Článek
Pravda v tabulce není celá pravda
Andrej Babiš má tentokrát v ruce argument, který se opozici špatně rozporuje. Generální tajemník NATO Mark Rutte potvrdil, že Česko v roce 2025 dvouprocentní závazek nesplnilo. Petr Fiala se bránil číslem 2,01 procenta HDP z výroční zprávy Aliance, jenže u něj stálo nenápadné písmeno „e“: odhad. Konečné uznání dopadlo jinak.
Jak připomněla ČT24, Rutte zařadil Česko vedle Albánie a Slovinska mezi země, které loni pod hranicí dvou procent zůstaly. Babiš tedy může říkat, že Fialův kabinet slavil předčasně. Může mluvit o účetním triku, který se po přepočtu rozpadl. A v téhle části sporu nemá opozice příliš pevnou půdu pod nohama.
Jenže bezpečnost státu není televizní soutěž, v níž vítěz získá bod za správně odhalenou chybu soupeře. Armáda si do skladu nepostaví Rutteho větu, nevycvičí z ní vojáky a nepořídí za ni munici. Babiš vyhrál spor o minulý rok. Teď má odpovědět, co udělá s tím letošním.
Vítězství, které začíná zavazovat
Tady se premiérova triumfální póza rychle mění v nepříjemný závazek. Když tvrdil, že Fialova vláda nezvládla plnit alianční slib, postavil si laťku sám. Nemůže ji pak podlézat a vysvětlovat, že procenta jsou jen orientační ukazatel, rozpočet je napjatý a peníze se hledají obtížně.
Ministerstvo obrany přitom podle interního materiálu, který získal iROZHLAS, počítá pro letošek s čistými obrannými výdaji kolem 1,74 procenta HDP. S širšími položkami, mezi něž patří například část dopravních staveb, kyberbezpečnost či jiná infrastruktura, se číslo dostává na 2,08 procenta. Právě v téhle mezeře leží celý problém.
Není nic špatného na tom, když stát buduje infrastrukturu použitelnou i pro obranu. Válka se nevede jen tanky a kasárnami. Jenže most nebo železniční koridor nejsou automaticky totéž jako připravená armáda. NATO se dívá na schopnosti, techniku, personál a reálnou obranyschopnost. Ne na šikovnost, s jakou si vláda dokáže přepsat rozpočtovou kolonku.
Babiš se tak dostává do pasti, kterou sám pomáhal stavět. Když Fialovi neuznané peníze nestačily, nemohou stačit ani jemu. Když byla loňská dvě procenta jen účetní dekorace, nemůže se letošních 2,08 procenta stát politickou záchrannou vestou jen proto, že ji má na sobě jiná vláda.
Dvě procenta už nejsou cíl, ale minimum
Celá domácí hádka navíc působí trochu jako spor o to, kdo se lépe trefil do včerejšího terče. NATO se mezitím posunulo dál. Spojenci se v Haagu zavázali do roku 2035 vydávat nejméně 3,5 procenta HDP na jádrové obranné potřeby a až dalších 1,5 procenta na širší bezpečnostní odolnost, jak uvádí samotná Severoatlantická aliance. Dvě procenta už nejsou ambice. Jsou podlaha.
Česká politika se ale stále hádá, jestli minulá vláda podlahu opravdu nepodlezla o patnáct setin. To je důležité, protože důvěryhodnost spojence se měří i plněním slibů. Ale není to konec debaty. Je to její začátek.
Země na východním křídle Aliance neinvestují do obrany proto, že je k tomu někdo nutí v excelové tabulce. Investují, protože vědí, kde žijí. Česko se nemůže tvářit, že jeho bezpečnostní situace je jiná jen proto, že má hranice dál od Ukrajiny než Polsko nebo Pobaltí. Geografie není omluvenka. Je to varování, které si lze číst na mapě.
Armáda nepotřebuje vítěze hádky
Fialova vláda udělala chybu, když prezentovala odhad jako hotovou věc. Babiš má právo ji za to kritizovat. Jenže premiér, který si z neuznaných výdajů udělá politickou trofej, si zároveň bere odpovědnost, aby jeho vlastní rozpočet nebyl ještě slabší verzí stejného příběhu.
Armáda nepotřebuje, aby se vláda s opozicí navzájem chytala za slovo. Potřebuje jistotu, že rozpočet nebude každé jaro vypadat jako účetní puzzle, v němž se hledá, co všechno lze za obranu ještě označit. Potřebuje dlouhodobé zakázky, vojáky, munici, techniku a schopnost je používat. Ne další kolo politické sebechvály.
Babiš může slavit, že mu NATO dalo za pravdu o Fialově loňském neúspěchu. Jenže tahle výhra má krátkou životnost. Za několik měsíců nebude podstatné, kdo lépe četl tabulku z roku 2025. Podstatné bude, zda Česko přestane plnit obranné závazky jen na papíře a začne je plnit tak, aby tomu věřili spojenci, vojáci i lidé, kteří mají jednou nést následky politických úspor.
