Článek
Porod dvojčat je samozřejmě pro matku mnohem náročnější než porod jednoho dítěte. Druhé z dvojčat to první následuje zpravidla v řádech vyšších jednotek minut, případně hodin. Pro rodičku dvojí utrpení, ale hned dvojí radost.
Někdy má s námi příroda ale docela jiné plány a s porodem dvojčat umí pořádně zatočit.
Tak třeba o Štědrém dnu 2018 se italské mamince nedaleko Milána narodil chlapec Alessandro. Byl první z dvojčat, které nakouklo na světlo světa a byl tím největším božím dárkem pod stromeček. Na svého bratra Andrea si Alessandro musel ale pěknou chvíli počkat. Andrea jej následoval až 22. února 2019. Oba si tedy na brášku počkali v nemocnici 60 dnů.
Alessandro se narodil ve 24. týdnu a vážil jen 800 g. Lékaři se o něj náležitě postarali, a protože placenta naštěstí zůstala neporušená, mohli Andrea nechat v matčině lůnu „pěkně dozrát“. Ten, když se totiž narodil, měl pěkná 3 kg a byl zdravý jako řípa.
Nedávno před tím se v Kolíně nad Rýnem takto narodila jiná dvojčata. Jedna sestra si na druhou musela počkat 97 dnů.
Dvojčata Anny a Katie Jonnes-Eliot se narodila každé zvlášť po 87 (sedm a osmdesáti dnech).
Dvojčata se často rodí po prodělání léčby neplodnosti. Španělka Maurizi Ibanez se podrobila léčbě neplodnosti v USA. Posléze, ve vysokém věku 64 let, porodila hned dvojčata, chlapce (2400 g) a holčičku (2200 g).
To Carmen Bousada porodila ve Španělskou dvojčata v 67 letech.
Naopak to ale mají v Peru. Tam porodila zdravého synka Lina Medina Gerrarda teprvě pětiletá matka. Porod byl naštěstí docela běžný. Zato Joanna Krzysztonek z Polska trpěla v porodních bolestech celých 75 dnů.
To Leontina Albin z Chille měla běh 27 porodů 69 dětí, šestnáctkrát dvojčata, sedmkrát trojčata a čtyřikrát čtyřčata.
Takové situace samozřejmě přinesou i nějakou tu komickou situaci. Když se Alessandro narodil, jeho otec se jal, v souladu se zákonem, nechat synka zapsat na místní matrice jako novorozence. Uvedl, že synek má bratra, dvojče, který se ale ještě nenarodil. Úředníci matriky odmítli zpočátku vydat rodný list s tím, že přece nemohou do knih zapsat, že chlapec má dvojče, které se ještě ani po měsíci nenarodilo. Navíc mají oba bratři jiný rok narození, jsou narozeni v jiném znamení horoskopu, podle italských zákonů by měli chodit každý do jiného ročníku školy, a i narozeniny by jako dvojčata měli slavit dva měsíce od sebe.
A protože dvojčata, zejména ta jednovaječná, jež jsou si podobná jako vejce vejci, mají ve zvyku krom nošení stejného oblečení také nacházet si podobné, někdy i shodné partnery, může nastat další kuriózní situace.
Pokud by například s jedním z bratrů otěhotněla žena, která není schopna posléze rozeznat, se kterým z totožně vypadajících dvojčat měla pohlavní styk, přičemž pravý otec by se k dítěti neznal stejně, jako jeho bratr, který s ženou žádný pohlavní styk neměl, není možné rozhodnout, kdo z nich je otcem. Mají totiž shodnou DNA. Určení „paternity“ je v tomto případě nemožné.
K takovým případům nedochází zřídka. Ba naopak. Zajímavým rozsudkem ale vyniká výrok brazilského soudce Filipe Luis Peruca. Ten došel k závěru, že je nutné početí dítěte, a tedy paternitu v tomto případě „uznat“ oběma sourozencům. Oba jsou pak povinni platit alimenty ve výši 30 procent minimální mzdy.
Senát pod vedení F. Perucy konstatoval, že bratři své vzájemné podobnosti často zneužívali a jako dvojčata se jeden za druhého nechávali podle svých potřeb zaměňovat. „Jeden z bratrů se snaží zastřít otcovství. Soud musí potrestat toto nečestné chování, jež poškozuje právo na uznání otcovství,“ uvedl soudce v rozsudku.
