Článek
Kdo otevře účty, musí počítat s kontrolou vlastních
Debata začala u platů politiků. Koalice je chce na pět let zmrazit, zatímco opozice požaduje, aby se pozornost přesunula také k poslaneckým náhradám. Návrh nakonec neprošel zrychleným režimem a zamířil do výborů, jak dokládá sněmovní evidence projednávaného zákona.
Tomio Okamura se v televizní debatě rozhodl přesvědčovat diváky mimo jiné tím, že začal probírat náhrady Michaely Šebelové. Někteří poslanci jsou podle něj šetrní, jiní dostupné peníze vyčerpají až na doraz. Je to legitimní téma. Poslanecké náhrady nejsou soukromým kapesným a veřejnost má právo vědět, jak se používají.
Jenže taková výprava do cizího účetnictví má jednu nepříjemnou vlastnost: často se vrací jako bumerang.
Šebelová připomněla čerpání náhrad za dlouhodobě nemocného poslance SPD. Jméno neřekla, Okamura však správně pochopil, kam míří, a sám začal mluvit o Jaroslavu Baštovi. Následovala rakovina, nemocnice, návštěvy a líčení závažného zdravotního stavu. Celou výměnu odvysílala Česká televize v Událostech, komentářích.
Od té chvíle už proti sobě nestála dvě čísla ani dva návrhy. Na jedné straně byla účetní otázka, na druhé umírající člověk. A zkuste v takové chvíli pokračovat v hovoru o fakturách, aniž byste před kamerou vypadali jako bezcitný výběrčí.
Rakovina není odpověď na otázku o fakturách
Jaroslav Bašta si zaslouží respekt. Jeho nemoc nebyla politickým proviněním a dlouhá hospitalizace samozřejmě vysvětluje, proč nemohl chodit do Sněmovny. Pokud za ním Okamura pravidelně docházel, je to lidsky dobře. Jenže ani jedno neodpovídá na otázku, jaké služby se z poslaneckých náhrad platily.
O Baštově čerpání peněz se psalo už v roce 2023. Zveřejněná data ukázala, že během hospitalizace pokračovaly platby za asistenty, kancelář či dopravu a v jednom měsíci přesáhly výdaje na odborné a administrativní služby sedmdesát tisíc korun. SPD tehdy vysvětlovala, že šlo o souhrnné vyúčtování práce za delší období a že roční limit nebyl překročen. Reportáž současně upozorňovala, že konkrétní obsah služeb nebylo možné ověřit.
To není důkaz krádeže ani automaticky porušení pravidel. Je to však naprosto rozumný důvod položit doplňující otázku. Kdo práci objednal? Co bylo jejím výsledkem? Pro koho se ve skutečnosti vykonávala? Proč se určité částky měnily právě v době, kdy byl poslanec těžce nemocný?
Na takové otázky existují jen nudné, ale dostačující odpovědi: smlouva, faktura, popis služby, datum a výstup. Lékařská diagnóza mezi účetními doklady nebývá.
Šebelová přinesla zápalku, Okamura kanystr
Ani formulace Michaely Šebelové nebyla právě chirurgicky přesná. Spojit v jedné větě čerpání peněz a dlouhodobě nemocného poslance zní tvrdě. Snadno vznikne dojem, že někomu vyčítá samotnou nemoc nebo zákonné nároky, které nezanikají odchodem do nemocnice.
Mohla být konkrétnější. Místo obecné narážky mohla zmínit expertní služby, popsat pochybnost a zdůraznit, že se ptá na fungování kanceláře či klubu, nikoli na Baštovo právo léčit se. Politik, který vstupuje na tak citlivé území, má vážit každé slovo.
Šebelová tedy přinesla zápalku. Okamura k ní ovšem přistavil celý kanystr.
Jeho obrana stála na záměně dvou různých věcí. Dotaz na nakládání s penězi představil jako útok na člověka s rakovinou. Tím si vytvořil pohodlnou převahu. Oponent už nemá reagovat na hospodaření, ale dokazovat, že není hyena. Účetnictví zmizí, na scéně zůstane pohoršení.
Tohle je účinná televizní technika. A zároveň dost laciná. Čím těžší lidský příběh politik položí na stůl, tím méně musí vysvětlovat původní problém. Kdyby Šebelová pokračovala v otázkách, mohla být obviněna z nedostatku soucitu. Kdyby ustoupila, Okamura by získal dojem vítězství. Jen veřejnost by se pořád nedozvěděla, za co se platilo.
Památka kolegy nemá sloužit jako neprůstřelná vesta
Okamurova reakce vypovídá také o jeho představě politické citlivosti. Když jde o náhrady Šebelové, je správné je veřejně rozebírat a naznačovat, že čerpá příliš. Když se otázka obrátí směrem k SPD, rázem se objeví hranice slušnosti, osobní bolest a požadavek na ohleduplnost.
Jenže kontrola veřejných peněz buď platí pro všechny, nebo je to pouze hůl na soupeře.
Baštova nemoc může vysvětlit jeho nepřítomnost. Nemůže předem ospravedlnit každou platbu vedenou na jeho poslaneckou činnost. Stejně tak pokračující náhrady samy o sobě nedokazují provinění SPD. Rozhodují podklady, nikoli hlasitost rozhořčení ve studiu.
Moderátor Petr Obrovský se snažil výměnu brzdit, vracel Okamuru k tématu a nakonec připomněl podstatnou věc: Šebelová žádné jméno nevyslovila. Baštu do debaty přivedl až sám předseda SPD.
Nejsmutnější na celé výměně je, že se ze závěru života Jaroslava Bašty stala pomůcka v úplně jiné politické bitvě. Okamura možná chtěl hájit kolegu. Ve výsledku však jeho nemoc vytáhl před kamery podrobněji než politička, proti níž se ohrazoval.
Úcta k nemocnému a kontrola veřejných peněz se přitom nevylučují. Právě naopak. O člověku lze mluvit citlivě a o jeho kanceláři přesně. Baštovi by mělo patřit důstojné ticho. Fakturám úplně obyčejné světlo.
Šebelová sáhla Okamurovi na citlivé místo. On mohl odpovědět čísly. Místo toho vytáhl rakovinu zesnulého kolegy. Televizní přestřelku tím možná na chvíli ovládl, původní otázku však nezodpověděl. Jen ji přikryl něčím, proti čemu se velmi špatně protestuje.
