Jiří Lobkowicz: „Tohle už není jen střet zájmů… Klasická Babišova metoda“

Jiří Lobkowicz ve svém příspěvku na síti X tvrdí, že kolem Agrofertu vzniká systém, v němž lidé s vazbami na holding přecházejí do státní správy a pomáhají vytvářet jeho právní ochranu. Z takového tvrzení nelze bez rozhodnutí soudu dělat hotový trestní verdikt.

Jenže odbýt Lobkowicze větou, že přehání, by bylo až příliš pohodlné. Nejde o to, zda našel nejtvrdší možné slovo. Jde o to, zda kroky vlády obstojí na denním světle bez výmluv, proč se pravidla zrovna teď mění, vykládají mírněji a začínají chránit premiérův někdejší holding.

Babiš má nárok na zákonnou ochranu jako každý jiný. Premiér ale nemá nárok na systém, který při každé právní pochybnosti spěchá hledat řešení výhodné právě pro firmy, s nimiž je dlouhodobě spojen.

Poslanci ANO, SPD a Motoristů předložili novelu zákona o střetu zájmů, která by zrušila dnešní plošný zákaz dotací pro firmy vlastněné členem vlády. Zákaz by nově dopadal jen na úřad, který daný ministr přímo vede, a nárokové zemědělské dotace by z omezení vypadly úplně, jak popsal iROZHLAS.

Stačí se podívat na načasování. Premiér řeší střet zájmů, Evropská komise se ptá na další podrobnosti a vládní většina přichází s návrhem, který by dosavadní pojistky podstatně zúžil. To nevypadá jako odpolitizování problému. Vypadá to jako pokus dostat problém z cesty.

Zastánci novely namítají, že zákon je nejasný a že nárokové dotace fungují jinak než soutěžené investiční podpory. Ministerstvo zemědělství skutečně popisuje právní spor a u nárokových plateb vidí nižší riziko střetu. Jenže spor o výklad zákona se nemá řešit tak, že jej ve vlastní prospěch přepisuje vláda, v jejímž čele stojí člověk, jemuž změna zjevně může prospět.

Právní jistota není výtah, který se přistaví vždy do patra, kde právě stojí mocný cestující. Má platit dopředu, pro všechny a bez ohledu na to, čí jméno stojí na dveřích premiérské kanceláře.

ČT24 popsala, že ministerstvo zemědělství dál vyplácí Agrofertu zemědělské dotace, zatímco Evropská komise čeká na doplnění odpovědí k řešení Babišova střetu zájmů a bez jeho vyjasnění tyto výdaje nechce proplácet. V Bruselu se má teprve vysvětlovat, zda je vše v pořádku, doma se už jedná, jako by bylo rozhodnuto.

To nedokazuje Lobkowiczovu tezi o zločinu. Dokazuje to ale něco neméně nepříjemného: české instituce v citlivé věci nebudují důvěru opatrností, ale rychlostí. A rychlost bývá v politice podezřelá tehdy, když se netýká pomoci lidem v nouzi, ale peněz pro ekonomicky silný holding.

Babiš i Agrofert střet zájmů odmítají a premiér převod akcií do RSVP Trustu považuje za dostatečné řešení. To je jejich právo hájit. Veřejnost má stejné právo chtít nezávislé instituce, srozumitelná pravidla a otevřeně doložené postupy. Ne ústní pokyny, účelové výklady a zákonné úpravy, které začnou dávat smysl hlavně jednomu jménu.

Opravdový problém nezačíná ve chvíli, kdy politik poruší zákon. Ten se dá vyšetřit a potrestat. Začíná dřív: když má politik dost moci, aby se zákon začal ohýbat tak, že porušit už není co. Tehdy se z korupce nestává případ pro policii, ale součást provozu.

Lobkowiczova slova proto nelze brát jako hotový rozsudek. Jsou ale nepříjemnou připomínkou, že demokracie neumírá jen při sirénách a zásazích v kancelářích. Může se vytrácet i potichu, v důvodových zprávách, mezi výjimkou pro nárokovou dotaci a zkrácenou lhůtou pro vymáhání.

Stát má být ochrannou sítí pro občana pod tlakem. Ne pro holding, jehož zakladatel sedí v čele vlády. Jestli se tato hranice rozmaže, problém už nebude jen Babišův. Bude nás všech.