se začal soustředit na jízdu. Přece jen mu hlodalo na mysli, zda něco nepřehlédl nebo nepodcenil a jestli je auto opravdu v tak dobrém stavu, jak si myslí. Mezi myšlenkami si ani nevšiml, že vyjeli z města ven a uháněli mezi poli domů.
Jak se soustředil na chod motoru a jízdní vlastnosti, úplně přestal vnímat okolní svět. Zasněně koukal z okna a trochu litoval, že to auto nekoupil sám, ale bráchovi nezáviděl a přál si v duchu, ať mu to jezdí dlouho a spokojeně, když si všimnul na cestě brzdné dráhy, vedoucí doprava do příkopy u pole. O patnáct metrů dál ležel mezi vzrostlými kukuřicemi na střeše žlutý Opel Kadet, celý pomačkaný za sebou nechal brázdu rostlin, slehnutých k zemi. Pod cestou na kraji pole seděl chlapík, nešťastně koukal na vrak. „Brácho zastav,“ bezděčně vykřikl Lojza, Tom dupl na brzdu, a ještě že za nimi nikdo nejel…
Lojza vyskočil z auta a běžel k chlapovi. „Jste v pořádku? Není Vám nic?“ Volal přitom. Ten se jen zvedl, otočil a nepřítomným pohledem na něho koukal. Starší z bratrů skočil do příkopy až k němu a opakoval svoji otázku. Nešťastník jen nepřítomně civěl a zamumlal něco jako že není zraněný. Lojza přitom viděl, že Tom běží za nimi hned potom, co na cestu umístil výstražný trojúhelník, tak na něj jen křikl „dej na něho pozor“ a šel zkontrolovat převrácené auto. Jako mechanik věděl, že musí odpojit baterii, aby auto nezačalo hořet.
Zatímco nahmatal páčku kapoty a odpojoval plus kontakt, slyšel z dálky houkání majáků, když se někde z druhé strany cesty ozvalo volání. „Tak hajzlíci, teď Vám sklapla klec, já Vám dám ujíždět od nehody.“ Baterii Kadeta měl odpojenou, tak se šel podívat, kdo tam na ně křičí. I Tom se škrábal z příkopy zpátky na cestu, když zjistil, že řidič převráceného auta není zraněný, jen v šoku. To už k nim dojížděla hlídka policie. Naproti přes cestu si všiml Lojza starého pána o hůlce, stojícího před plotem zahrady, patřící asi k jeho domu. Než stihl, jakkoliv zareagovat, policajti zastavili, vyskočili z auta a stařík se k nim doslova rozeběhl. O hůlku se doslova odrážel a hlídce něco zuřivě vysvětloval, nerozuměli ani slovu. Oba bráchové zůstali na kraji cesty a čekali, co bude dál.
