Článek
Moskva hraje pod prahem války
Petr Pavel řekl nahlas věc, kterou část evropské politiky raději opisuje opatrnými větami. Rusko podle něj opakovaně testuje odhodlání Západu a NATO by mělo v reakci na provokace „ukázat zuby“. V rozhovoru pro The Guardian mluvil o rozhodnějších, někdy i asymetrických krocích. Zmínil například možnost tvrdšího tlaku na ruské banky, rušení schopností Moskvy nebo sestřelování narušitelů aliančního vzdušného prostoru.
To není výkřik generála, který zapomněl odejít z kasáren. Je to popis hry, kterou Kreml dlouhodobě vede. Ne vždy tankem přes hranici. Často dronem, kyberútokem, výhrůžkou, dezinformací, pohybem těsně pod hranicí, kde by se musela spustit velká alianční odpověď.
Právě na tom Rusko staví. Zkouší, co projde. Sleduje, zda bude následovat důrazná reakce, nebo jen další prohlášení o znepokojení. A když odpověď nepřijde, posune se o kus dál. Tak se netestuje jen technika protivzdušné obrany. Tak se testuje politická vůle.
Východní křídlo neřeší akademickou debatu
Pavlova slova nepřicházejí do klidného prostoru. V posledních dnech řešily pobaltské státy sérii incidentů s drony a výhrůžek z Moskvy. Reuters popsal, že se severské a pobaltské země ohradily proti ruským a běloruským tvrzením o využívání jejich vzdušného prostoru Ukrajinou a část spojenců spojovala incidenty s ruským elektronickým rušením.
To není detail z mapy někde daleko na severovýchodě Evropy. Litva, Lotyšsko a Estonsko jsou členské státy NATO. Když se nad nimi objevují drony, když se musí řešit poplachy a když Moskva do prostoru vypouští obvinění bez důkazů, nejde jen o regionální nervozitu. Jde o zkoušku celé aliance.
NATO samo ve svém přehledu k článku 5 připomíná, že kolektivní obrana je základním principem aliance. Jenže dnešní problém je mazanější než učebnicový útok. Nepřítel nemusí hned poslat divizi přes hranice. Stačí mu vytvářet nejistotu, rozdílné výklady a domácí politické spory v zemích, které mají držet pohromadě.
Pavel proto míří na slabé místo západní politiky: strach z eskalace se nesmí změnit v návod pro agresora. Opatrnost je rozumná. Pasivita už ne.
Tvrdost není totéž co hazard
Kritici Pavlovi jistě namítnou, že slova o sestřelování letadel nebo asymetrických krocích zvyšují riziko přímého střetu s Ruskem. Tahle výhrada není hloupá. V jaderné éře se s eskalací nežertuje. Jenže opačný extrém je stejně nebezpečný: tvářit se, že každá rozhodnější reakce je automaticky válečnické šílenství.
NATO nemusí jednat hystericky, aby jednalo pevně. Pevnost může znamenat jasná pravidla pro narušení vzdušného prostoru, rychlejší protivzdušnou obranu na východním křídle, tvrdší sankce za hybridní operace, společné postupy proti rušení navigace a otevřenou komunikaci, co bude následovat po dalším incidentu. Hranice musí být srozumitelná i pro toho, kdo ji zkouší ohýbat.
Česká zkušenost k tomu přidává domácí rovinu. Bezpečnostní informační služba ve výroční zprávě za rok 2024 upozorňovala na ruské dezinformační a vlivové působení i snahu obcházet sankce. Rusko tedy netestuje jen Pobaltí. Testuje i českou odolnost, trpělivost a schopnost rozeznat hrozbu bez stranických brýlí.
Pavelova výzva může znít ostře. Ale ostrost sama o sobě není problém. Problém by byl, kdyby za ní nebyla strategie. A právě tu bude Evropa potřebovat víc než další soubor uklidňujících vět.
Zuby nestačí ukázat jen do kamery
Aliance stojí před nepříjemnou volbou. Buď bude ruské provokace dál řešit jako izolované incidenty, nebo je pojmenuje jako součást širšího tlaku. První varianta je pohodlnější. Druhá je pravdivější.
Pavel dobře ví, že NATO není klub pro silácké výroky. Byl vysokým představitelem aliance a rozumí rozdílu mezi odstrašením a dobrodružstvím. Právě proto jeho slova působí vážněji než běžné domácí hřmění. Nevolá po tom, aby Západ hledal válku. Říká, že pokud se bude tvářit, že ji Rusko po malých dávkách nevede už teď, bude Moskva dál zkoušet, co vydržíme.
Vycenit zuby proto nestačí v titulku ani na tiskové konferenci. Musí za tím být schopnosti, peníze, jednota a ochota nést politickou cenu. Jinak se z tvrdé věty stane jen další ozdoba ve vitríně evropské bezmoci. A tu Kreml číst umí. Velmi dobře.
