Článek
Krátký proces s guvernérem
Andrej Babiš udělal s Alešem Michlem krátký proces. Premiér před jednáním bankovní rady vyzval guvernéra, aby sazby snížil a zlevnil tak hypotéky i úvěry. Jak připomněl iROZHLAS, Michl naproti tomu veřejně připustil, že se sazby mohou naopak zvýšit kvůli sílícím inflačním tlakům.
Není nic závadného na tom, že premiér vysloví názor. Každý předseda vlády by si přál levnější hypotéky, nižší náklady firem a spokojenější voliče. Problém nastává ve chvíli, kdy se z politického přání začne dělat instrukce pro instituci, jejíž smysl spočívá právě v tom, že nemusí poslouchat volební kalendář.
Babiš má zvláštní představu o ekonomice. Když jsou peníze drahé, stačí podle ní říct centrální bance, aby byly levnější. Jako kdyby sazba byla cenovka na rohlíku, kterou může ministryně financí přepsat fixem. Jenže centrální banka neprodává dobrý pocit. Hlídá, aby dnešní úleva nebyla zítřejší drahota.
Bankovní rada neřídí volební kampaň
ČNB nakonec 18. června základní sazbu zvýšila o čtvrt procentního bodu na 3,75 procenta. Pro rozhodnutí hlasovalo šest ze sedmi členů bankovní rady, jak stojí v oficiálním sdělení ČNB. To není gesto jednoho guvernéra, který se ráno špatně vyspal. Je to rozhodnutí většiny lidí, kteří mají za úkol dívat se na inflaci, mzdy, úvěry, ceny služeb a rizika, jež se na předvolební billboard nevejdou.
ČNB mluvila o přetrvávající jádrové inflaci, rychlém růstu mezd, zdražování služeb i rozšiřování peněz v ekonomice. To nejsou výmluvy ekonomů, kteří si chtějí komplikovat život. To jsou přesně důvody, proč centrální banka existuje odděleně od vlády.
Politik vidí rodinu, která chce levnější hypotéku. Centrální banka musí zároveň vidět rodinu, které za rok zdraží nájem, potraviny nebo služby, protože stát a ekonomika pustily inflaci příliš blízko ke dveřím. Jedna sazba tak může vypadat jako trest pro dlužníka, ale zároveň jako brzda, bez níž by se rozjel celý vůz.
Nezávislost není drzost vůči premiérovi
Babišův problém není v tom, že má jiný pohled než Michl. V demokracii se lidé neshodují i na věcech podstatnějších než na čtvrtině procentního bodu. Problém je tón, v němž se nezávislá instituce snadno mění v neposlušnou pobočku, která nechce plnit přání centrály.
Jenže ČNB nebyla vytvořena proto, aby premiérovi kazila radost. Byla vytvořena proto, aby mu v určitých chvílích dokázala odolat. Sama banka připomíná, že její nezávislost je podmínkou udržitelného neinflačního růstu a ochrany měnové politiky před krátkodobými politickými zájmy, jak vysvětluje ČNB.
Tahle pojistka má smysl hlavně tehdy, když se vládě nelíbí. Kdyby centrální banka jen plnila premiérova přání, nebyla by nezávislá. Byla by jen další kanceláří ve Strakově akademii s lepšími grafy na stěně.
Dražší peníze nejsou osobní urážka
Babiš může Michlovi vytýkat, že zdražil hypotéky. Michl může Babišovi připomínat, že vyšší rozpočtové schodky a rychlejší půjčování státu také roztáčejí inflační rizika. Reuters po rozhodnutí bankovní rady upozornil, že guvernér mezi riziky výslovně zmínil i veřejné finance, zatímco premiér předtím růst sazeb odmítal. Reuters tak popsal střet, který není osobní, i když se tak občas podává.
Levné hypotéky nejsou politický nárok. Jsou výsledkem ekonomiky, v níž se drží inflace na uzdě, stát nepůsobí jako nenasytný dlužník a lidé věří, že pravidla vydrží déle než jedno volební období.
Babiš má plné právo říct, že by chtěl nižší sazby. ČNB má naštěstí ještě důležitější povinnost: nenechat se řídit tím, co by se premiérovi zrovna hodilo do příští tiskové konference.
