Článek
Premiér objevil nezávislou justici s jednou výjimkou
Podle Andreje jsou naše soudy nezávislé. Ano soudy, nikoliv soudci, kteří rozhodují v jeho nelibost. Ti podle něj soudí bez důkazů a na objednávku. Což by měla být mimochodem praxe totalitních prokurátorů.
Takto pozoruhodně definoval premiér právní stát. Prostě když se mu to hodí, je justice nezávislá a jinak jde o zkorumpovanou mafii. V tuto chvíli tedy nemusíme kvalitu českého soudnictví měřit zákony ani spisy, nýbrž momentální spokojeností předsedy vlády.
Babiš na mítinku v Havířově zasvětil své posluchače do svého názoru na poslaneckou imunitu tak, že o mafiánských praktikách bohužel dříve nevěděl. Narážel na kauzu Čapí hnízdo, v níž je jeho stíhání po rozhodnutí Sněmovny přerušené. Jana Nagyová už mezitím dostala pravomocný podmíněný a peněžitý trest. Soudcovská unie proto premiéra vyzvala, aby svá vážná obvinění doložil, nebo se jich zdržel.
Babiš odpověděl po svém. Soudci si prý mají nastudovat spis.
To je trochu málo. Když předseda vlády veřejně tvrdí, že v zemi působí mafie schopná objednávat rozsudky, nemůže důkazní řízení uzavřít větou „přečtěte si to“. Buď ví, kdo si verdikt objednal, u koho a za co, anebo používá slovo mafie jako hlasitější synonymum pro prohraný spor.
Soudci odmítli roli publika na premiérově mítinku
Předseda Vrchního soudu v Praze Luboš Dörfl požádal kvůli premiérovým výrokům o schůzku ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce. Právě vrchní soud dvakrát zrušil osvobozující rozhodnutí prvoinstančního soudu a jeho senát nakonec rozhodoval také o trestu pro Janu Nagyovou. Dörfl chce s ministrem řešit výroky namířené proti rozhodovací činnosti soudu.
Nejde o soudcovské povstání proti právu na kritiku. Soudy nejsou posvátné a jejich rozsudky se smějí rozebírat. Mohou být chybné, nesrozumitelné i přesvědčivě kritizovatelné. Ostatně právě proto existují odvolání, dovolání a ústavní stížnosti.
Jenže věta „soud nesprávně posoudil důkazy“ patří do právní polemiky. Výrok o rozsudku na objednávku už popisuje korupci či zločinné spiknutí. Mezi oběma tvrzeními je přibližně stejný rozdíl jako mezi špatně opraveným autem a úmyslně přeříznutými brzdami.
První případ se reklamuje. Druhý se hlásí policii.
Premiér má navíc oproti běžnému občanovi poměrně slušné možnosti, jak podezření předat příslušným orgánům. Má vládu, ministra spravedlnosti, aparát státu a přístup k právníkům, o jakém se většině obžalovaných ani nesní. Pokud přesto zůstává u řečnických výbuchů na náměstí, nabízí se nepříjemná možnost, že účelem obvinění není mafii odhalit. Účelem je přesvědčit voliče, že jakýkoli nepříznivý výsledek byl předem nelegitimní.
Tejc dostal politicky nevděčnou zásilku
Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc se s Dörflem sejít chce. Současně ujišťuje, že premiér nezávislost soudů respektuje a že kritika konkrétních rozhodnutí je legitimní.
Obě věty jsou samy o sobě rozumné. Vedle Babišových výroků však působí, jako by ministr hasil požár prohlášením, že jeho nadřízený obecně respektuje nekuřácké prostory.
Tejc má problém, který mu nelze závidět. Jako člen vlády nechce veřejně srážet premiéra. Jako ministr spravedlnosti však nemůže dělat, že obviňování soudců z rozhodování na objednávku je obyčejná recenze rozsudku. Jeho úřad nemá chránit Babišovu náladu. Má chránit podmínky, v nichž soudce rozhoduje podle spisu a zákona, nikoli podle toho, co se bude líbit Strakově akademii.
Česká ústava ostatně neříká, že soudci jsou nezávislí pouze do chvíle, než jejich rozhodnutí rozčílí premiéra. Výslovně stanoví, že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
To není soudcovská výsada pro pohodlnější život. Je to pojistka pro každého člověka, který se může jednou ocitnout proti státu, bohaté firmě nebo právě mocnému politikovi.
Obžalovaný smí být rozzlobený. Premiér musí vážit slova
Andrej Babiš má jako člověk právo cítit křivdu. Má právo považovat obžalobu za nespravedlivou, práci soudkyně za chybnou a celý případ za absurdní. Dokonce se smí rozčilovat. Devítileté trestní řízení by lezlo na nervy i podstatně klidnějším povahám.
Jenže Babiš není pouze obžalovaný občan. Je předsedou vlády, který má politický vliv na ministerstvo spravedlnosti, rozpočet justice i veřejné mínění. Když prohlásí, že soudkyně odsuzuje na objednávku, nemluví už jen muž hájící se před soudem. Mluví nejmocnější člen výkonné moci o jiné větvi státu.
Právě proto znějí stejná slova z jeho úst jinak než z úst člověka nad pivem. Premiér má větší mikrofon, a proto také větší odpovědnost za to, co do něj vypustí.
Soudcovská unie připomněla, že nesouhlas s rozhodnutím se řeší opravnými prostředky. Nabídku, aby jí Babišův právník ve Strakově akademii vysvětloval konkrétní živou kauzu, soudci pochopitelně odmítají. Nemohou si chodit k jednomu z účastníků řízení pro jeho soukromý výklad spisu a pak předstírat, že šlo o nevinný odborný seminář.
Slovo mafie přišlo s účtem
Babiš je zvyklý, že politický výrok žije jen několik hodin. Zazní na mítinku, potěší publikum, obsadí titulky a následující den ho překryje nová hádka. Justice má jiné tempo. Tam se zapisuje, dokládá a vyhodnocuje.
Soudci nyní udělali pro premiéra něco možná nepříjemného: vzali ho doslova. Jestli v české justici působí síť objednávající rozsudky, je nutné ji vyšetřit. Jestli pro takové tvrzení důkazy nejsou, neměl by je předseda vlády trousit podle toho, jak dopadl poslední soudní den.
Andrej Babiš může tisíckrát zopakovat, že respektuje nezávislou justici. Pokud pokaždé dodá, že soudce, který rozhodl proti jeho zájmu, pracuje na objednávku, respekt zůstane pouze ozdobnou větou na začátku útoku.
V politice se dá před nepříjemnou otázkou utéct k dalšímu tématu. Před soudem se obvykle žádají důkazy. A přesně o ně si teď premiér svými vlastními slovy řekl.
