Článek
Žil, byl, za sedmero horami, sedmero řekami a devatero ministerstvy EU pan Benzín a paní Nafta. Po léta se jim dostávalo velkých privilegií, div by je na rukou nenosili…Konečně, odvezli, co mohli, od pána po kmána, od brikety přes cukety až po cigarety všechny a všechno kamkoliv a kdykoliv. Lidem se v těch zemích celého království nežilo špatně. Až do doby, kdy se nedaleko hlavního hradu usídlila devítihlavá saň, nenasytná a oheň i síru věčně plivající Uršula. Každého, kdo jen trochu kouřil nebo plival oheň, stejně jako ona, sežrala nebo spálila na uhel.
A tak se sešla královská rada 28 rádců, aby se rozhodli, jak se té saně zbavit. Jenže ti rádci, nebyli to totiž žádní velcí mudrcové, měli z té saně větší strach, než by měla mít ona z nich. Inu, dali paní Naftě pouta a panu Benzínovi ultimátum. Jestli prý nepřestanou kouřit, tak je z království vyženou. Pozvou samotného Lucifera, aby místo nich poslal hromy a blesky…a zaklel je do pekelného akumulátoru.
Tak nějak by mohla začínat pohádka o tom, jak jsou pohonné hmoty na konci svých sil.
Jenže, krom mnoha neoddiskutovatelných skutečností, třeba jako, že to kouří jinde než z výfuku, jen o to víc, nebo že recyklovat nebezpečné elektromobily bude ekologický i ekonomický nesmysl, nebo že vybudovat nabíjecí stanice před každou bytovkou je nereálná ptákovina a …a…a… je tu jedna velmi zřejmá skutečnost.
Pohonné hmoty jsou totiž velmi lukrativním a nenahraditelným příjmem většiny státních rozpočtů.
Když jsem byl před pár lety ve Venezuele jako lékař na pracovní cestě, hned po vystoupení z letadla mne čekala zajímavá zkušenost. Taxík odmítal ryto a všude se zatraceně hlasitě demonstrovalo. Vypadalo to div ne na občanskou válku. Až druhý den jsem se dozvěděl, že celá země vešla do stávky, protože nově zvolená vláda neakceptovatelně zdražila ceny benzínu. Dosud totiž stál galon (cca 4 litry) běžného naturalu 0,90 Kč (90 haléřů) a vláda zdražila galon na 1 korunu 10 haléřů. Tragédie národního významu. Divné 30 haléřů za litr benzínu. Bůh nás ochraňuj.
Tak u nás je to maloučko jinde. A to v rámci celé EU na tom ještě nejsme nejhůř. Počítejte se mnou:
Podle statistických dat je v ČR celkem bez mála 7.650 čerpacích stanic. Každý den se to malinko mění, tak přibližně zaokrouhleno na desítky. Některé mají 2 stojany, jiné jich mají 14, ale málo která jich má méně než 6. Počítejme tedy s nižším průměrem 7, je to takové šťastné číslo. To je tedy 53.550 stojanů. A z jednoho stojanu se každý den vyčerpá průměrně 2.590 litrů.
zdroj mpo.cz(http://mpo.cz/)
Z jednoho litru má stát v ČR přibližně, podle aktuální ceny, kolem 20 Kč.
Není to tak složitá matematika. 53.550 stojanů x 2.590 litrů x 365 dnů x 20 Kč/1l
Netrapte se, spočítá to za vás. Dělá to 1.012.469.850.000,- CZK
Že to neumíte ani přečíst? Neva. Povím. Je to více než JEDEN BILION KORUN.
Pořád si myslíte, že o tohle mohou státy prostě jen tak přijít, abychom měli "čistý vzduch"? A jde tu vůbec o nějaký čistý vzduch? Není to jako se zákazem plastových brček? Kolik brček jste tak týdně spotřebovali? Každé kolečko salámu je zabalené v plastu, každý sladká tyčinka, oplatka nebo SD karta, každá hračka nebo propisky po dvou jsou v zalisované v plastu.
Každopádně, bilion korun ročně, to je pro přikrmování státního rozpočtu sakra pěkná porce.
A nechce se vám spočítat třeba spotřební daň z cigaret? Krabička stojí kolem 150 korun. DPH+ Firemní daň + Spotřební daň činí celkem 79,13 %, to je 118,70 Kč.
V ČR kouří 25% lidí, tedy 2 miliony kuřáků, kteří dají každý v průměru 24 cigaret denně, tedy 1,2 krabičky. To je 2.000.000 × 141,60 (118,70 × 1,2) x 365 = 103.368.000.000 Kč ročně. Tedy necelých 103,5 miliardy.
Co třeba daň z elektronických cigaret, alkoholu, hazardu, ........to už si spočítejte sami.
Ale všechny dohromady nedají to, co pan Benzím s paní Naftou. Myslíte, že o tohle může stát přijít kvůli rádoby čistému vzduchu?
