Hlavní obsah
Politika

Sněmovna se vrací z prázdnin. Babiše nečeká práce v lavicích, ale zákopová kampaň

Foto: Ervinpospisil/Wikimedia Commons/CC BY-SA 3.0

Poslanecká sněmovna

Program návratové schůze má jen několik bodů, řečnický čas však žádný strop. Před říjnovými volbami se sněmovní mikrofon promění v nejdražší billboard v zemi. Občan jej zaplatí čekáním.

Článek

Sedm bodů, řečí na celý podzim

Poslanci se sejdou v úterý 25. srpna v deset hodin. Navržený program 29. schůze obsahuje sedm bodů: čtyři zákony ve třetím čtení, interpelace a především opětovné hlasování o novele rozpočtových pravidel, kterou v červenci vetoval prezident Petr Pavel.

Novela by vládě mimo jiné umožnila při zhoršení bezpečnostní situace zvýšit schválené výdaje až o deset procent. Pavel varuje před oslabením rozpočtové kontroly a ohrožením dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Koalice má 108 poslanců a k přehlasování veta potřebuje nejméně 101 hlasů.

Na papíře tedy žádná záhada. Vláda má většinu, opozice výhrady a prezident využil svou pravomoc. Za běžných okolností by následovala ostrá debata a hlasování. Jenže za šest týdnů se konají komunální a senátní volby. Každá věta pronesená ve Sněmovně tak zároveň usiluje o další život na sociálních sítích.

Zákon se stává surovinou. Hlavním výrobkem je krátké video, v němž řečník hrdinně umlčí protivníka, zatímco protivník stejný okamžik sestříhá jako důkaz jeho naprostého zhroucení.

Nejdražší billboard stojí u řečnického pultu

Opozice nemá dost hlasů, aby vládní návrhy porážela. Má však čas, přednostní práva a možnost udržet sporné téma na obrazovkách. Vládní většina má zase čísla, ale potřebuje příběh o tom, že chce pracovat a zlovolná opozice jí svazuje ruce.

Obě strany si tak mohou navzájem poskytnout přesně to, co před volbami potřebují. Opozice získá obraz posledního obránce státní pokladny, médií či demokracie. Babiš dostane čerstvého viníka, na kterého lze přehodit každý zpožděný zákon. Zablokovaná Sněmovna není pro politiky vždy neúspěchem. Někdy je to společně vyrobený reklamní produkt.

Zvlášť výživný konflikt přijde kolem zamýšlené změny financování České televize a Českého rozhlasu. Opozice už oznámila, že se bude bránit dlouhými obstrukcemi; TOP 09 připouští i krajní zdržovací taktiku. Její obavy z větší závislosti veřejnoprávních médií na každoročním rozhodování vlády nelze odbýt mávnutím ruky.

Jenže délka projevu není měrnou jednotkou kvality argumentu. Devítihodinová řeč se nestane devětkrát pravdivější. Po půlnoci už často nechrání princip, ale pouze vyrábí důkaz, že řečník vydržel u pultu déle než jeho močový měchýř.

Obstrukce mění majitele, princip zůstává

Babišova koalice si na opoziční zdržování bude stěžovat s výrazem člověka, který se s tímto podivným vynálezem setkal poprvé. Sněmovní archiv je v tomto směru poněkud škodolibý.

Když byl Andrej Babiš v opozici, otevřeně oznámil, že byl pověřen obstruovat a mluvit dlouho. Tehdy šlo také o veřejnoprávní média a obstrukce byly představovány jako legitimní obrana. Nyní budou stejný nástroj používat jeho soupeři a vládní politici v něm náhle objeví sabotáž.

Pokrytectví ovšem neleží pouze na jedné straně sálu. Dnešní opozice ještě nedávno obstrukce odsuzovala jako zneužívání jednacího řádu. Po výměně míst zjistila, že předlouhý projev dokáže být vznešenou službou republice. Česká politika tak znovu potvrzuje své nejstálejší pravidlo: názor na proceduru se odvíjí od toho, zda člověk právě drží většinu, nebo termosku na noční směnu.

Obstrukce mají v parlamentu své místo. Menšina musí mít možnost donutit většinu, aby poslouchala, vysvětlovala a nesla politickou cenu za sporná rozhodnutí. Je to však nouzový nástroj. Pokud se používá automaticky, rozdíl mezi obranou demokracie a odmítnutím přijmout výsledek voleb začne nepříjemně blednout.

Volič nepotřebuje vítěze noční směny

Na konci podzimních střetů pravděpodobně vzniknou dvě dokonale protichůdné legendy. Babiš prohlásí, že vláda chtěla pracovat, ale opozice všechno zablokovala. Opoziční lídři oznámí, že vlastními hlasivkami zachránili zemi před Babišem. Obě strany přiloží patřičně sestříhané video.

Volič by se místo délky jednání měl ptát na něco méně efektního: Jaké pravidlo se změnilo? Proč bylo nutné? Kdo ponese odpovědnost za následky? A ustoupil někdo pod tíhou argumentu, nebo pouze pod tíhou ranní únavy?

Mandát se neměří na mikrofonohodiny. Demokracie se také nepozná podle toho, kdo vydržel déle vzhůru, ale podle toho, zda po probdělé noci někdo dokáže srozumitelně vysvětlit výsledek. Pokud ne, Sněmovna se z prázdnin nevrátila. Jen si přestěhovala kampaň pod střechu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz