Článek
Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin se narodil v Londýně, na jaře 16. dubna roku 1889 jako údajně velmi chtěný syn pouličních hudebníků a příležitostných herců Charlesovi a Hannah Chaplinovým. Ve skutečnosti si ale hrubě špatná a podřadná music-hall subreta Hannah Harriette Hill udělala romantický výlet s bohatým obchodníkem do afrického Alžíru a vrátila se po roce už se synem Sydneyem pokorně zpět do drsné reality chudinských londýnských čtvrtí. Zde se seznámila s chudým nevýrazným pouličním zpěvákem Charlie Chaplinem, který byl ochoten si cikánsky vyhlížející opálenou dívku s přítěžkem vzít. To byla pro Hannah šance. Neprovdaná dívka s dítětem byla společensky nepřijatelnou. Po babičce, rozené Smith, která pocházela z pohraniční oblasti Španělska, i když měla francouzské občanství, byla matka cikánka a Charlie po narození vypadal jako cikán s modrýma očima. Trochu té dramatické nadsázky a smyslu pro nesmysly a výmysly měl tedy v krvi. O dědečkovi se žádné zprávy nedochovaly, snad jen to, že po vzplanutí války nechal zlikvidovat všechny Charlieho doklady, které by svědčily o jeho původu. Důvodem mělo být právě příslušenství k romskému etniku a obava z Hitlerovy genocidy. Hitlerem byl Chaplin paradoxně později označen za žida.
Otec od rodiny ale rychle utekl a nezbývalo, než se živit sami. Cikánská babička navíc trpěla těžkou demencí a byla umístěna do blázince, jak se tehdy říkalo ústavům pro choromyslné. Celá rodina brala, co bylo. Uklízeče trhů, poslíčkování a matka nepohrdla ani prostitucí. Krádeže byly často jednou z mála možností, jak neumřít hlady. Charlie neuměl číst ani psát, a tak si přivydělával napodobováním jiných lidí na ulici, za což dostal sem-tam nějakou penci.
Dětství prožil se dvěma nevlastními sourozenci, mladším Whyeler Dryden a starším Sydneyem ve velmi nuzných podmínkách, často se toulal po ulicích a bída, hladovění a chudoba byly jejich vlastními sourozenci. Matka se odstěhovala do londýnského chudobince a Charles a Sydney museli odejít do Hanwellské školy pro sirotky a chudé děti. I u jejich matky se projevila duševní nemoc a chlapců se ujal jejich otec, těžký alkoholik, který se nechával se živit svou milenkou. Zakrátko otec ve věku 38 let zemřel a bratři byli odkázáni na krádeže a pouliční život. Později se mladému Chaplinovi poštěstilo hrát v kočovných společnostech. Toulání po ulicích a imitace lidí a jejich chování se později staly námětem k vytvoření postavy znuděného tuláka.
Krom několika málo tříd obecné školy, kterou pro neustálé stěhování a kočování navštěvoval velmi sporadicky, neměl žádné vzdělání. Od 8 let pracoval v různých kabaretech, muzikálech a divadlech jako herec mim a herec malých a dětských rolí, jako kulisák a nosič herecké výbavy. I když neuměl číst, učil se hrát na klavír, violoncello a stal se zdatným houslistou.
Jednoho dne si všimnul pouličního inzerátu na vystupování ve třech groteskách týdně. To byla vidina živobytí a konce hladu. Zjistil ale, že se nejdříve musí naučit číst a psát, chtělo se po něm, aby akceptoval jednoduchý scénář. A tak se vrhnul na učení. Četl a psal vše, co mu přišlo pod ruku. Začínal plakáty na ulicích, nabídkami restauračních menu, až se dostal k novinám, které sem tam někdo zahodil a později i knihám.
V 18 letech se přidal k cirkusu Casey, který byl v Anglii jedním z nejznámějších. Zde ke svým hudebním vlohám po rodičích a zázračnému pantomimickému talentu získal i zkušenost, že nejdůležitější je rozdávat smích. Třeba ten nejjednodušší, ale hlavně že se lidé smějí. A že nejlepší smích umí rozdávat smutný klaun. A především, naučil se zde konečně dobře číst a psát. V cirkusu si ho vyhlédl principál divadla Fred Karn, který jej obsadil ve svém zájezdovém divadle do mnoha rolí. Kolegou mu byl i Stan Lauer, jenž se později prosadil s Oliverem Hardym v podobně komicky laděných klasických komedií němého filmu. Společně dokonce navštívili i naše končiny.
Snil o Hollywoodu, a tak se v roce 1912 pustil za velkou louži. Zpočátku o něho nikdo nejevil zájem, v Americe se točilo jako na běžícím pásu a výroba filmu, který v Evropě zatím zaostával, tu běžela jako ve fabrice Henryho Forda. Měl ale štěstí, podařilo se mu setkat s producentem Mackem Sennettem. I ten ho zprvu odmítal . Chaplin byl velmi neústupným, tvrdohlavým parťákem, ale bylo zřejmé, že si je vědom svých předností i nedostatků. Když Mack viděl jeho talent a návrh postavy tuláka s buřinkou a hůlkou ve velkých bagančatech na nohou, dal mu nejen šanci, ale i podíl na zisku. Spolu podepsali smlouvu se studiem Keystone, kde se jim podařilo přesvědčit majitele, že tulák v saku s delším šosem, buřinkou a noblesní hůlkou, hustým kartáčem pod nosem a výrazem smutného bernardýna s hustým obočím černě orámovanýma očima je to, co tu ještě nebylo. A měli pravdu. Tulák se stal jednou pro vždy nejtypičtější figurkou grotesek všech dob. Neforemné široké kalhoty určovaly směr, zatímco o několik čísel větší boty naopak zadrhávaly při každé zatáčce. Hůlka vyrovnávala rovnováhu a buřinka překážela, jak se jen dalo. Pronásledován houfem strážníků, kteří ho nikdy nedostali šanci opravdu dopadnout, vítězil tenhle filosof chudých nad realitou tvrdého života své doby. Tulák se stal kritikou a ochráncem veřejného pořádku, satirou puritánství zbohatlíků a zesměšňovatelem sociálních nerovností, které úplatná policie řešila vždy ve prospěch bohatých.
Další smlouva se společností Essanay zněla už na 1 250 amerických dolarů týdně a 10 000 dolarů jako bonus. O rok později podepsal smlouvu na 10 000 dolarů týdně a bonus 150 000 dolarů.
V roce 1914 se poťouchlý svérázný Tulák, melancholický klaun a filosof životních situací stal první groteskní figurkou, která z filmového plátna dýchala lidstvím a ukazovala, co je správné, i když není většinou jednoduché to obhájit. Jeho protivníkem byli zpravidla nerudní policajti, tvrdě si došlapující na potulná nemakačenka, nebo bohatí průmyslníci, kterým toulavý prcek v buřince neudělal nikdy nic plechého.
V roce 1917 už si mohl dovolit postavit vlastní studio a všechny ekonomické záležitosti svěřil svému staršímu bratrovi Sydneymu. Pořídil si vilu, automobil s řidičem, služebnictvo a nezbývalo, než si najít nějakou manželku.
Tak nějak z rozmaru se v roce 1918 poprvé oženil s Mildred Harris, teprve osmnáctiletou začínající půvabnou herečkou. A ve stejném roce natočil satirický film s protiválečnou tematikou „Dobrý voják Chaplin“, ze kterého si vzal inspiraci náš Jaroslav Hašek ve svém „Dobrém vojáku Švejkovi“. To už se jeho jmění odhadovalo na 1.000.000 USD.
S manželkou Mildred měl Chaplin prvního syna. Ten se ale narodil s vážnou vrozenou vadou a za 3 dny zemřel.
Ve stejném roce natočil i jeden ze svých nejcennějších filmů „Kid“, který poznamenal rozvod s Mildred po pouhých dvou letech. Sentimentálně melancholický snímek měl úspěch v celém světě a Chaplin se stal velkou filmovou hvězdou. Začal si na to zvykat. Už o dva roky na to se v Mexiku oženil s teprve 16ti letou Ritou Gray. Musel, byla těhotná. Syna Charles Spencera bezprostředně následoval Sydney Earle. Jeho manželka ho ale označila za sexuálního zvrhlíka a teroristu, kterému není nic cizí a nezastaví se ani před tou nejhorší „prasečinou“. Zástupy milenek, ke kterým patřila i fimová star Pola Negri prý ani neskrývá a navíc ji přemlouval k sebevraždě skokem z rozjetého vlaku a k potratu. Přesto. Tohle manželství trvalo už celkem 4 roky.
Během rozvodu mu právníci protistrany hrozili zabavením negativu filmu. Všech 121.000 m vysoce hořlavého celuloidového negativu sestříhával Chaplin pod svíčkou na zemi hotelového pokoje v Salt Lake City, kam ho propašoval z Kalifornie ze strachu z konfiskace. Poměr natočeného a skutečně použitého materiálu byl nakonec 53:1.
Posledním němým filmem byla Světla velkoměsta. Chaplin nevěřil, že ozvučení filmového plátna bude mít kdy smysl a tvrdošíjně skládal ke svým filmům hudbu. Z trucu přestal točit filmy a s milenkami procestoval Evropu, Asii, zdržel se v Japonsku, na Bali i ve Švýcarsku. Na jachtě ve Středomoří se potkal se svou budoucí další manželkou, Paulette Goddard. I přes věk teprve 21 let byla už právě rozvedená a Chaplin jí nedokázal odolat. Udělal z ní první herečku své herecké smečky a i když se s ní už v roce 1942 rozvedl, navždy byla jeho filmovou primadonou. Paulette se později vdala za spisovatele Ericha Mariu Remarque.
Chaplin se nejen v Americe, ale i prostřednictvím amerických produkcí stal rychle známým a vyhledávaným hercem němých černobílých bláznivých grotesek i v Evropě. Většinu děl nejen režíroval, ale napsal k nim i námět a scénář. Ve své době byl nejen hercem, na kterého stály fronty celé davy, ale své tragikomicky laděné filmy také produkoval a nezřídka k nim s nástupem zvukového filmu psal i dojemnou hudbu. Jako smutný poťouchlý tulák, který se neustále při hledání spravedlnosti odplácením zla dostává do prekérních situací, ze kterých nejčastěji jednoduše uteče, je dodnes nenapodobitelnou ikonou klasické grotesky. Film Making a living (Chaplin si vydělává na živobytí) byl filmový trhák a prvním z více než 90ti filmů, kde Charlie Chaplin účinkoval.
Během ročního kontraktu s Keystone Studios natočil 35 grotesek a jeden dlouhometrážní snímek.
V roce 1925 přijal písemnou formou Charlie Chaplin čestné členství našeho uměleckého sdružení Devětsil. Není nezajímavé, že v 5 filmech hrál s Chaplinem i jeho český přítel Rudolf Myzet (například ve filmu Cirkus). I na jeho přímluvu věnoval Chaplin v roce 1946 Československému kinematografickému muzeu v Praze několik originálů: buřinku, boty a ratanovou hůlku, tedy základní identifikační znaky legendárního Tuláka.
Kvůli filmu Cirkus se naučil Chaplin chodit po laně jako profesionální provazochodec. Nakonec byl na laně pokousán opicemi (scéna se ve filmu objeví), načež musel být na 6 týdnů hospitalizován v nemocnici.
Téhož roku se stal prvním hercem, který se objevil na obálce časopisu „Time“. Později, v roce 1981 po něm pojmenovala sovětská astronomka Karačkinová planetu 3623, jménem Chaplin.
Následovaly smlouvy s Essaney, Mutual Film Corporation, pro které chrlil grotesku za groteskou. V Evropě zuřila 1. světová válka, a Chaplin v USA tvořil. V roce 1919 založil s Mary Pickfordovou, Davidem Wark Griffithem Dougem Fairbanksem vlastní filmovou společnost United Artists. Nebyl to jeho primární zájem, ale donutily ho k tomu neshody o způsobu produkce filmů s komerčními filmovými společnostmi. Zde vytvářel náměty, psal scénáře a točil až do roku 1952 po svém.
Zatímco film Pařížská metresa" byl komerčním propadákem, to Zlaté opojení, kde si hladový tulák mezi zlatokopy na Clondiku s chutí pochutnává na špagetách z tkaniček a pečeni z vlastních kožených bot byl, opět kasovním trhákem. Boty, které skutečně jí, byly vyrobeny z lékořice firmou American Licorice Company v pobočce v San Francisku, otevřené roku 1925. Společnost byla založena v roce 1914 v Chicagu a v obou lokalitách dosud produkuje. Scéna se točila tři dny a vyžádala si 63 záběrů. po sněžení celé boty z lékořice museli Chaplina odvézt na ošetření.
V roce 1936 se oženil s Paulette Goddard. Bylo to jeho třetí manželství, které trvalo 6 let. Zdálo se, že každý svůj vztah o dva moudřejší roky prodloužil.
Jenže přišla 2. světová válka a pacifista, velký kritik nacismu, se pro své protiněmecké názory nemohl vrátit do Evropy. Pro Chaplina byla prvním impulsem k natočení filmu instruktážní brožurka NSDAP s názvem „Židé tě sledují“. O Chaplinovi se v ní píše jako o odporném šaškovi. Začal tedy recipročně točit filmy s protinacistickou ideologií, kde zesměšňoval nejen samotného Hitlera. Film z roku 1940"Dictator" (Diktátor) rozčílil velkého führera Adolfa Hitlera natolik, že rozbil vybavení celého svého kinosálu a vzteky si utrhl několik knoflíků sváteční uniformy. Chaplin veřejně prohlásil, že měl-li kdy opravdový úspěch, pak právě rozzuřením Hitlera. Navíc si to prý mohl dovolit, protože byl o 4 dny starší, než Hitler. Chaplin prohlásil Hitlera nejlepším hercem všech dob. Hitler ho na oplátku označil za žida.
Později se vlastními prostředky, ale publicitou, zasloužil a znovuobnovení nacisty vypálených Lidic.
Chaplin ve filmu Diktátor" paroduje Hitlera, ale parodovány jsou hned celé státy, jako Německo (Tomanie) a Itálie (Bakterie). Vůdce Bakterie je Benzino Napaloni (parodie Mussoliniho). Ministr války je smradlavá ryba Herring ( parodie na Göringa-slovo „herring“ v angličtině znamená „sleď“), ministr propagandy je pak Garbitsch, (parodie na Goebbelse-slovo „garbage“ v překladu znamená „odpadky“, nebo přeneseně také „plkat“). Později Chaplin uvedl: „Kdybych věděl, jaká hrůza se skutečně děla uvnitř koncentračních táborů, Diktátora bych nikdy nenatočil. Nikdy bych si nedělal legraci z vražedné šílenosti nacistů.“
Film Diktátor vydělal v kinech 5.000.000 milionů dolarů.
V roce 1943 se oženil znovu, tentokrát se jeho ženou stala Oona OŃeil, sotva 18ti letá adeptka herectví. Na první pohled se do Charliho očí zamilovala natolik, že se později, když byla nucena s ním odejít do Švýcarska, vzdala amerického občanství. Herectví se vzdala a po boku groteskního tuláka žila pokorně 34 let až do jeho smrti i přesto, že Chaplin udržoval od roku 1941 dvouletý milenecký vztah s Joan Barry, se kterou měl mít i dítě, a další stovky mileneckých vztahů. S Oonou měl Charlie cekem 8 dětí. Geraldine jediná se stala po otci herečkou, hrála s velikány Luisem de Funesem či Belmondem a dosáhla dokonce své hvězdy na chodníku slávy v Hollywoodu. Oona (časté heslo našich křížovek, poznm. autora), zemřela stejně jako její manžel na rakovinu slinivky, v roce 1991. Nechala se, jak jinak, pohřbít vedle svého milovaného Charlieho.
Hollywood byl ale opatrný a Chaplinovi jeho postoje a názory často vytýkal a omezoval ho ve ztvárnění rolí. V roce 1952 odešel zpět do Evropy a když se chtěl za rok vrátit, Američané mu pro jeho údajnou „neamerickou činnost“ zakázaly vstup do země. Za vším stál senátor Joseph McCarthy, který ho s dalšími 300 hollywoodskými umělci obviňoval ze sympatií s komunismem a s protiamerickou socialistickou činností. Nikdy nedisponoval žádnými důkazy, ale Chaplin se mu hodil k prosazování politických represí proti americké levici. Chudý tulák, bojující s policií a kapitalisty představoval právě to, co jeho zvrácená ideologie tvrdě potírala. Mravnostní spolky zakázaly jeho nový film Monsieura Verdouxe a to způsobilo finanční krach jeho společnosti, přesto, že odborníci označili právě tento snímek jako Chaplinovo nejchytřejší dílo. Chaplin byl vykázán z USA. V poválečném Londýně ani Německu neměl Chaplin na růžích ustláno a tak se usadil v liberálním Švýcarsku. To už mu bylo téměř 70 let.
Do Ameriky se mohl vrátit až za celých 20 let, aby mohl převzít Oscara za celoživotní dílo. “ Je cosi stejně nevyhnutelného jako smrt. A to je život“ říká Charles Chaplin ve filmu Světla vělkoměsta jako reakci na svoji situaci. Celoživotní dílo vytvořil v Americe a vždy se jí ve světě s vděčností klonil, i když nikdy o státní občanství USA nežádal. Chtěl tam tvořit, protože Amerika nabízela podmínky, které Evropa neměla. Američanem se ale necítil. Přesto ho bezdůvodné vyhoštění z USA ranilo a nikdy se s potopou nesmířil. Obvinění ze sympatií k SSSR a komunismu bylo od počátku stupidní a nesmyslné.
O zákazu návratu do USA se dozvěděl Chaplin ještě na lodi do Londýna, když jel na premiéru filmu Světla velkoměsta. Jedním ze tří asistentů režie filmu byl jeho mladší nevlastní bratr Wheeler Dryden. Chaplin v tomto filmu nechal svou filmovou osobu poprvé na plátně zemřít. Do filmu obsadil krom svých vlastních dětí i svého „soka“ Bustera Keatona, protože ten v té době byl zcela bez peněz.
V roce 1964 napsal Charlie Chaplin vlastní autobiografické pojednání, ve kterém prokazuje především přednost svého kritického myšlení a náhledu na společnost a politiku.
Charlie Chaplin byl zasloužilým otcem. Měl celkem 11 dětí, 9 přežilo do dospělosti. Charles Chaplin, Geraldine Chaplin, Michael Chaplin, Josephine Chaplin, Victoria Chaplin, Eugene Chaplin, Christopher Chaplin, Jane Chaplin a Sydney Chaplin. Nejstarší syn Charles byl po otci talentovaný herec, zemřel ale velmi záhy již v roce 1968.
Chaplin byl pověstný svým perfekcionalismem. Ve filmu Světla velkoměsta (1931) měla herečka Virginia Cherrill repliku o pouhých dvou slovech: „Flowers, sir,“ ale Chaplinův perfekcionismus ji donutil opakovat záběr 342krát. Často natočil tisíce metrů filmu pro záběry, které měly trvat jen několik minut.
Svérázný Tulák s buřinkou byl věrným obrazem svého představitele. Sám Chaplin byl velký filosof, ale i šprýmař. Mimo práci nevynechal příležitost k nějakému vtípku. Dokonce se na zapřenou zúčastnil soutěže „O nejlepšího imitátora Charlieho Chaplina“. Jaké bylo jeho překvapení, když skončil až na třetím místě.
Po celém světě je bezpočet soch a muzeí Charlieho Chaplina. Obdržel Zlatého lva v Benátkách, cenu Erasmus, Oscara za celoživotní dílo, stal se i Rytířem francouzské čestné legie a rytířem–komandérem Řádu britského impéria. Oxfordská univerzita mu udělala čestný doktorát a má svou hvězdu v Hollywoodu na chodníku slávy.
Přes pouhých 165 cm byl velký svůdník a na pažbě zaznamenal tisíce zářezů téměř výhradně velmi mladých žen a dívek. Podle jeho slov je „Nejkrásnějším výtvorem přírody mladá dívka, která teprve začíná rozkvétat.“ Mezi tisíce milenek patřila i půvabná Češka z Mariánských Lázní, Marie Müllerová.
Měl ale i své stinné stránky. Herečka Minty Durfee si trvale stěžovala, že strašně zapáchal. „Byl to velmi chytrý člověk, ale špinavý až hrůza,“ řekla o něm tisku."Bylo u něj zcela běžné, že v jednom obleku, košili a ponožkách vydržel bez převlekání i 14 dní! Nejhorší to prý bylo na začátku jeho kariéry, kdy se kvůli nízkému příjmu snažil ušetřit každý dolar. “ Že to není pomluva, ale smutná pravda, tvrdí i herečka Maria Dressler, která s ním v roce 1914 natočila grotesku „Chaplin honí dolary“. Během natáčení si na něj několikrát stěžovala režisérovi, protože nemohla přenést přes srdce, že na Chaplinově košili je po celou dobu natáčení kousek hnijícího banánu.
„Vynadal lidem, kteří se opozdili, a bez milosti do nich ryl, aby pracovali rychleji,“ napsal o něm Marlon Brando, který Chaplina vypodobnil jako „hrozivě krutého egoistického tyrana a škudlila“ a „nejsadističtějšího člověka, se kterým se kdy setkal.“
Měl panický strach z násilné smrti. Bál se, že ho fanoušci chtějí především zabít.
Navíc po celý život trpěl fobií z gumy. Předměty, vyrobené z pryže ho přiváděly k šílenství. Odmítal natáčet v ateliéru, kde se guma vyskytovala, vyhýbal se i používání prezervativu a nesnášel pneumatiky.
Bál se teplého mléka a fobii měl i z čepice s bambulí. S osobu v kulichu nikdy nepromluvil ani slovo.
Svých propriet měl do filmu pochopitelně hned několik. Další Jeho hůl a buřinka byly v roce 1987 vydraženy v přepočtu za 3 330 000 Kč.
Většina lidí se kvůli černobílému filmu domnívala, že je běloch s černýma očima.
Cikán s modrýma očima zemřel ve věku 88 let dne 25.prosince 1977 po dni narození Krista na rakovinu slinivky ve švýcarském Corsier sur Vevey.
3. března 1978 bylo ukradeno jeho tělo i s rakví z hřbitova v Corsier-sur-Vevey. K činu se přihlásila skupinka lupičů, která za vrácení Chaplinova těla požadovala tučné výkupné 400 tisíc liber. Policie je ale odhalila a když je žádala o vydání ostatků, ocitli se v prekérní situaci. Byli tak vyděšení z blížícího se soudu a vězení, že si nebyli schopni vzpomenout, kam rakev ukryli. Detektivům k jejímu nalezení dopomohl až hledač min. Policie pachatele dopadla a tělo našla až 18. května.
Jeho poslední domov, Manoir de Ban v Corsier-sur-Vevey ve Švýcarsku, byl přeměněn na muzeum s názvem „Chaplin's World“. Otevřelo se 17. dubna 2016 po patnácti letech vývoje je to „interaktivní muzeum, představující život a dílo Charlieho Chaplina“.
V den 128. výročí jeho narození se na akci pořádané muzeem převléklo za Tuláka rekordních 662 lidí.
Jiří Voskovec, který sám odešel žít do USA, o Charlie Chaplinovi napsal:
Charles Spencer Chaplin je jeden z hrstky geniů našeho století. Jsem pevně přesvědčen, že s perspektivou času se ocitne v jedné řadě s Moliérem, Aristofanem – ve stejném patře s G. B. Shawem… a – v oboru technického objevitelství – ne tak daleko od Shakespeara, jak se na první pohled zdá. Jeho pionýrství v oboru filmové dramaturgie a režie dosud nikdo ani nezačal studovat. Kdyby z kteréhokoliv dnešního filmu kdekoliv na světě bylo možno vystřihnout tradice, symboly, výrazové a technické prostředky, jež Chaplin objevil a zavedl, zbyly by z nejskvělejších současných filmů nesmyslné cáry.
Mám obavu, že jeho proroctví se minulo účinkem. Prošel jsem osobně učebními osnovami Gymnasia, stejně jako můj syn, prošel jsem dvěma vysokými školami a po několik let jsem působil jako pedagog. Součástí maturitních otázek byl Moliére, G.B.Shaw i Shakespeare. O Chaplinovi nás bohužel nikdo neučil a pokud se zeptáte dnešních mladých lidí, nevědí, kdo ten velký umělec a malý velký člověk byl.
Poslední slova Charlieho Chaplina ve filmu Moderní doba můžeme odečíst z jeho rtů – v překladu říká: „Usmívejte se! Honem!“
