Článek
Herec nesupluje soud. Nemusí mlčet
Hynek Čermák se ve svém videu obrátil na Andreje Babiše větou, že nerespektuje ani prezidenta, ani národ. Je to ostré. Možná až příliš široké. Národ není jednolitý dav a prezident není automaticky hlasem každého občana. Jenže právě proto stojí za to tu větu neodbýt obvyklým povzdechem, že herci mají hrát a politici vládnout.
Herec nemá větší právo na politický názor než prodavačka, řidič tramvaje nebo účetní. Nemá ho ale ani menší. Slavná tvář není odborná autorita, jen hlas, který je slyšet dál. A Čermák tentokrát neprodával ústavní výklad. Mluvil o pocitu, který se v části veřejnosti usadil: že vláda bere prezidenta jako rušivý předmět v místnosti, ne jako ústavní instituci, s níž se musí nějak vyjít.
To není problém jen pro Hrady a Strakovy akademie. Je to problém pro každého, kdo má jednou přijmout, že pravidla platí i tehdy, když se nám nelíbí výsledek.
Respekt se nevyhlašuje tiskovkou
Andrej Babiš po zásahu Ústavního soudu řekl, že rozhodnutí respektuje. To je správná věta. Jenže respekt není dekorace, kterou člověk přilepí na konec tiskové konference poté, co se měsíce snažil prezidenta z důležité cesty vynechat.
Ústavní soud zatím nerozhodl, komu v celé věci patří konečné vítězství. Jen předběžně uložil vládě a ministerstvu zahraničí, aby prezidentovi účast na summitu NATO umožnily, zajistily akreditaci a nekladly mu do cesty další překážky. To není převrat. To není osobní triumf Pavla. To je právní brzda ve chvíli, kdy se politická auta rozjela proti sobě příliš rychle.
Premiér může mít jiný názor než prezident. Vláda může hájit vlastní zahraniční linii. Nikdo po ní nechce, aby Pavlovi zamávala a odevzdala mu klíče od kabinetu. Ale prezident podle Ústavy zastupuje stát navenek. Není tedy podivné, že se ozve, když ho vláda z takové role vystrčí. Podivné je spíš očekávání, že to má přijmout mlčky a ještě poděkovat za lekci z pokory.
Národ není kulisa pro mocenské číslo
Čermákova věta o nerespektování národa zní teatrálně. Ostatně je to herec, ne formulář ministerstva. Jenže politika sama si o podobná gesta říká. Když se z vysokého ústavního sporu stane soutěž, kdo koho více poníží, lidé přestávají sledovat paragrafy. Vidí jen, že se jejich stát chová jako rozhádaný dům, kde každý drží kliku od jiné místnosti.
Reuters připomněla, že vládní rozhodnutí prezidenta z delegace vynechat znamenalo odklon od dosavadní praxe, kdy čeští prezidenti na summity NATO téměř vždy jezdili. Reuters také upozornila, že konečné rozhodnutí o hranicích pravomocí přijde až později. Právě proto by bylo rozumné přestat z každé procesní prohry vyrábět osobní válku.
Babiš není povinen poslouchat Čermáka. Čermák není povinen Babiše šetřit. To je ještě zdravá část demokracie. Horší by bylo, kdyby se každý občan, který se ozve proti moci, automaticky změnil v obtížného komparzistu, jenž ruší hlavní děj.
Premiér není nadčlověk, prezident není dekorace a národ není publikum, které má po každé vládní scéně jen zatleskat. Právě to Čermák řekl. Ne uhlazeně. Ale dost srozumitelně.
