Článek
Miliardy počkaly, přednost dostala občanka
V pondělních Událostech, komentářích se mělo mluvit o státním rozpočtu. Vláda navrhuje na příští rok schodek 386 miliard korun, takže materiálu k hádce bylo víc než dost. Jak chce kabinet své hospodaření postupně napravit? Kolik skutečně přinese lepší výběr daní? Kde se bude škrtat? A znamená vyšší zdanění hazardu či kratomu porušení slibu, že vláda daně nezvýší?
Místo toho se část televizní debaty České televize změnila v improvizovanou hodinu občanské výchovy.
Poslankyně ANO Jana Murová se Venduly Svobodové z Pirátů zeptala, zda má občanský průkaz a dokáže mlčet, když mluví někdo jiný. Nešlo samozřejmě o skutečnou kontrolu dokladů. Byla to slovní facka zabalená do otázky: jste vůbec dost dospělá na to, abyste se uměla chovat?
Svobodová odpověděla s ironií, že by si někdo mohl myslet, že mezi političkami nepanuje nejlepší dynamika. Později se Murová střetla také s Michalem Kučerou z TOP 09. Tentokrát se ptala, zda se umí ovládat, zatímco on prohlašoval, že ji nenechá lhát.
Rozpočet zatím tiše ležel na stole. Miliardy jsou naštěstí trpělivé.
Občanka potvrzuje věk, nikoli pravdu
Skákání do řeči je otravné. Politik, kterému soupeři nedovolí dokončit větu, má právo se ohradit. Od toho je ve studiu také moderátorka, která může hosty zastavit, rozdělit jim čas a vrátit debatu k tématu.
Otázka na občanský průkaz je však pouze ubohý pokus soupeře zmenšit. Nemusím vyvracet, co říkáte, protože nejprve zpochybním, zda jste vůbec způsobilá účastnit se rozhovoru dospělých.
O to podivněji podobné napomínání působí mezi dvěma členkami sněmovního rozpočtového výboru. Vendula Svobodová v něm zasedá od listopadu 2025, stejně jako Jana Murová. Obě mají mandát, obě smějí mluvit o veřejných penězích a ani jedna nepotřebuje od druhé povolení k názoru.
Občanský průkaz ostatně potvrzuje totožnost a věk. Neobsahuje kolonku „má pravdu o euru“, „umí spočítat úspory“ ani „zaslouží si, aby ji kolegyně vyslechla“. Na podobné věci se stále používají argumenty, výpočty a fakta. Je to poněkud staromódní, ale zatím nikdo nevymyslel spolehlivější metodu.
Svobodová tvrdila, že by přibližování k euru mohlo snížit náklady na obsluhu státního dluhu. Murová hájila vládní plán získat více peněz důslednějším výběrem daní, návratem elektronické evidence tržeb či vyšším zdaněním některých oblastí. Obojí je možné rozebrat. Kolik by se opravdu ušetřilo? Z jakých předpokladů odhad vychází? Kolik přinese EET po odečtení nákladů a kolik peněz se pouze přesune mezi jednotlivými druhy plateb?
To by byla debata. Dotaz na občanku je pouze její levnější náhražka.
Vládní sebevědomí se neměří hlasitostí
ANO je dnes nejsilnější vládní stranou. Jeho poslanci proto nemají jen právo obhajovat kabinet. Mají také povinnost snést nepříjemné otázky bez toho, aby z každého přerušení vyráběli přestupek proti dobrým mravům.
Ve vládě se navíc tón poslance poslouchá jinak než v opozici. Opoziční politik může křičet, že kabinet neumí počítat. Zástupce vládní většiny musí nakonec položit na stůl čísla, která sečtení přežijí. Čím méně je má jistá, tím větší bývá pokušení nahrazovat je autoritou, povzdechy a školním napomínáním.
Murová v pořadu tvrdila, že boj s nepoctivostí a vyšší zdanění hazardu nevnímá jako zvyšování daní. To je hezká ukázka politického názvosloví. Pokud se po změně zákona odvádí státu více peněz, poplatníka zpravidla příliš neutěší, že vláda této operaci vybrala líbivější jméno.
Podobně nestačí říci, že lepší výběr daní přinese potřebné miliardy. Česko má stále platný střednědobý fiskálně-strukturální plán, který počítá s postupným ozdravováním veřejných financí. Pokud vláda nyní potřebné kroky odkládá, měla by říci, kde a kdy je provede. „Vybereme to lépe“ není konsolidační plán. Je to přání napsané do tabulky.
Právě zde měla Murová příležitost ukázat převahu. Mohla Svobodovou opravit konkrétním výpočtem, Kučerovi vyvrátit jeho tvrzení a vysvětlit, proč rozpočet dává smysl. Místo toho vznikl dojem, že vládní poslankyni víc než schodek dráždí lidé, kteří se na něj ptají.
Ani opozice nepřišla na hodinu etikety
Bylo by ovšem příliš snadné obsadit Murovou do role jediného viníka večera. Kučerovo „lhát vás nenechám“ je také televizní gesto, nikoli důkaz. Politik nemůže pouhé obvinění ze lži používat jako oprávnění skákat druhému do každé věty. Pokud někdo lže, má následovat přesné tvrzení, správný údaj a zdroj.
Opozice často propadá dojmu, že naléhavost tématu automaticky ospravedlňuje naléhavost řečníka. Neospravedlňuje. Hlasitější vstup nevytvoří vyšší příjem rozpočtu a pohoršený výraz nesníží státní dluh.
Rozdíl je pouze v odpovědnosti. Opozice si může dovolit být protivná a voliči ji za to případně potrestají. Vláda však drží pokladnu. Když její zástupci nedokážou svůj plán vysvětlit bez osobních výpadů, nejde jen o nepovedený televizní večer. Vzniká otázka, zda plán opravdu ovládají.
Doklady měla mít připravené hlavně vláda
České politické debaty mají zvláštní schopnost začít u stovek miliard a skončit u toho, kdo se umí chovat. Je to pohodlné. O chování lze mluvit bez kalkulačky, tabulky i odpovědnosti. Každý se prohlásí za slušného, druhého za nevychovaného a státní dluh mezitím nerušeně roste.
Jana Murová směla požadovat, aby ji ostatní nechali domluvit. Nemusela však kvůli tomu Vendule Svobodové obrazně kontrolovat věk. Poslanecké studio není školní chodba a členka vládní strany není třídní učitelka.
Občanku Svobodová nepochybně má. Mnohem zajímavější by bylo vidět doklady k vládním rozpočtovým slibům: propočty dodatečných příjmů, konkrétní úspory a cestu od schodku 386 miliard ke zdravějším financím.
Ty se ovšem do peněženky nevejdou. A vytahují se podstatně hůř.
