Článek
Soud, který má vyplnit právní díru
Evropa se znovu pokouší udělat to, co po začátku ruské invaze slibovala téměř od prvního dne: nenechat agresi proti Ukrajině jen jako položku v učebnicích dějin. Zvláštní tribunál pro zločin agrese má mířit na politické a vojenské špičky, které válku připravily, spustily a řídily.
Podle Rady Evropy má nový tribunál vyšetřovat a soudit osoby nesoucí největší odpovědnost za zločin agrese proti Ukrajině. Nejde tedy o běžné válečné zločiny na konkrétních místech fronty. Jde o samotné rozhodnutí rozpoutat válku.
To je podstatný rozdíl.
Mezinárodní trestní soud už vydal zatykač na Vladimira Putina kvůli deportacím ukrajinských dětí. Jenže u zločinu agrese naráží svět na právní limity. Rusko není smluvní stranou příslušných pravidel a běžná cesta přes Haag proto nestačí. Právě tuhle mezeru má zvláštní tribunál zaplnit.
Smysl je jasný: říct, že za invazi nenese odpovědnost jen anonymní „Rusko“, ale konkrétní lidé u moci.
Slovensko a Maďarsko zůstaly stranou
Politicky je ale stejně důležité, kdo se přidal a kdo ne. Podle Evropské komise udělala Evropská unie další krok k tomu, aby se sama stala zakládajícím účastníkem mechanismu, který má tribunál i komisi pro nároky na náhradu škod posunout blíž k reálnému fungování.
Jenže evropská shoda má trhliny. Euronews uvedl, že k tribunálu se připojilo 36 zemí, zatímco z unijních států chybějí mimo jiné Maďarsko a Slovensko.
U Maďarska už to nikoho nepřekvapí. Viktor Orbán dlouhodobě hraje vlastní hru, v níž je Moskva méně problémem než Brusel. U Slovenska je to ale pro region bolestivější. Země, která sama zná cenu sovětského vlivu, se pod vládou Roberta Fica opakovaně staví bokem ve chvíli, kdy se má tvrdě pojmenovat ruská odpovědnost.
To není drobná diplomatická nuance. To je politický signál.
Bratislava a Budapešť tím neblokují celý projekt. Ale posílají Moskvě vzkaz, že v Evropě pořád existují vlády, které raději mlží, vyčkávají nebo se tváří, že spravedlnost je překážka míru.
Má to vůbec nějaký smysl?
Skeptická otázka je na místě. Přivede tribunál Putina do soudní síně? Teď pravděpodobně ne. Dokud sedí v Kremlu, chrání ho moc, aparát a realita jaderného státu. Rusko ho nevydá a představa, že si pro něj někdo do Moskvy dojde, patří spíš do politického thrilleru než do práva.
Jenže smysl podobného soudu není jen v okamžitém rozsudku.
Tribunál může shromažďovat důkazy, vydávat zatykače, pojmenovat odpovědnost a omezovat pohyb lidí, kteří dnes spoléhají na to, že válka jednou vyšumí do únavy. Může vytvořit právní paměť, kterou nepřepíše propaganda ani další „mírový plán“ postavený na zapomnění.
A hlavně: může ukázat, že válka není nešťastná přírodní katastrofa. Někdo ji naplánoval. Někdo podepsal rozkazy. Někdo poslal armádu přes hranice.
Podle Reuters Ukrajina a Rada Evropy už loni podepsaly dohodu o zřízení tribunálu ve Štrasburku. To znamená, že projekt není jen prohlášení na tiskové konferenci. Má právní rámec a postupuje kupředu, byť pomalu.
Spravedlnost bývá pomalá. Bez ní ale zůstane jen cynismus
Frustrace je pochopitelná. Ukrajinci dál umírají, Rusko dál útočí a evropské instituce mezitím skládají konstrukci, která možná roky nepřivede hlavního viníka před soud. Vypadá to slabě. Někdy až bezmocně.
Jenže alternativa je horší.
Bez tribunálu zůstane jen starý cynický svět, v němž silnější přepíše hranice a zbytek Evropy po čase začne řešit hlavně ceny plynu, únavu voličů a pohodlí vlastního klidu. Přesně na to Moskva sází.
Soud pro Putina proto není kouzelný nástroj, který ukončí válku. Není to ani evropský Norimberk v plné síle. Je to spíš dlouhý vzkaz: zločin agrese se neztratí jen proto, že pachatel sedí v prezidentském paláci.
A Slovensko s Maďarskem? Ty znovu ukázaly, že i v otázce spravedlnosti se dá stát stranou. Neutrálně to ale nepůsobí. Spíš zbaběle.
