Článek
Prostituce je prý nejstarší řemeslo. No, nevím, spíš bych řekl, že truhlář, opravující chlívek potřebného čuníka nebo tesař na střeše budoucího domku tu byl dřív než kdejaká „dě..ka“. Latinské „prostituere“ znamenalo už ve starém Římě nikoliv poskytování sexuálních služeb za úplatu ale doslova „veřejné vystavování se“. A tyhle služby poskytovaly prostitutky. Tedy „ku..vy, dě..ky, ču..ky, ca..lgirls, šla..ky, nevěstky…“. Ale nejsme sami. I samice šimpanze „dají“ každému samci za trochu donesené potravy.
V česku působí více než 50.000 prostitutek, jen v Praze jich je na 13.000. Celou polovinu z toho činí vysokoškolské studentky a z nich 80% studentky pedagogických oborů. Že by studentky měly ambice někoho vychovávat i v téhle oblasti?
Je tu s námi odpradávna, už ve starém Babylonu, kde existovala i její posvátná forma, nazývána jako "horizontální řemeslo. Platilo, že každá žena musí alespoň jednou v životě usednout v chrámu a vyčkat muže, který si ji vybere, do jejího nahého klína vhodí peníz, byť mrzké hodnoty, a s ním pak vykoná soulož. V Indii se mladá dívka musela rozhodnout v době plnoletosti, zda svůj život zasvětí manželovi nebo volné lásce. Pokud si vybrala lásku volnou, byla zasvěcena bohům a mohla souložit s kým chtěla a kdy chtěla a přesto nebyla společností zavržena. Ve starém Řecku dokonce mladé budoucí prostitutky navštěvovaly školy, ve kterých byly lektorkami staré zkušené prostitutky. Šlo o časté povolání, 10% všech žen se prostitucí legálně živilo a měly na to oficiální glejt o vzdělání.
O starém Římě vůbec hovoříme jako o kolébce vzdělání a civilizace. Nicméně prostituce v té době měla boom. Protože Římané přisuzovali análnímu styku větší požitek než vaginálnímu, měl každý dobře postavený občan republiky svého prostituta, včetně žen. I u žen šlo většinou o sex anální. Vaginální soulož byla častěji věc manželská za účelem zplození potomka, nikoliv rozkoše.
Od starověku je doložena prostituce v nezměněné, velmi vydatně poskytované formě. Po tisíce let až dosud a nedělejme si iluze, i v pravěku určitě za kus dobře propečené mamutí roštěnky žádná Neandrtálká roštěnka neváhala poskytnout svůj klín.
Na rozdíl od ubývajících kovářů, košíkářů nebo korytářů, prostituci pšenka stále kvete. Sloužila primárně nikoliv k pobavení či ctnostným manželkám k výlevu hněvu nad záletností svého manžela. Vždy měla a má tahle služba nepochybně i svůj bohulibý přínos. Služeb prostitutky využívali především muži, kterým manželky nechtěly nebo nemohly poskytnou sex (což nezakládá prý důvod k žárlivosti neboť, řečeno slovy starých lékařů, "do ženy mravů nevalných, ba řídkých se ctnostní manželé nezamilovávají, k nim neodchází a obcování s nimi slouží toliko k útěše potřeb tělesných a vášní v loži manželském nevybouřených), využívali je i lidé nehezcí či nějak postižení, pokřivení nemocemi, poškozeni ve svém přirozeném vývoji či úrazem třeba v boji, a konečně, i homosexuální či bisexuální muži a ženy, protože sex osob stejného pohlaví byl ve většině kultur, snad kromě Antiky, postihován.
Zvláštní formou pak byly japonské gejši nebo řecké Hetéry. Obě byly velmi vzdělané, opečovávané, dbaly pravidel bontonu a všeobecného vzdělání včetně hudebního. i když tato profesionální společnice měla, a dosud má za úkol bavit společnost mužů tancem, zpěvem, hrou na hudební nástroje a inteligentní konverzací, není žádným tajemstvím, že to vše byla jen předehra. Pokud gejša nesplnila vše, o co ji „pán“ požádá, už si ji nikdy neobjednal ani on, ani nikdo, komu to o ní pověděl. Gejša bez práce je jako kohout bez kurníku.
Nevěstky ale svůj díl společnosti nezůstaly dlužny. Stejně jako truhláři nebo kováři platívaly povolení k provozování své živnosti a z výdělku odváděly daň. V dobách dávných, kdy po městech volně pobíhala prasata, aby likvidovala odpad, běžně vyhazovaný na ulici, od vylitých nočníků po ránu, přes zbytky jídla od oběda až po odpadky z trhů, protože neexistovaly sice plasty, ale ani popelnice a Kuka vozy , měly prostitutky za povinnost úklid ulic, protože je využívaly více, než ostatní občané.
Prostitutkám se také přisuzuje objev vysokých podpatků. Většinu času trávily na ulici a protože je, jak víme, měly za povinnost i uklízet, pokud šly s mužem, neměly možnost se umýt, koupelny tehdy neexistovaly, nechávaly si tedy vyrábět boty s vysokou dřevěnou podrážkou, aby měly nohy čisté, nikoliv od výkalů a bahna špinavé.
Nicméně faktem zůstane, že prostituce byla první řemeslo, ve kterém mohly ženy vydělávat stejně nebo více, než muži. Jako jedinému řemeslu bylo prostitutkám povoleno nosit barevné oblečení na rozdíl od společensky povinného bílo-černého, a v neposlední řadě, kosmetický průmysl vděčí prostitutkám za svůj nebývalý rozvoj v posledních dvou stoletích.
Římští vojáci, trávící desítky let v legiích, byli nazýváni „muži s děravými zadky“. Ne proto, že by jim snad kdokoliv kopím poškodil gluteus maximus, ale protože homosexuální styk mezi legionáři, kteří neměli k ženám po dlouhé roky žádný přístup, byl na denní pořádku. A protože to nebylo úplně v pořádku, byly najímány prostitutky, které v dobách mezi boji měly za úkol uspokojit sexuální potřebu statečných bojovníků říše.
Přestavte si, že jste třeba muž, postižený obrnou, s pokřivenou tváří, parézou nohou a pokřivenýma rukama. Jaká je asi vaše šance na fajn kočičku jako lusk, která si vás vezme za manžela ke stolu i loži. Ale hormony obrna, dříve křivice, nenapadá a s nimi zůstala i sexuální potřeba. I takoví lidé mají právo na to ji uspokojit. Prostitutky napravují neduhy, které se staly asi když pan Bůh nebyl doma.
U nás prostituce zakázaná není, pouze „kořistění“ z ní. Prostitutka je legální, její pasák ilegál. A tak se věci obcházejí. Třeba dovolíme v nevěstinci, bor…elu, veřejném domě či jak to nazveme, bar s tancem o tyči, a pokoje se prostitutkám pronajmou jako běžnému turistovi. Pastevec kasíruje za křepčení u tyče, a nájem pokoje. Co a s kým v něm prostitutka dělá je její věc. Podle § 15 zákona č. 241/1922 Sb. o potírání pohlavních nemocí jsou orgány státní správy oprávněny zřizovat ústavy, ve kterých by se dostalo řemeslným prostitutkám dočasného útulku a příležitosti k nápravě. Jakou cestu k nápravě dámy zvolí asi závisí spíš na nich, to zákon neřeší.
Naši zákonodárci, často také takoví mediální prostituti, se snaží už téměř 30 let vypořádat s prostitucí. Že nemůže jít tak docela o svobodné povolání je jasné. Lidé, kteří pracují v nebezpečných podmínkách a mohli by být při výkonu práce nebezpeční sobě nebo druhým se také podvolují občasným lékařským prohlídkám a musejí splňovat určité předpoklady či si zřídit určité oprávnění. Třeba k tankování LPG nebo bagrování bagrem potřebují profesní průkaz a lékařskou prohlídku.
Nejen prostitutkám, ale i společnosti, by ovšem takový zákon nesmírně prospěl. Aktuálně jsou prostitutky vlastně v ilegalitě také, i když prostituce zakázána není. Neplatí daně, neplatí sociální a zdravotní pojištění nebo aspoň ne podle výše svých příjmů, nikdo jim nedá úvěr na bydlení ani na auto, nemají nemocenskou a konečně, nedostanou ani důchod, protože nedoloží příjem. Legalizací by stát nepřicházel o nemalé daně a prostitutky by měly stejná práva, jako ostatní lidé. Co je tedy větší zlo? Přehlížení prostituce, jako by neexistovala, přesto že o ni všichni víme, jen proto, že je to nepopulární společenské téma, nebo legalizace se všemi atributy, které to přináší?
A přitom, jak by to bylo snadné.
Nevěstka nebo gigolo získá živnostenský list prokázáním dospělosti podle občanského průkazu a doložením lékařského potvrzení, že je zdráva. Bude povinna mít u sebe kontrolní průkaz, do kterého každé 3 měsíce zaznamená lékařskou prohlídku o svém zdravotním stavu. Pokud tak neučiní, bude trestně postižena stejně, jako každý, kdo ohrožuje jiného pohlavně přenosnou chorobou. Každoročně odevzdá daňové přiznání. Pokud bude příjmy zatajovat, jako to dělávají třeba číšníci nebo provozovatelé restaurací, nedostane úvěr ani důchod, zato dostane flastr za krácení daně nebo povinné platby a jiného poplatku. Pokud se přihlásí k paušální platbě daně, má zaplaceno sociální, zdravotní pojištění, stát daně a našich 16.000 pouličních, respektive 60.000 prostitutek (včetně těch příležitostných, eskortních, internetovýcz nebo na privátech) bude pracovat v souladu se zákonem. Pokud cokoliv z toho nesplní, jde o nedovolené podnikání, krácení daně a poplatku… zkrátka stejně, jako řidič kamionu bez řidičáku, který zatají příjmy za dopravu.
Ano, máte pravdu, za 3 měsíce může prostitutka nakazit spoustu mužů, vlastně i žen nebo párů, trojka je velmi moderní. Ale ve stavu, v jakém je to nyní, jich mohou být miliony. Alespoň jeden styk s prostitutkou přiznalo 28 mužů, 9% žen a 1,8 procent párů. Trvale jejich služeb využívá 12 % Čechů. Celkem 40% národa se tedy může hypoteticky nakazit přímo od prostitutky či prostituta. Jenže znáte, jak to chodí. Fanda se nakazí u prostitutky, přinese to domů manželce Haně, když je v práci, zastaví se za Hanou pošťák a ten nákazu předá zase svojí ženě Boženě, za kterou se stavil instalatér… Tenhle řetězec se výrazně zkrátí, pokud se za 3 měsíce nákaza odhalí. Kdyby pak ještě podmínkou „provozu“, vlastně spíš vydání živnostenského oprávnění bylo, že v případě zjištění nákazy bude jméno prostitutky s místem působnosti dostupné na portálu ministerstva zdravotnictví, pak se i postižený, který se o své nákaze může dozvědět, může včas léčit. Navíc by se legalizací prostituce alespoň z většiny eliminovala i její nedobrovolná forma.
Prohibice prostituce je stejný nesmysl, jako prohibice alkoholu. Činnost se bude provozovat dál, jen ilegálně a její cena zdraží. Na rozdíl od alkoholu, může mít, jak už víme, prostituce přínos. Nejen pro postižené, kteří si těžko hledají partnera, nebo pro páry, které hledají vzrušení ve třech. Ale může zachránit i manželství, kde žena či muž z nějakého důvodu sex odmítá a neuspokojený manžel toho druhého přesto miluje, nicméně je to zdravý člověk a sex je mu potřebou. V Praze bylo v roce 1922 celkem 104 nevěstinců. T.G.Masaryk se zasloužil o zákaz prostituce zákonem z téhož roku. V roce 1923 bylo v Praze „neveřejných“ veřejných domů a lokálů s prostitutkami 140.
Konečně, nedávná pandemie Covid 19 byla prověrkou i pro prostitutky. Většina z nich šla do sexbusinessu kvůli tíživé finanční situaci. V nouzovém stavu nejen že případná nákaza někoho by byla posuzována o poznání přísněji, ale především prostitutky neměly nárok na dávky od státu jako ostatní zaměstnanci či živnostníci a nedisponovaly ani zdravotním pojištěním.
Je třeba jasně definovat pracovní podmínky, rozsah a formu prostituce, zařadit ji na seznam povolání jako každé jiné a vymezit tak prostituci v rámci ekonomiky i práva. Pak by se i na prostitutky časem hledělo stejně jako na jiné povolání a třeba jejich děti by se za své matky nemusely stydět. Každý má právo zvolit si povolání dle své libosti. Za tatínka popeláře se také jeho děti nestydí. A navíc by mamka měla i právo na dovolenou.
Definice prostituce je prý taková: Prostituce je heterosexuální či homosexuální poskytování jakékoliv sexuální služby druhé osobě či osobám, která je založena na kupním principu, kdy poskytovatel jako protislužbu obdrží za své služby odměnu materiálního nebo nemateriálního charakteru, která jej nějakým způsobem obohatí. Téměř bez výjimky je obohacen i příjemce služby, taky nepůjdete na oběd do hospody, kde vám nechutná. Stejně jako dobrý zpěvák nebo truhlář i prostitutka svým umem, znalostmi a schopnostmi vytváří portfolio zákazníků, kteří jsou s ní více či méně spokojeni nebo třeba nadšeni.
Svým způsobem je prostitucí i účinkování v pornofilmech, erotické služby na telefonu nebo webové kamery na internetu. A to nám nevadí? Naopak! Na to se rádi občas koukneme skoro všichni. Jak velký je rozdíl mezi héérečkou a prostitutkou na ulici? Snad jen ten, že ta ve filmu se musí občas nechat prohlédnout lékařem. Obě se ale živí sexem, obě prodávají své tělo a možná i duši, jen snad ty ve filmu jsou na rozdíl od těch na ulici zdravé, bohaté a slavné. O mužských prostitutech to platí dvojnásob, nezřídka je vídám v televizi, jak rozdávají rozumy. Sociální postavení prostitutek je tedy vnímáno různě, od slavných a uctívaných až po ženy na okraji společnosti. Přesto, stále jsou to prostitutky a gigolové.
Nechme tedy prostituci kvést podle zájmu zákazníků jako každý jiný obchod či službu. Tak jako tak, vymýtit ji nelze, zákazem leda zdražit a zamezit kontrole nad ní. Tak proč páni poslanci sakra nic neděláte a 30 let vám ta rozehraná karta leží na stole jako horký brambor?
Nebo to vidíte jinak? Tak mi to nandejte v diskusi! Já to vidím takhle.
