Článek
Manažerský tah narazil na lidi, kteří práci dělají
Andrej Babiš rád mluví jazykem dobrého hospodáře. V jeho podání to zní jednoduše: zrušit zbytečné, přesunout duplicitní, seškrtat, co se dá, a zbytek vysvětlit jako efektivitu. Jenže dobrý hospodář pozná i rozdíl mezi pořádkem a bouráním nosné zdi.
Na Úřadu vlády se kvůli přesunu agend lidských práv, rovnosti žen a mužů, závislostí a duševního zdraví do stávky zapojilo 58 zaměstnanců. Podle ČT24 odbory varují, že reorganizace povede ke ztrátě smysluplnosti práce i kreditu u odborné veřejnosti. To není běžné úřednické brblání nad novým zasedacím pořádkem. To je signál, že lidé uvnitř systému mají pocit, že se s nimi zachází jako s inventářem.
Vláda se tváří, že jen přesouvá agendy tam, kam logicky patří. Závislosti ke zdravotnictví, lidská práva k jiným resortům, duševní zdraví do příslušných škatulek. Jenže právě tyto oblasti byly na Úřadu vlády proto, že se nevejdou do jedné škatulky. Závislosti nejsou jen zdravotnictví. Jsou také školy, policie, sociální práce, obce, věznice a prevence. Lidská práva nejsou jen právní složka. Jsou test, zda stát umí vidět lidi, kteří nemají dost silný hlas.
Stávka jako první faktura za rychlé rozhodnutí
Premiér tvrdí, že ho stávka mrzí a že přesun agend podporu služeb ještě posílí. Podle Českých novin ale vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha formální převod agend a expertů dokončila, zatímco zaměstnanci zůstávají ve stávkové pohotovosti. V překladu: protest zazněl, dveře se zavřely, jede se dál.
To je přesně styl, který Babišovi politicky často vyhovuje. Nezdržovat se, rozhodnout, nedovolit, aby se z odborné námitky stala brzda. Jenže stát není logistické centrum a agendy, které se týkají zranitelných skupin, se nedají přehazovat podle toho, kde zrovna zbylo místo v organizačním diagramu.
Babiš už dříve řekl, že vláda se k přesunu agend vracet nebude a rozhodnutí je definitivní, jak uvedl Radiožurnál. Slovo definitivní v politice vždycky zní silně. Někdy ale neznamená rozhodnost. Někdy znamená jen neochotu připustit, že odpor nepřišel z lenosti, ale ze znalosti práce.
A tady je jádro problému. Vláda prodává reorganizaci jako úsporný a racionální krok. Zaměstnanci a experti ji popisují jako rozpad nadresortního řízení. Obě strany nemohou mít současně úplně pravdu. A pokud se kabinet rozhodne, že odborné varování přeslechne, přebírá i plnou odpovědnost za následky.
Agendy bez domova bývají první na ráně
Na citlivých tématech je nejzrádnější to, že se jejich oslabení nepozná druhý den ráno. Nikdo hned nespočítá, kolik dětí přijde o včasnou pomoc, kolik lidí se závislostí vypadne ze systému, kolik obcí ztratí metodickou oporu a kolik menšinových problémů se začne ztrácet mezi prioritami velkých resortů. Škoda se ukáže později. A často na lidech, kteří nemají možnost svolat tiskovou konferenci.
Zdravotnický deník už před stávkou citoval odbory, podle nichž přesun ohrožuje výkon agend zaměřených na zranitelné skupiny a podporu jim vyjádřily i další odborové organizace. Podle Zdravotnického deníku protestující mluvili o riziku destrukce systému, který se věnuje lidem na okraji pozornosti politiky. To je tvrdé slovo. Ale vláda by měla vysvětlit, proč je přehnané, ne jen proč jí překáží.
Babišův úklid agend tak má první účet. Ne finanční, zatím hlavně politický a důvěrový. Úřad vlády, který má být centrem koordinace, se stal místem protestu proti tomu, že koordinace mizí. To je ironie, kterou by nevymyslel ani opoziční stratég.
Kabinet může mít pravdu, že některé věci lze řídit lépe. Jenže lepší řízení nevzniká tím, že se třicet let budovaná nadresortní práce rozloží do resortních krabic a odpor se označí za nepochopení reformy. Dobrý hospodář neruší to, co funguje, jen aby mohl ukázat, že uklízí.
A pokud už do toho sáhne, měl by mít víc než tabulku a pevný hlas. Měl by mít plán, důvěru lidí, kteří tu práci nesou, a odpověď na jednoduchou otázku: kdo bude držet celek pohromadě, až se všichni rozestěhují?
