Článek
Kdejakou povinnost, v poslední době zpravidla podpořenou tvrzením o oteplování klimatu a odpovědnosti ke Green dealu, stát určuje. Případně vyplodí nějakou dotaci. Třeba na obnovu lesa, na ukládání uhlíku v lesích, na údržbu a výsadbu lesa…
Všichni dýcháme kyslík. Já tedy ano. Všichni žijeme v životním prostředí, které příroda připravuje, abychom byli schopni existovat. Betonové průmyslzóny ani leské dlažby obchodních center toho pro nás mnoho nenadělají.
Řekneme-li příroda, první co nám v našich zeměpisných podmínkách asi naskočí, je les. Stromy, listí, sběr hub, kvetoucí třešně. Les, v současné době drancovaný suchem, kůrovci, kácením ziskuchtivých firem.
Povinností, nařízených státem, denně přibývá, od recyklačního poplatku na ledničku až po nutnost kácení kůrovcem napadeného stromu. Stejně jako dotací. Mnoho z nich je vázáno na různé dotační tituly. Odbory životního prostředí či různí ochránci přírody denně prudí občana, vlastníka lesa či zemědělce, s nějakou novinkou. Některé mají větší smysl, některé jsou bohapustou buzerací úředním šimlem. Ale všichni dýcháme kyslík.
Pojďme si udělat referendum s hlasováním o nové povinnosti občana.
Každý občan či osoba s trvalým bydlištěm v ČR je povinna ročně zasadit jeden strom. Rodiče jsou povinni splnit povinnost za své děti. Povinnost lze splnit s předstihem. Sazenice hradí občan, skladbu dřevin určuje správce lesa či parku. Osoby zdravotně postižené jsou od povinnosti osvobozeny.
Je nás 10.000.000 v téhle zemi. To je deset milionů stromů ročně. Za deset let je to 100 milionů stromů. Nedávno jsem viděl slečnu na vozíku. Sázela stromky. Prý chce, aby to tu bylo lepší. Nás zdravých je většina. Taky bychom chtěli, aby to tu bylo lepší.
Rudku na srdce. Zabilo by někoho z nás jednou za rok dojít do lesa nebo parku a v rámci hry s dětmi kopnout do země, zasadit stromek a pak se na něj třeba chodit občas podívat, jestli roste stejně zdárně, jako naše ratolesti? A když už tam budete, můžete jich vysadit rovnou deset. Zasadit stromek trvá 2 minuty. Za dvacet minut máte od povinnosti na dalších deset let pokoj.
Mám kamaráda Zdeňka. Drsnej potetovanej chlapík, řezník povoláním, vizáží i myšlením. Od 7 let kouřil, od osmi pil. Ve 40 přestal. Občas se chlubí.
"Kámo, když mi bylo 9, zasadil jsem dole u cesty strom. Utrhnul jsem si rukáv a navlíknul ho na ten stromek, aby bylo vidět, že je můj. Dodneška roste. “
