Článek
Anosognosií se jako první začal zabývat na počátku 20.století neurolog Josepf Babinski a i když neměl s naším známým loupežníkem Babinským nic společného, o jakési krádeže se tu přesto jedná. Krádeže našich rozlišovacích schopností a paměti.
Jedná se o neschopnost pacienta vnímat vlastní onemocnění. A to až do takové míry, že není schopen si uvědomit svou slepotu nebo třeba amputaci končetiny.
Takhle bizarní formy jsou ovšem opravdu relativně řídkým jevem. Co je ale běžnou denní situací mnohých z nás, je forma anosognosie, postihující paměť.
Francouzský profesor Bruno Dubois, ředitel Ústavu paměti a Alzheimerovy choroby (v La Pitié-Salpêtrière ve Francii) zkoumá projevy choroby v souvislosti s pamětí celá léta.
A pozor! Z jeho výzkumů plyne poměrně uklidňující skutečnost.
Pokud jste si schopni své problémy s pamětí uvědomit, tedy přiznat si, že zapomínáte a uvědomit si, co jste zapomněli, nejedná se o Alzheimerovu chorobu. S největší pravděpodobností jde o potíže, adekvátní přibývajícímu věku a nedostatku tréninku našeho mozku.
Čím jsme starší, tím máme více zkušeností, tedy se potřebujeme méně soustředit a také tím méně jsme ochotni a nuceni přijímat nové podněty. Mozek, stejně jako ostatní orgány, tak degraduje a leniví. Normální situace. Nenormální by bylo, neuvědomovat si, že se to děje.
Stejně jako s 45. rokem přichází změna akomodační pružnosti oka a dochází k nezvratnému navyšování plusových dioptrií na blízko (začneme nosit brýle na čtení, čočka stářím „tuhne“, ztrácí pružnost a svaly oka ji nejsou schopny již tak rychle a dostatečně ohnout, přizpůsobit k potřebnému zaostření), tak kolem 55. roku věku přicházejí problémy s krátkodobou či konkrétní pamětí.
Stále častěji se stává, že nám „vynechává“ paměť. Nemůžeme si vybavit jméno nějakého herce, nebo když ho slyšíme, hned ho nedokážeme přiřadit k určité osobě. Nevíme, kam jsme dali určité věci, nebo prostě vejdeme do místnosti a „sakra, co jsem to chtěl…“
Informace jako takové v mozku zůstaly. Ty nám nikdo nevzal. Chybí nám „Procesor“.
S největší pravděpodobností jde v takové situaci pouze o dočasnou zapomnětlivost a nesoustředění, podpořené vnímáním dalších podnětů. Zkrátka, jdu pro mrkev, ale protože na mě ještě matka křičí, jestli jsem nakrmil králíky, než dojdu do lednice, na mrkev zapomenu.
Pokud se rozčílím… sakra, to jsem bambus, co jsem to chtěl, zapomněl jsem, pro co jdu…tak si v takovém případě uvědomuji, že jsem zapomněl, pro co jdu a nejedná se o neschopnost pacienta vnímat vlastní onemocnění. Uvědomuje si, že zapomíná.
Více než 60 % lidí starších 55 let má takové příznaky, které jsou spíše důsledkem věku než nemoci. Pokud tedy zapomenete na jméno osoby, jdete do místnosti a nevíte najednou, proč, nemůžete najít klíče, dálkové ovládání, telefon, brýle nebo třeba léky, nevzpomenete si podle názvu, o čem ten film, co večer dávají, je… buďte v klidu. Jste naprosto normální.
Lidé, kteří si uvědomují svou zapomětlivost, nemají vážný problém s pamětí. Je třeba se jen více soustředit, eliminovat vedlejší podněty, které odvádějí vaši pozornost a trénovat mozek. Luštění křížovek není zrovna to pravé, i když, zavrhovat ho rozhodně nelze. Lepší je přijímání nových podnětů. Učit se jazyk, soutěžit s televizí v kvízech, začít nějakou intelektuální činnost, která potřebuje neustálý rozvoj. Zpočátku to „bolí“, paměť potřebuje trénink. Ale zanedlouho si navykne a pak učení cizího jazyku poběží jako za mlada. Mozek je neuvěřitelná hmota. Houba, která nasaje, do čeho ji namočíte.
Lidé, kteří trpí vážným onemocněním paměti nebo Alzheimerovou chorobou, netuší, co se s nimi děje, nevědí, že zapomínají.
Jednoduše platí nepřímá úměra! Čím více si stěžujeme na ztrátu paměti, tím je menší pravděpodobnost vážné choroby mozku, třeba Alzheimerovy choroby.
Neurologové používají různé testy. Zkuste si to jen pohledem, bez pomoci tužky, prstu nebo listu papíru pod řádkem.
Najděte v následující tabulce 6.Nemělo by to trvat déle než 20 vteřin.
99999999999999999999999999999999999999999999999 99999999999999999999999999999999999999999999999 99999999999999999999999999999999999999999999999 69999999999999999999999999999999999999999999999 99999999999999999999999999999999999999999999999 99999999999999999999999999999999999999999999999
Najdete písmeno C do půl minuty?
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO OOOOOOOOOOOOOOOOOOOCOOOOOOOOOOO OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
A co tohle, trochu ostřejší testík. Do 30 vteřin zkuste najít písmeno „N“
MMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMNMM MMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM MMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM MMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM MMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM
To už byl maličko větší oříšek? To je v pořádku. Ale našli? A štve vás, že zapomínáte? Pak jste vlastně docela zdraví. Mozek zvládá, co má, a pokud byste takové testíky dělali denně, mozek se za dva týdny vytrénuje natolik, že vám nebudou středoškoláci stačit.
Až vás někdo jiný začne upozorňovat, že jste nejdřív zadělali těsto na koláč a potom šli teprve na borůvky, ale venku je zrovna čas vánoční, začněte mu věřit a navštivte neprodleně neurologa. To je ta doba, kdy se totiž v mozku začne něco dít. Sami si to totiž nejste schopni uvědomit a ani bohužel připustit. Může to být počátek právě Alzheimerovy choroby.
