Článek
Čtu mnoho článků, jak to tu máme nesmyslně nastaveno, protože jedno pivo po obědě je standard a bez desítečky se prý knedlo vepřo zélo schroupnout nedá. Podle reakce některých čtenářů usuzuji, že se vlastně bojí řídit a musí si dát pivo nebo aspoň dvě decky červeného, aby měli koule za to sednout a byli schopni jet jako člověk.
Nulová tolerance je prý totální nesmysl a v některých státech Evropy to přeci vědí lépe, že 0,5 promile je za volantem v pohodě.
No…z lékařského hlediska tedy rozhodně není! Dejme tomu trochu medicíny.
Vezměme od počátku, aby bylo celkem jasno, jak to s tím alkáčem, co nám po pívečku koluje v krevním řečišti, je.
Předně, asi 0,3 promile alkoholu má každý z nás v krvi celkem standardně, zejména po jídle. Bakterie trávícího traktu totiž jako vedlejší produkt vytvářejí alkohol při své bohulibé činnosti. Tedy už nám toho do 0.5 ‰ mnoho vypít nezbývá. Proto policie naměření dávky do 0,3 promile toleruje a nelze takové rozhraní ani pokutovat, pokud je ověřeno krevní zkouškou.
Je třeba si i uvědomit, že odbourávání alkoholu v těle probíhá rychlostí 0,12–0,2 ‰/hod. a urychlit to nelze ani běháním kolem stromu, ani sezením v mrazáku.
Alkohol (Ethylalcohol) je neurotoxin působící jako tlumivá látka! Tlumivá pro činnost mozku. Ne pro pro činnost člověka. V nižších dávkách zlepšuje euforicky náladu a působí povzbudivě utlumením úsudku, zvyšuje sebevědomí, časté jsou pocity plné euforie, uvolnění a ztráty zábran, změna úsudku a reakce na provokaci agresí. Se zvyšující se dávkou dochází k poruchám koordinace pohybů typickým vrávoráním, snížení soustředění, vnímání a úsudku a agresivitě bez kontroly a dovození důsledku jednání, způsobuje deprese, dočasnou či trvalou ztrátu rozumových schopností. Jednoduše, silně opilý člověk si neuvědomuje, že když vás bodne nožem, má to za následek smrt, kterou v ten moment nepovažuje za něco nechtěného a prostě ji neřeší.
Změny struktur nervové tkáně (nejen) lze snadno zobrazit NMR( nukleární magnetická rezonance) a pc tomografii, tedy CT.
Že alkohol způsobuje oslabení imunity, poruchy jater, chronický zánět pankreatu (slinivky), diabetes, anémii, trávicí soustavy, destrukci sliznic střev a žaludku, destrukci mozkových struktur včetně poruch paměti, kardiovaskulární poruchy (srdce, cévy, arytmie, kardiomyopatie, hypertenze…), rakovinu…není pro řízení auta na pořadu dne.
Rozhodná je jednak dávka, ale zároveň působení této dávky na dispozice konkrétního člověka, ale i vliv okolního prostředí a čas. Logicky bude 130 kilový, 25 letý muž, který je zvyklý se každý večer opít, je jinak zcela zdráv a fyzicky pracuje a stojí ve sněhu pod lípou v -15°C a dvakrát si mezi tím oběhne hřiště, reagovat na stejnou dávku jinak, než 45 kilová žena seniorského věku s cukrovkou a po nedávné chemoterapii, konzumující 3× denně různou medikaci, která sedí jednou za měsíc o dvou deci červeného s kamarádkou ve vytopené sauně a není zvyklá pít. A všechno mezi tím.
To vše má vliv na působení alkoholu v krvi. Navíc je tu faktor tolerance. Každý totiž snáší alkohol jinak. Někdo řádí po dvou pivech, někdo po láhvi rumu sedí jako pecka a spí. Jeden se směje, druhý se pere.
Alkohol se plně vstřebává do krve přes kapiláry žaludku do 30 min, maximálně jedné hodiny a začne působit na mozková centra.
Dávka se rozumí například 3 dcl piva hodnoty 10°. Mladý muž ji možná ani nepocítí, nebo to tak pociťuje, staré ženě už to docela dobře zamotá s hlavou. Ženy navíc alkohol odbourávají asi o 30% pomaleji, než muži.
Vyšší dávka alkoholu (pro někoho láhev vodky, pro někoho 4 dcl vína) může mít za následek zástavu dechu kvůli utlumení mozkové činnosti v oblasti nervového dechového centra, zástavu srdce, naprostou ztrátu koordinace pohybů a ztrátu logického myšlení. U někoho je tato hranice posunuta třeba na 5 promile, ale počáteční stav, kdy „to začne točit hlavou“ je stejný.
Už ve velmi nízkých dávkách alkoholu, třeba jen 0,5‰, se velmi zásadně prodlužuje reakční čas mozku na podněty. Krom jiného se zhoršuje vnímání intenzity zelené barvy. Zároveň se již v těchto dávkách snižuje toleranční schopnost a tedy zvyšuje agresivita, pokud je navíc člověk provokován, reaguje neadekvátně. Nakonec, právě proto se chlapi v krčmě po dvou pivech poperou, na dětském hřišti o kofole by se to nikdy nestalo. Střízlivý manžel by doma manželku ani děti nezmlátil, po dvou pivech je zrube jako by se pral s chlapama v hospodě. Lidé pod vlivem alkoholu se dopouštějí protiprávní činnosti mnohem častěji, jsou-li okolím provokováni, tak téměř vždy. Zatímco střízlivý člověk by například na močení jiného v městské zástavbě reagoval klidným poučením „pane, tady se nemočí, chodí tu děti a jste ve městě“, už lehce opilý by reagoval „ty vo..le, co tu chč..ješ na barák, ti rozbiju tlamu“. Kdyby močící opilý reagoval obdobně, střízlivý člověk by raději odešel s mávnutím ruky, že opilcům je zbytečné něco říkat, opilý by se popral.
Lékaři obecně rozlišují stádia podle hodnoty alkoholu v krvi, protože konkrétně je specifikovat nelze, bylo by nutné konkretizovat každou osobu extra:
1. Excitační stadium – lehká opilost (< 1,5 ‰). Pozor! Mezi 0,5 a 1,5 není až takový rozdíl, právě proto je distance mezi 0,3 a 1,5‰ nerozlišena.
2. Hypnotické stadium – středně těžká opilost (1,6–2 ‰),
3. Narkotické stadium – těžká opilost (> 2 ‰),
4. Asfyktické stadium – těžká opilost se ztrátou vědomí, hrozí zástava dechu a oběhu a smrt (> 3 ‰).
Neurotoxické působení alkoholu způsobuje degradaci myelinu bílé mozkové hmoty, která obsahuje vysoký podíl axonů (neuritů), obalených oligodendrocyty (buňky tvořící myelin). Axonů přenášejí nervový signál od jednoho neuronu ke druhému rychléstí 130 m/sa myelin je v mechanismu a rychlosti přenosu signálu zásadní. Alkohol degraduje myelin, dochází k poruše přenosu signálu a komunikaci mezi neurony. Shluky neuronů (Raphe nuclei) produkují neurotransmiter serotonin, ovlivňující náladu a spánek. Alkohol i v nižších dávkách tyto struktury degraduje. Degradace neuronů hypothalamu (řídí pocit hladu, žízně a sekrece hormonů oxytocinu a vasopressinu), hipokampu (slouží k ukládání nových informací, tedy paměť) a mozečku (koordinace pohybů a udržování rovnováhy) je pro běžný život důležitá, ale pro bezpečné řízení vozidla či ovládání strojů obecně zásadní. Alkohol zde všude způsobuje záněty a reaguje s NMDA receptory (ty jsou v hipokampu, mozkové kůře, ve striatu, Varolově mostu a míše na povrchu neuronů a hrají významnou roli v procesu učení a tvorby paměti. Ligandem NMDA receptorů je glutamát, což je zároveň hlavní neurotransmiter v mozku. Při navázání glutamátu NMDA receptory začnou do buněk propouštět vápenaté ionty (Ca2+), které následně zahajují různé signální kaskády, aktivují enzymy a další proteiny, propouštění vápenatý iontů trvá pouze několik milisekund, pak se NMDA receptory vrací do původního stavu). Alkohol NMDA receptory inhibuje a ty nejsou schopny reagovat na glutamát, což přináší spojení funkce receptorů a tedy výpadky paměti, tak zvaná okna a ztrátu koordinace chování. Záchvaty, úzkost, halucinace a zmatenost, nevolnost…to je fáze střízlivění, kdy na membráně buňky se stále nachází obrovské množství MDA receptorů, ale už bez alkoholu, tedy inhibitoru.
Dost medicíny. To by bylo na dlouho. Okno zná každý, kdo pil. Nakonec, odtud i rčení „V mozku z piva kostku“, tedy okno. Kdo by se chtěl zabývat působení alkoholu na mozek, doporučuji odkaz pod textem. Ale měl by si ho přečíst každý, kdo tvrdí, že 0,5 promile je pro řízení v pohodě.
Argumentace, že tam kde je 90 km/h jede důchodce 60 a tam kde je 60, jede důchodce 40km/h je pitomá. Tam kde je 90 km/h znamená, že se může jet maximálně 90 km/h. Nic jiného. Pokud někdo jede 70 nebo 60 km/h, pociťuje to jako bezpečný pohyb v provozu. Není žádné ustanovení zákona, které by říkalo, že nesmím jet pomaleji. Ustanovení, kdy řidič nesmí obtěžovat ostatní účastníky silničního provozu bezdůvodně pomalou jízdou na takové právní jednání vztahovat nelze, neboť řidič, jedoucí na 90tce 70tkou tak nečiní, aby někoho omezoval, ale aby zachoval bezpečnost jízdy a provozu.
Faktem prostě zůstává, že ALKOHOL ZA VOLANT ROZHODNĚ NEPATŘÍ V JAKÉMKOLIV MNOŽSTVÍ. Nikdo není schopen ovlivnit působení alkoholu, byť v malém množství, na konkrétního člověka v konkrétním čase v určitém prostředí v momentální zdravotní kondici. Tím méně je schopen ovlivnit své chování a konkrétní reakce při požití byť sebemenšího množství alkoholu. Chytrolíni, kteří křičí šikaně do 0,5 promile by si měli položit otázku, kdy šikana končí, a kdy začíná. Není šikana i 0,5? Co třeba 1? Nebo 1,5 promile, není to taky šikana, chtít abych jezdil pod 1,5‰? A co třeba 0,51‰. To není šikana? Lidské uvažování je navíc velmi nekorektní. No, dám si jedno, to se do 0,5 vejde. Za hodinu si dám druhé, to se tam taky určitě vejde, to už jsem odboural… Neodboural a nevejde. Ale po ulici jde třeba mateřská školka a 10 sražených dětí za jedno pívo po matné huse rozhodně nestojí. A právě proto je tolerance alkoholu u nás „0 ‰“
