Článek
Vyrazili na cestu domů. Měla trvat asi půl hodiny, takže věděli, že do večeře to krásně stihnou. Tom zamířil z města a Lojza v duchu ocenil, že brácha jede opatrně, jako čerstvý řidič a neznalý auta ve kterém sedí nejede nadoraz a na křižovatkách postupně zkouší možnosti svoje i škodovky a tak se začal soustředit na jízdu. Přece jen mu hlodalo na mysli, zda něco nepřehlédl nebo nepodcenil a jestli je auto opravdu v tak dobrém stavu, jak si myslí. Mezi myšlenkami si ani nevšiml, že vyjeli z města ven a uháněli mezi poli domů.
Jak se soustředil na chod motoru a jízdní vlastnosti, úplně přestal vnímat okolní svět. Zasněně koukal z okna a trochu litoval, že to auto nekoupil sám, ale bráchovi nezáviděl a přál si v duchu, ať mu to jezdí dlouho a spokojeně, když si všimnul na cestě brzdné dráhy, vedoucí doprava do příkopy u pole. O patnáct metrů dál ležel mezi vzrostlými kukuřicemi na střeše žlutý Opel Kadet, celý pomačkaný za sebou nechal brázdu rostlin, slehnutých k zemi. Pod cestou na kraji pole seděl chlapík, nešťastně koukal na vrak. „Brácho zastav,“ bezděčně vykřikl Lojza, Tom dupl na brzdu a ještě že za nimi nikdo nejel…
Lojza vyskočil z auta a běžel k chlapovi. “ Jste v pořádku? Není Vám nic?" Volal přitom. Ten se jen zvedl, otočil a nepřítomným pohledem na něho koukal. Starší z bratrů skočil do příkopy až k němu a opakoval svoji otázku. Nešťastník jen nepřítomně civěl a zamumlal něco jako že není zraněný. Lojza přitom viděl, že Tom běží za nimi hned potom, co na cestu umístil výstražný trojúhelník, tak na něj jen křikl “ dej na něho pozor" a šel zkontrolovat převrácené auto. Jako mechanik věděl, že musí odpojit baterii, aby auto nezačlo hořet.
Zatímco nahmatal páčku kapoty a odpojoval plus kontakt, slyšel z dálky houkání majáků, když se někde z druhé strany cesty ozvalo volání. “ Tak hajzlíci, teď Vám sklapla klec, já Vám dám ujíždět od nehody. “ Baterii Kadeta měl odpojenou, tak se šel podívat, kdo tam na ně křičí. I Tom se škrábal z příkopy zpátky na cestu, když zjistil, že řidič převráceného auta není zraněný, jen v šoku. To už k nim dojížděla hlídka policie. Naproti přes cestu si všiml Lojza starého pána o hůlce, stojícího před plotem zahrady, patřící asi k jeho domu. Než stihl jakkoliv zareagovat, policajti zastavili, vyskočili z auta a stařík se k nim doslova rozeběhl. O hůlku se doslova odrážel a hlídce něco zuřivě vysvětloval, nerozuměli ani slovu. Oba bráchové zůstali na kraji cesty a čekali, co bude dál.
