Článek
Ministr na přeložení
Adam Vojtěch má v politice zvláštní talent. Umí působit jako člověk, který do místnosti přinese ticho, zatímco kolem něj ostatní bouchají dveřmi. Právě proto ho Andrej Babiš používá opakovaně. Jednou jako mladou tvář zdravotnictví, podruhé jako návrat ze severního diplomatického chladu, potřetí možná jako nouzový obvaz na pražskou ránu.
Podle vládního profilu je Vojtěch ministrem zdravotnictví, bývalým velvyslancem ve Finsku a politikem, kterého Babiš do resortu vrací jako známou značku. Ministerstvo při jeho prosincovém nástupu slibovalo zdravotnictví „blíž lidem“, dostupnější péči, prevenci, digitalizaci i finanční stabilizaci, jak stojí na webu Ministerstva zdravotnictví.
To zní jako práce na celé volební období, ne jako zastávka na trase do komunální kampaně. Jenže v Babišově světě není ministr nutně správcem resortu. Je to použitelný díl. Když začne hořet Praha, sundá se z poličky zdravotnictví a zkusí se přišroubovat na magistrát.
Praha není čekárna na známou tvář
Pražské ANO má dlouhodobě jeden problém. V metropoli nestačí křičet, že všechno řídí neschopní protivníci. Praha je tvrdší publikum, méně vděčné za jednoduché věty a citlivější na to, když se lokální politika změní v billboardovou kopii celostátní kampaně. Ve volbách do zastupitelstva hlavního města v roce 2022 skončilo ANO podle ČSÚ za koalicí Spolu a od té doby se v Praze spíš zakopává v opozici, než aby nabízelo obraz budoucí vlády nad městem.
Ondřej Prokop se měl stát útočnou tváří této strategie. Jenže útočnost je dobrý sluha jen do chvíle, než začne působit jako náhrada důvěryhodnosti. iROZHLAS popsal jeho omluvu za šíření nepravdivých informací a Aktuálně.cz připomnělo i moment, kdy Babiš vlastního pražského lídra napomenul, aby se raději věnoval Praze a k některým tématům se nevyjadřoval.
To je pro kandidáta na primátora špatná vizitka. Když vás vlastní šéf vzkazuje zpátky k dopravě, bytům a chodníkům, neznamená to disciplínu. Znamená to, že značka začíná být riziková.
Babišův problém s lidmi
Vojtěch by do Prahy přinesl přesně to, co Prokopovi chybí: hladší povrch. Nekřičí tolik. Nepůsobí jako člověk, který chce vyhrát každou internetovou rvačku ještě před obědem. Umí stát před kamerou a nevypadat jako politický požár. Jenže hladký povrch není totéž co pražský program.
Praha nepotřebuje ministra zdravotnictví jako uklidňující obličej na plakátu. Potřebuje někoho, kdo zná město jinak než z výjezdů, tiskových konferencí a stranických porad. Bydlení, doprava, školy, investice, vztah magistrátu a městských částí, developerský tlak, zanedbaná infrastruktura. To nejsou diagnózy, které se zalepí známým jménem.
Navíc zdravotnictví samo není žádná klidná klinika. Vojtěch chce podle ČT24 měnit kompetence sester, lékárníků a dalších zdravotníků. Takový plán potřebuje politickou pozornost, odborné vyjednávání a čas. Pokud se ministr začne balit do pražské kampaně, vysílá tím jednoduchý vzkaz: resort je důležitý, dokud se hodí do volebního příběhu.
Obvaz nevyléčí zlomeninu
Na celé věci je nejvýmluvnější Babišův reflex. Když se objeví problém, nehledá se nejdřív příčina. Hledá se náhradník. Neřeší se, proč pražské ANO nepůsobí jako přirozená alternativa pro město. Řeší se, koho posadit na čelo kandidátky, aby byl průšvih méně vidět.
To je řízení politiky jako firmy ve své nejčistší podobě. Výrobek se neprodává, vymění se etiketa. Tvář se opotřebuje, nasadí se jiná. Resort se rozpracuje, člověk se přesune. Jenže stát ani hlavní město nejsou sklad náhradních součástek.
Vojtěch může být pro Babiše pohodlná volba. Klidný hlas, známé jméno, méně hran než u pražských bojovníků. Jenže právě tím se odhaluje podstata problému. ANO v Praze zjevně nehledá osobnost, která z metropole politicky vyrostla. Hledá člověka, kterého lze přivézt shora.
Nouzový obvaz může na chvíli zastavit krvácení. Nevyléčí ale zlomeninu. A pražské ANO nevypadá jako pacient, kterému stačí převázat ránu. Vypadá jako organismus, který si léta plete hluk s programem a loajalitu k Babišovi s důvěrou města.
