Článek
Pokud někdo píše rozumy, měl by si nejdříve nastudovat problematiku a základní názvosloví. Holt nebo Hold, to vem čert. Ale radit a nevědět, může pro někoho znamenat velmi hořké nepříjemné zklamání s ještě nepříjemnějšími důsledky. V případě závěti jde pak nezřídka o miliony a to už zabolí.
Napsat závěť je velmi závažné a odpovědné rozhodnutí a jako takové by mělo být bráno se vší zodpovědností, přičemž se „vší“ se nemyslí ten drobný nepříjemní parazit, ale veškerý rozum v hrsti.
Pojďme tedy uvést věci na pravou míru. A s drobnou radou na závěr, ne každý notář vám ji totiž sdělí.
Výklad pojmů dle českého právního řádu:
(Řeší zákon č. 89/2012 Sb. v § 1475 a násl. až po §1720):
Závěť (též poslední vůle, poslední pořízení nebo testament, zastarale kšaft) je jednostranné právní jednání, ve kterém budoucí zůstavitel ustanoví (povolá) jednu nebo více osob (fyzických či právnických) za své dědice. Lze ji sepsat vlastní rukou, jiným prostředkem nebo prostřednictvím notáře (každý způsob má svá specifika). Uchovává se u notáře ale může být i uložena či nalezena, de facto kdekoliv. Součástí závěti jsou i další dokumenty nebo listiny, například patenty, technické průkazy, projektové dokumentace, průkazy vlastnictví aj. pokud je zůstavitel určí.
Odkaz. Odkazem zůstavitel dává na úkor pozůstalosti ze závěti určitou majetkovou výhodu někomu, kdo není jeho dědicem. Zůstavitel tedy dědici určí povinnost jiné osobě v něčem vyhovět (takový dědic se nazývá anerát, osoba odkazem „poctěná“ se správně zove legatář, česky odkazovník.) Odkazem se zřizuje v neprospěch dědice a prospěch odkazovníka předání určité věci nebo zřízení určitého práva z pozůstalosti.
Výhoda odkazu: Odkazovník na rozdíl od dědice není zatížen povinností přispět na úhradu zůstavitelových dluhů. Odkaz je proto možné využít například při poskytnutí věcí zůstavitelem k dobročinným účelům, milence, církvi, neziskovkám, „neziskovka“ nemusí mít obavu z předlužení dědictví a odkaz může převzít ihned, aniž by dědické řízení bylo dokončeno.
Zůstavitel je osoba k právním úkonům a duševně způsobilá (pozor, Čechovi může být 18 let, ale Američan je dospělý ve 21 letech i v Čechách…), jedná osobně (bez zástupce) a svobodně určí osobu nebo osoby, na které mají okamžikem jeho úřední smrti přejít jeho práva a závazky.
Vydědění zadává zůstaviteli právo odejmout svému potomku neopominutelnému dědicovi - možnost domáhat se dědictví z nějakého důvodu. Důvody jsou konkrétní: pokud dědic zůstaviteli neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, či o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, či byl odsouzen za trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze, nebo dědic vede trvale nezřízený život nebo je dědic natolik hluboce zadlužen či si počíná natolik marnotratně, že je obava, že svůj povinný díl pro své potomky nezachová (v tomto případě však lze vydědit pouze tak, že se daný povinný díl určí potomkům vyděděného). POZOR: Současná právní úprava zadává velmi nesnadnou pozici pro úplné vydědění, ale to by bylo na samostatný článek.
Dědic je osoba, kterou nezaměnitelně určí zůstavitel, která nabude dědictví po zůstaviteli, pokud jej přežije, nebo osoba doposud neexistující, která v budoucnu vznikne nebo se narodí, pokud dědictví neodmítne a je k dědění po právu způsobilá. POZOR: existuje pojem „neopominutelný dědic“, což jsou zpravidla děti zůstavitele, které nelze tak snadno vydědit.
Dědictví v dědickém právu jsou práva nejen majetková a závazky, jichž lze nabýt či je na jinou osobu převést po smrti zůstavitele závětí, dědickou smlouvou, kodicilem (dovětek) nebo ze zákona jako zákonný dědic z pokolení.
Je nezadatelným právem zůstavitele kdykoliv závěť změnit či odvolat během svého života, kdy platná je vždy datovaná poslední v pořadí.
POZOR!!! Předchozí právní úpravy vyžadovaly k platnosti závěti uvedení dne, měsíce a roku, kdy byla závěť podepsána. Nový OZ (Občanský zákoník) již datum ani místo nevyžaduje!!! Určit tedy poslední platnou závěť v případě nalezení více nedatovaných závětí může být právní oříšek, zakládající na velmi nepříjemné dědické řízení. (Uvedení data jednak minimalisticky sdělovalo o zůstaviteli, že byl rozumově, alespoň v místě a čase orientován a tedy zdravotně v kondici, jednak vyloučilo v případě nálezu více závětí dohadování o platnosti kterékoliv z nich). Nelze-li určit platnou závěť mezi ostatními, jsou všechny závěti neplatné.
Druhy závěti (platné):
Holografická : sepsána vlastní rukou zůstavitele, bez svědků, s neověřeným či ověřeným podpisem zůstavitele.
Alografická : sepsána zůstavitelem nikoliv vlastní rukou (počítačem, strojem, jinou osobou…) s vlastnoručním podpisem za přítomnosti dvou svéprávných a duševně zdravých svědků. POZOR: U osob nevidomých a smyslově postižených zákon vyžaduje přítomnost tří svědků a použití zvláštního způsobu dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen.
Závěť veřejnou listinou: notář se přesvědčí o způsobilosti a svobodné vůli zůstavitele, sepíše o tom notářský zápis, závěť uloží ve veřejnosti nepřístupném registru notářských zápisů, kde ji najde i jiný notář, který by po smrti původního notáře převzal úřad.
Privilegovaná závěť (s úlevami): závěť lze pořídit i ústně před třemi svědky za mimořádných okolností (válečný stav, ohrožení života, nelze se dostavit k notáři pro odříznutí např. povodněmi, sněhovou vánicí aj. a nemáme papír ani tužku, aj. Svědci musejí neprodleně pořídit o takovém právním jednání záznam se svými podpisy, nebo věc osvědčit u soudu.
POZOR: dva svědci stačí, je-li závěť pořízena před velitelem letadla či plavidla pod českou vlajkou, před starostou obce, před důstojníkem armády v případě pořízení vojákem. POZOR: taková závěť je platná jen tehdy, že zůstavitel zemřel bezprostředně. Pokud se podmínky změní, ohrožení života pomine nebo se lze dostat již k civilizaci, platnost takové závěti končí po dvou týdnech, ostatní možnosti mají lhůtu omezené platnosti tři měsíce.
Vedlejší doložky: Zajímavý je odkaz vedlejší doložky, tedy určení nějakého příkazu či podmínky pro dědice. Například, dostaneš dům, pokud ho ale 10 let neprodáš. Nelze však nepřiměřeně dědice obtěžovat, například, dostaneš chalupu, jen když si vezmeš sousedovic Márinku za ženu. To by odporovalo dobrým mravům.
Svěřenský fond je velmi zajímavým institutem. Z dědictví lze vyjmout část nebo jej sdělit celé do svěřenského fondu, kde smrtí zůstavitele budou určeny podmínky takového fondu a jeho správce, který s dědictvím bude podle těchto podmínek nakládat. Podmínky svěřenského fondu však musejí být předem jasně definovány a správce fondu musí s výkonem funkce souhlasit.
Zatím jsme se jen tak oťukávali a sotva se dotkli institutu dědického práva. Jen tak vzít „pero“ a napsat veřejně na internet článek, na který jsem tímto reagoval, považuji za buď hanebnou nezodpovědnost nebo frapantní neznalost. Je třeba si uvědomit, že Seznam.cz je velmi respektované medium a bezpochyby se najde spousta lidí, kteří se mohou dobrovolně řídit i špatně napsaným článkem a taková zkušenost může být pro zůstavitele i dědice katastrofální.
Nejčastější způsob dědění je bez platné závěti podílově pro manželku a potomky rovnocenný. Tedy, pokud zemře manžel a nezanechal závěť, z jeho poloviny společného jmění manželů (nikoliv z celého majetku, většinou manželka jednu polovinu vlastní pokud nebyl majetek celý v majetku jednoho z manželů) dědí manželka a děti stejným dílem. PŘÍKLAD: Manželé se dvěma dětmi si pořídili za života společně chalupu a ušetřili milion a dvě sta tisíc korun. Půl chalupy i po smrti manžela dál patří manželce. Druhou polovinu si stejným dílem rozdělí manželka, syn a dcera. Z milionu má manželka ve svém vlastnictví 600 tisíc. Druhých 600 tisíc si rozdělí tak, že každý z nich dostane 200 tisíc.
Malá rada na závěr:
Dědic může dědictví přijmout prohlášením před notářem v rámci dědického řízení, že dědictví bez výhrad přijímá. Pak ale přijímá i případné dluhy a to i tehdy, pokud se tyto dluhy objeví až v budoucnu. Například, přijmu dnes chalupu v dědictví, ale za 3 měsíce vznikne nějakému věřiteli oprávněný nárok na výplatu dluhu po zůstaviteli a takový nárok je pak dědic povinen vypořádat, i kdyby převýšil hodnotu dědictví.
Dědic může dědictví odmítnout opět prohlášením před notářem v rámci dědického řízení, pak dědictví postupuje v dědické posloupnosti k dalším dědicům v pokolení přímém či nepřímé linii až nakonec propadne státu.
Dědic může dědictví přijmout S VÝHRADOU SOUPISU MAJETKU. V § 1706 OZ se podává: Uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. Jinými slovy, pokud dědictví přijmete a časem se ukáží prokazatelné dluhy, jež vám soud určí uhradit, nezaplatíte více, než jste zdědili. Není tedy nutné se hned bezhlavě dědictví vzdávat, jste-li na pochybách.
Zdroje: Občanský zákoník
Kniha „Jak zbohatnout aneb co chudí nevědí“
