Článek
Olivový olej je potravinou z nejlépe obchodovatelných. Prodává se jako panenský, extra panenský… čím víc extra, tím lépe. Liší se nejen zdrojovou surovinou, tedy druhem oliv, ale také lisováním za tepla, za studena, odstřeďováním, způsobem lisování, rafinace, čistěním, či balením od malých dárkových lahviček, přes láhve a plechovky až po plechové barely.
I přes skutečnost, že olivový olej má bod zakouření, tedy teplotu, při které se přepaluje a začne být nepoživatelný, jen kolem 160°C (běžné rafinované oleje, jako slunečnicový 254°C, řepkový 230°C, avokádový 270°C, palmový 235°C, hovězí lůj nebo máslo 250°C), není tedy pro smažení či tepelnou úpravu příliš vhodný, je pro obrovskou reklamu a tvrzení o zdravotní prospěšnosti velmi žádaným artiklem.
A právě takový artikl svádí k obchodním podvodům, obzvláště, když tresty za falšování kvality či původu jsou po většině Evropy velmi malé. Případy falsifikátů potravin jdou do milionů ročně.
V Itálii ve velmi nedávné době byla odhalena skupina 34 „podnikatelů“, kteří falšovali olivový olej. Myslíte určitě, že olivový méně kvalitní vydávali za ten kvalitnější?
Kdeže! Zcela legálně dováželi z Turecka do Itálie prošlý řepkový olej, jehož expirace neumožňovala užití v potravinářství. Cena byla tedy, a to včetně dopravy z Turecka až do Itálie, kolem 0,65 EUR za litr.
Kumštýři, aby vyrobili tu správnou a oku lahodící šmakuládu, přidávali do prošlého řepkového oleje chlorofyl, aby olej lehce zezelenal a barevně tak připomínal olivový. Pak už jen stačilo domíchat maličko chemikálií za účelem změny vůně a chuti, asi jako když do cukru přidáte vůni syntetické broskve, aby děti lízaly broskvová lízátka. Včetně zpracování vycházela cena do 1,10 Eur/ 1 litr.
Takto zpracovaný prošlý „řepkáč“ prodávali překupníkům od 3 do 5 EUR za litr. Překupníci ale nesměli být nápadní a tak šla cena nahoru. 10-15 EUR za 1 litr mastné šmakulády.
Dostal se nejen na stůl běžných evropských spotřebitelů, ale i na stoly nejlepších a nejdražších evropských restaurací.
Na etiketách byly zcela smyšlené informace. Například adresa výrobce byla zcela vycucaná z prstu, stejně jako energetické hodnoty nebo složení. Žádný ze spotřebitelů ale nikdy nezaznamenal vadu a nepodal návrh na přezkum potraviny.
Čirou náhodou si jakýsi všetečný italský úředník, který na mapách hledal, kde se ten výtečný extra panenský olej vyrábí, zjistil, že ani ulice ani číslo popisné, ba ani firma výrobce, nikde na mapě neexistují.
Tahle malá skupina si za rok vydělala kolem 3 milionů EUR. Celkově se ale odhaduje, že jen na podvodech s „extra“ panenským olivovým olejem vydělají jeho padělatelé po celé Evropě miliardy EUR ročně.
Stahle skupina italských výtečníků byl jen malý kousek ledovce. Byli tu jiní. Daleko odvážnější. Ti třeba vyváželi do severních států Evropy a do USA podobně „připravený“, zaručeně „extra panenský“ olivový olej z vyřazených použitých průmyslových maziv, která skupovali z továren, kde se s nimi původně mazaly velké soustruhy, frézy nebo lisy.
A tresty za odhalení? Maximálně 2 roky. V praxi u soudu ale padají podmínky a nízké tresty od 6 do 9 měsíců. Konečně, šéf uvedený čtyřiatřiceti členné skupiny byl za podvody s potravinami nesčetněkrát trestán.
Až si příště půjdete koupit olivový olej, tak třeba jen tak, namátkou, zadejte do map adresu. Třeba zjistíte, že váš výrobce se ještě nenarodil a bydlí na adrese, která ještě nevznikla. Pak s největší pravděpodobností budete konzumovat olej, který není zas až tak panenský, ale spíš dávno po smrti, a že není ani až tak olivový, jako spíš řepkový, v lepším případě, navíc zcela prošlý.
Nejen že jste si nekoupily údajný extra panenský nově vyrobený „mercedes“ mezi oleji, ale požitou bazarovku východní provenience, podobnou rezavé „ladě samara“.
