Babišův vzkaz Pavlovi: Kvůli Turkovi jsem mlčel, tak vy mlčte taky aneb Státnictví po česku

Andrej Babiš reagoval na žalobu Petra Pavla tak, jako by mu prezident rozbil oblíbený hrnek. Prý není správné, aby na sebe ústavní činitelé podávali žaloby, a připomněl, že on sám se k podobnému kroku neuchýlil, když prezident odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem. Jak uvedly České noviny, premiér to podal jako důkaz vlastního nadhledu a důvod, proč by se měl Hrad zachovat stejně.

Je to zvláštní výklad státnictví. Babiš tím vlastně říká: já jsem vám jednou nevrátil úder, tak vy mi teď žádný dát nesmíte. Jenže kompetenční žaloba není facka. Není to ani pomsta s razítkem Ústavního soudu. Je to nástroj pro chvíli, kdy se dvě ústavní instituce neshodnou, kdo smí dělat co.

Oko za oko, soud za soud? Tak se možná vede spor mezi dvěma sousedy o plot. Ne spor mezi prezidentem a vládou o hranice jejich pravomocí. V takovém případě není žaloba selháním sama o sobě. Selháním je spíš to, když se její podání začne vydávat za osobní zradu.

Babiš si dnes vytahuje Turka jako účtenku za dávnou velkorysost. Jenže leden nevypadal jako doba, kdy by koalice považovala soudní cestu za něco nepřípustného. Na vládní tiskové konferenci Petr Macinka mluvil o tom, že se Turkovu věc budou snažit dořešit i ústavně. Žaloba tehdy nebyla známkou hysterie. Byla to jedna z možností, jak se bránit.

To je na politice vždycky nejzábavnější. Nástroj je skvělý, dokud leží v naší skříni. Jakmile ho vytáhne někdo jiný, stane se z něj nebezpečný precedent, útok na demokracii a důkaz přecitlivělosti.

Babiš samozřejmě nemusel prezidenta žalovat. Mohl si zvolit jinou cestu, mohl čekat, mohl kalkulovat, mohl věřit, že se věc vyřeší bez soudu. To všechno je legitimní. Jen z toho nevzniká pohledávka vůči Hradu. Politická zdrženlivost není šek, který se dá po půl roce předložit se slovy: teď mi to vraťte.

Pavel nežádá soud, aby mu zajistil lepší židli u jednacího stolu. Podle vyjádření Pražského hradu chce, aby Ústavní soud vyjasnil, kdo rozhoduje o účasti prezidenta na summitu, a zda vláda může hlavě státu vytvářet překážky při výkonu pravomocí. To je nepříjemná otázka, ale přesně od toho soud existuje.

ČT24 uvedla, že soud žalobu převzal a plénum bude rozhodovat, zda ji projedná přednostně. Tedy žádné drama o to, kdo se komu pomstí. Spíš pokus zjistit, jak má stát fungovat příště, až se premiér a prezident opět rozhodnou měřit si pravomoci před zraky celé země.

Babiš mohl říct: nesouhlasím, ale ať soud hranice vyloží. To by byl nadhled. Místo toho nabízí českou verzi politické etikety: když jsem se minule nesoudil já, nesmíte se soudit ani vy.

Státnictví ale není účetní kniha malých křivd. Je to schopnost přijmout, že i člověk, kterého člověk nemá rád, může použít zákonný nástroj bez toho, aby se z něj automaticky stal nepřítel státu.