Článek
Jakkoliv níže uvedené a náhodně vybrané odkazy trestné činnosti migrantů jsou jen drobným výčtem jejich protizákonného chování, nechci je nijak hodnotit ani vyvozovat nějaké závěry. Jde o pouhé konstatování, doplněné o úvahu, proč se tak děje.
Není dne, aby média nezveřejnila zprávu o znásilnění důchodkyně, hromadném znásilnění dívek, pobodání nožem, posekání mačetou, zmlácení plavčíka nebo najetí do davu. Všechny tyhle zprávy mají několik věcí společných.
1. všechny spáchali migranti. Ať už během procesu zatím nevyřízené žádosti o azyl, nebo již eurounijní občané. Proč tak činí když dosáhli kýžené mety povolení pobytu?
2. policie či média o zločinech mlží
3. potrestání zločinců bývá nezřídka bagatelní a je omlouváno nedostatečnou integrací a nemožností poskytnutí psychologické péče útočníkům v jejich zemi
4. většina útoků na život a zdraví je provedena nožem
5. trestná činnost je rozšířena po všech zemích unie, kde se migranti díky nebývale štědrým státním dotacím koncentrují
6. většina pachatelů má za sebou desítky trestných činů, za které je nikdo pořádně nepotrestal a deportovat je nelze
7. pachatelé nerozlišují, zda jde o mimino, o důchodce, o křesťana, žida nebo budhistu, o ženu či muže, o bělocha, Asiata nebo Indiána.
Znásilnění mají celkem logická vysvětlení. Drtivá většina migrantů jsou mladí silní muži se sexuálními touhami a potřebami. Azylová řízení jsou poměrně zdlouhavá a přítomnost migrantů je společností vnímána velmi negativně. Najít si protějšek druhého pohlaví je tedy téměř nemožné. Tělo se ale neptá, hormony se bouří a příležitost dělá zloděje. A pokud není příležitost, vezme se zavděk třeba 96ti letou důchodkyní. Jakkoliv je to čin neomluvitelný, jeho příčina je pochopitelná.
Vraždy a nedokončené vraždy pobodáním, tam už jde o zcela jinou pohnutku. Předně, drtivá většina útoků je vedena nožem. Čím jiným? Ke střelné zbrani se migrant hned tak v cizí zemi nedostane, pokud se nestane členem nějakého gangu. Nůž koupí v každé prodejně se smíšeným zbožím.
Nahlížení na cenu života a zdraví je u příchozích migrantů kulturně a historicky velmi rozdílné. Evropská kultura kladla po desetiletí na ochranu života a zdraví zásadní důraz. Jde o dvě nejcennější lidské hodnoty. Ne tak v centrální Africe. Tam nemá život zásadní význam, sekera má často větší cenu, než vlastní dcera. I mýdlo nebo propiska může být protihodnotou třeba za dítě. Bývá snadnější obstarat si u některé ze 7 manželek dítě, než sehnat peníze na topůrko.
Stejně tak jsou odlišné pohledy na pohlaví. Jakkoliv je na kult muže a ženy ve střední Evropě nahlíženo s rovnoprávností, to ve Skandinávských zemích má žena často větší slovo. Jižně a jihovýchodně od Evropy je tomu ale historicky přesně naopak, v některých afrických a arabských zemích nemají ženy nejen volební právo, ale ani právo třeba na vzdělání či řízení automobilu. Tam je ženská doslova ho..no u cesty.
A pak tu máme náboženství. Křesťanství je nyní velmi vstřícným a umírněným náboženstvím, ať už v katolické víře, tak ve všech jeho protestanských podobách. Nebylo tomu ale tak vždycky. Ještě v minulém století cestovali misionáři po celém světě a často násilně, pod pohrůžkami smrtí či vypálení vesnic nutili domorodé obyvatele od východu na západ, od severu k jihu, aby se svých po tisíce let uctívaných božstev vzdali a přijali Boha ve třech osobách jako jediného pravého. A co právní nástroj "Svatá inkvizice"? Byla umírněná? Umírněnosti dosáhlo křesťanství až dlouhodobým vývojem a nutností přizpůsobit se společenskému klimatu. S islámem je to podobně. Stejně, jako byli mírní a moudří misionáři, kteří své ovečky léčili a naučili je číst a psát, oproti jejich kolegům, kteří je nechávali za obcování se Satanem na Čertových kamenech napínat na skřipec, i jihovýchodní náboženství mají své umírněné a extrémistické zástupce. Jakkoliv to nelze nikterak schvalovat či omlouvat, z jejich pohledu jde o správné konání, když své náboženství prosazují násilně. Slova o nezvládnuté integraci, pochopení a přijetí nové kultury jsou zde na místě. Na 20 milionů žadatelů o azyl, kteří dosud do EU přišly, jde o relativně nízký počet zločinů, páchaných (zatím) zpravidla jednotlivci. Ale i tahle bilance se začíná obracet a zločinci se logicky sdružují do gangů, kde mohou snáze využívat nezletilých, tedy beztrestných dětí a snadněji organizují své aktivity včetně shánění zbraní.
Bláboly politiků o deportacích jsou nereálné. Odvézt se nechá jen migrant, který chce, protože za spáchané často desítky těžkých zločinů by mu zde hrozilo dlouholeté vězení. Takhle obdrží za 128 trestných činů včetně vraždy 1000 Eur na cestu a doma je volný. Ostatní mírnější zločinci tu prostě zůstanou. Buď ztratí pas a řeknou, že jsou třeba z Mali, ačkoliv pocházejí z jiné země, Mali je pak při deportaci nepřijme, protože neumí potvrdit, že deportovaný je jejich občan. A i kdyby byl migrant oficiálně soudem vyhoštěn, pravidla EU a mezinárodní dohody jej nedovolují vrátit do země, kde mu hrozí pronásledování, která je ve válečném konfliktu nebo ve které hrozí zásadní nedodržování lidských práv.
Přibližně 50% migrantů se místním podmínkám dokázalo přizpůsobit. Pracují, bydlí, své děti posílají do škol. Druhá polovina využívá štědrého sociálního systému unijních států, kvůli kterým sem přišli. Slibovali jim, že se tu budou mít dobře a to se jim plní. Říkali jim, že tu nebudou muset pracovat. Nemusí. A bonus navíc. Za své protiprávní činy jsou trestáni jen velmi mírně či vůbec. K tomu se o tom nesmí mluvit. Co tedy po nich chceme víc? Dostávají jen to, co jim kdosi kdesi v jejich domovině slíbil a za co si zaplatili často obrovskou sumou, kterou si museli vypůjčit od veškerého příbuzenstva.
Přesto, dokáže EU narůstající kriminalitu migrantů zvládnout? Jak dlouho se ještě obyvatelé nejvíce postižených zemí, třeba Německo, ještě budou držet „na uzdě“, než spustí útoky proti často nevinným migrantům jako tomu bylo nedávno v Anglii?
Nikterak bych si nedovolil obhajovat shora uvedeným textem jakýkoliv zločin, uvedený níže. A už vůbec bych si nedovolil kritizovat sociální systémy jednotlivých zemí. Od toho jsou tu jiní. Proč ale neutíkají do Číny, do Peru nebo do Angoly? Proč projíždí Slovenskem, Českem, Polskem přímou čarou do Německa nebo Švédska?
I na tyhle odpovědi by měli odpovědět ti, kteří to dovolí. Pomoc bližnímu je základní křesťanskou povinností a vůbec lidskou povahovou vlastností. Pokud ale za pomoc dostanete přes dr..ku, pak „je cosi prohnilého v tomto státě dánském“. I když některé státy již přijaly zásadní opatření (Švédsko, Belgie, Německo), zůstává situace více méně beze změny a článků, jako jsou ty níže, bude denně přibývat. A to je jen zlomek skutečnosti. Jen v Berlíně dojde ročně k 9000 útoků nožem, z nichž pouhých 3600 řeší policie, protože je někdo nahlásil.
Pro nás je těžko pochopitelné páchání zločinů v zemi, ve které žádám o pomoc . Rozhodně to není cesta k získání respektu.
Následující příklady v médiích zveřejněných zločinů jsou čisté náhodné a jde o mizivý výčet skutečné trestné činnosti. Ale udělejte si úsudek sami. Stále jde totiž o bagatelní počet na 20.000.000 příchozích.
Pachatel ve Francii znásilnil 75letou ženu v jejím domě. Invalidní manžel nemohl zasáhnout - Novinky
