Článek
Babiš chtěl působit jako šéf. Jenže obraz se rozpadá
Andrej Babiš si roky budoval pověst politika, který rozhoduje sám, rychle a bez zbytečných řečí. Šéf hnutí, majitel stylu, muž posledního slova. Jenže poslední spor s prezidentem Petrem Pavlem mu do téhle pečlivě pěstované značky hází písek.
Nejde jen o to, kdo pojede na summit NATO. Jde o mnohem nepříjemnější otázku: kdo v téhle vládě skutečně určuje zahraniční politiku.
Prezident po jednání s premiérem řekl, že ke shodě nedošlo. Podle ČT24 Babiš trvá na tom, že by hlava státu neměla pokračovat v dosavadní praxi a zastupovat Česko na aliančních summitech. Pavel to spojil s rozdílnými názory na naplňování aliančních závazků.
To by samo o sobě byla běžná kompetenční přetahovaná. Jenže do ní vstupuje Petr Macinka, ministr zahraničí a šéf Motoristů, jehož výroky proti Hradu dlouhodobě posouvají spor do osobní roviny.
A tady začíná Babišův problém.
Macinka tlačí, Babiš vysvětluje
Macinka v debatě o summitu NATO prohlásil, že je logické, aby delegaci vedl premiér, protože „na summitu je jen jedna židle“. Podle Novinek zároveň zpochybnil roli prezidenta při tvorbě politiky státu.
Formálně může vláda argumentovat, že zahraniční politiku určuje ona. To je legitimní debata. Jenže způsob, jakým ji Macinka vede, připomíná spíš snahu vytlačit prezidenta z prostoru, kde dosud působil jako srozumitelný a respektovaný hlas směrem k NATO.
Pavel podle Deníku N dal najevo, že by se Babiš měl vůči Macinkovým osobním útokům ohradit a zjednat si ve vládě pořádek. To je věta, která premiéra bolí víc než běžná politická kritika. Neútočí totiž na jeho program. Útočí na jeho autoritu.
Babiš se může hájit, že drží koalici pohromadě. Jenže navenek to čím dál víc vypadá, že drží pohromadě hlavně Macinkův prostor pro konflikty. Premiér pak nevystupuje jako člověk, který ministra usměrní, ale jako někdo, kdo dodatečně žehlí škody.
To je pro Babiše nebezpečné. Jeho voliči mu odpustí ostrý tón, střety s Bruselem i nekonečné konflikty s opozicí. Slabost ale neodpouštějí rádi.
Prezident našel přesné místo
Petr Pavel nemusí křičet. Nemusí používat silácké fráze. Stačí mu opakovat, že premiér má nést odpovědnost za chování své vlády. V politice je to jednoduchá, ale účinná zbraň.
Babiš se totiž ocitl v pasti. Když Macinku veřejně seřve, přizná, že ministr přestřelil. Když ho podrží, posílí dojem, že šéf Motoristů má ve vládě větší vliv, než by odpovídalo jeho váze. A když bude mlčet, nechá prezidentovi prostor, aby ho vykresloval jako premiéra bez skutečné kontroly.
Už dřívější spor kolem Macinkových zpráv prezidentovu okolí ukázal, jak výbušná tahle linka je. Seznam Zprávy připomněly, že Macinka tehdy odmítal výtky k nátlaku na Hrad a mluvil o běžném politickém vyjednávání. Jenže hranice mezi vyjednáváním a hulvátstvím je v diplomacii dost podstatná.
A ministr zahraničí by ji měl znát lépe než kdokoli jiný.
Prezident Petr Pavel
Slabý premiér je pro Babiše nejhorší nálepka
Celý střet má pro Babiše nepříjemnou symboliku. Prezident, kterého část vládního tábora líčí jako překážku, vystupuje klidněji a státnicky. Macinka vyrábí konflikty. Babiš se snaží tvářit, že má všechno pod kontrolou.
Jenže právě kontrola je to, co veřejnost začíná zpochybňovat.
Premiér nemusí souhlasit s prezidentem. Nemusí mu přenechat summit NATO. Nemusí se vzdát kompetenčního sporu. Ale měl by umět zajistit, aby jeho ministr zahraničí nepůsobil jako člověk, který si plete českou diplomacii s osobním zápasem o pozornost.
Babišovi teď nejde jen o Hrad. Jde o vlastní obraz. O to, zda je pořád lídrem vlády, nebo premiérem, který kvůli křehké koalici nechává Macinku určovat tón zahraniční politiky.
A přesně proto prezidentova kritika míří tak hluboko. Neříká Babišovi, že se mýlí. Říká mu něco horšího.
Že nevypadá jako šéf.
