Článek
Hrozba obrovských daní pro bohaté se ve Francii stala po zvrácení volby Le Penové ve prospěch levice skutečností. Chudí jásají, jak těm bohatým seberou. Závist je veliký motivátor. Ale také velmi špatný rádce.
Chudé živí bohatí. Tak to prostě je. Majitelé firem, továren, společností, bank…nejsou chudí. Dávají ale těm chudým práci. Rozhodne-li se bohatý odejít, třeba majitel výrobny ledniček, přesune svou továrnu do lepších ekonomických podmínek, tak z místní likvidované firmy zaměstnance propustí. Nahradí ho snad nějaký chudý? Těžko. Nemá na to prostředky, možnosti, schopnosti, autorská práva, výrobní licence, ani erudici.
Ve Francii se věci umocňují. Migrace drtí jak ekonomiku, tak stabilitu a bezpečnost státu. Už to samo o sobě ty bohaté děsí. Zatím ale pořád vyráběli ledničky. Měli totiž zisky. Když jim zisky seberou daně, proč by zůstávali? Aby se báli o své děti, aby bojovali o existenci, aby rozdávali ze svých výdělků na dávkách těm, co nedělají nic? Zatím měli zisky. Ze svých továren. Z bank. Z korporací… A teď přijdou o to jediné, proč zůstávali. Odevzdají to na nových megadaních.
Bohatý nakoupí materiál, komponenty, zaplatí projektanty, účetní, dělníky, zariskují výrobu něčeho, co si možná ani nikdo nekoupí, riskují krach, neúspěch, budou se přít s odbory o vyšší mzdy a odvody zaměstnancům, které jejich zisky poníží, zaplatí veškeré výrobní náklady, aby nakonec měli možná nějaký zisk, který jim v konečném důsledku sebere stát na nové dani pro bohaté. Proč by tedy zůstávali? Odejdou. Utečou před daněmi, problémy, odbory…
Tedy ještě jednou. Bohatí platí chudé. Ne naopak. Jeden bohatý dává práci a živobytí v průměru 5 tisícům chudých. A za to, že jsou bohatí snaživí, pracovití, nápadití, úspěšní, unavení… ještě o vše přijdou. Ti chudí, leniví, nebo vůbec nepracující, budou nyní prostřednictvím levicové strany rozhodovat o tom, kolik, kam a za co se peníze těch bohatých rozdají. Nebylo to tu už kdysi? Nevedli jsme kvůli tomu revoluci? A netrpěli jsme právě proto 40 let v levicovém socialismu?
Nepoučíme se! Paradoxní je, že ti potřební, ti bohatí, kteří živí ty chudé, utečou před daněmi a dalšími problémy do bohaté a muslimské Dubaie. Bohatí z EU, chudí z Afriky do EU. Odejdou vzdělaní, přijdou většinou nevzdělaní. To je pro EU opravdu nesmírná výhra. Stojí někdo o takové stěhování národů?
Ekonomika Francie patří k nejrozsáhlejším v EU. Vyvedou-li bohatí své majetky jinam, dojde k nestabilitě celé evropské ekonomiky, poklesu kurzu Eura s drtivým dopadem na celou vnitřní i zahraniční ekonomiku EU.
Rovnostářství se 40 let ve východním bloku neosvědčilo. Největším nepřítelem socialistického soudruha byl schopný, bohatý, vzdělaný, pracovitý člověk. Všichni budeme míst stejně, to totiž nefunguje a neplatí. Protože všichni nemůžeme stejně pracovat a odevzdávat stejně cenné výkony. Proč by měl lékař chodit 4 roky na gymnasium a 6 let na medicínu, když bude mít stejně, jako by po základce vyvážel popelnice?
Obrovská ekonomika Francie je 3. nezadluženější v unii. Na její záchranu unie nemá dost prostředků, jako to bylo třeba v případě miniaturního Řecka. Dluhopisy Francie drží Saudská Arábie, která je spojencem Ruska. Ta varovala, že pokud EU Rusku zabaví aktiva, držená v EU, prodá francouzské dluhopisy. To by byl nejen konec francouzské ekonomiky, ale mělo by to drtivý dopad i na německou, ale i celou ekonomiku EU a stabilitu či existenci Eura.
Mysleli občané Francie na dopady svých volebních preferencí, když ve své zemi volili po 40 let ve východní Evropě neosvědčený socialismus, nebo se jen nechali bez přemýšlení strhnout velikášskou myšlenkou, že budeme bohatým brát a chudým dávat? A bude nakonec z čeho, když bohatí to, co se jim mělo brát, odvezou a ty chudé jejich mzdy z práce pro bohaté zbaví? Ale ten pocit radosti, připravit bohatého o jeho peníze…to se přece nedá ničím nahradit… že?
Z cizího se lehko rozdává. Ale aby bylo za chvíli z čeho. 40 let jsme tu budovali nevybudovatelné. A už je to tu znova. Jako mor, jako rakovina se to šíří přes závist, zlobu a nepřejícnost. Ale co závidíme? Dřinu, práci, v ní strávený veškerý čas, riziko bankrotu a neúspěchu, placení daní? Kolik těch chudých z pracovního úřadu tráví v práci 16 hodin denně a platí daně?
Velmi podobné je to i v Německu, další obrovské EU ekonomice. Mnoho bohatých a majitelů firem, aktiv a továren už přesunulo pryč nejen své majetky, kapitál, ale i rodiny, zatímco levicoví greendealovci podvodně ruší jaderné elektrárny a nechávají zemi být závislou na větru a slunci.
Právo volit by neměli mít lidé, kteří se nepodílejí na veřejném zisku. Jak mohou takoví lidé rozhodovat o rozdělování získaných prostředků státu? Máš exekuce, dluhy a neplatíš ani základní přímé daně? Nemáš právo volit! Jsi spořádaný občan bez dluhů a exekucí, se zaplacenou daní z nemovitosti a příjmu? Pak se podílej na přerozdělování státních peněz a zvol si svého zástupce, kterému dáš svoji důvěru. Dlužníci přece nebudou nikdy volit někoho, kdo je bude posílat do práce? Vždy jen toho, kdo jim slíbí, že naopak dělat nemusí, že budou dostávat ještě větší podporu, že i tak půjdou do důchodu o 5 let dříve a vše se zaplatí z peněz bohatých. Ano… ty budeme volit. Hurá.
S takovou se může stát, že v celé EU zůstanou jen chudí, důchodci, migranti a ekomaniaci. A to už pak nebude komu a z čeho brát.
Moje babička říkávala „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. A taky „Na klopě noste fangli (stužku) těch, co vám drží štangli (příčku).“
