Článek
Většina hokejových fanoušků se jistě raduje z úspěchů českého národního týmu a právem. Mnoho příznivců tohoto sportu jistě také nadchla velkolepá slova o stavbě hokejové haly v Brně a možném budoucím konání světového šampionátu i v tomto městě. Prima nápad, který však z pohledu motoristy zní jako hodně nepodařený vtip. Druhé největší město Česka, kterým Brno je, se rádo chlubí označením jihomoravská „metropole“. Samo toto označení vzbudí na tváři klidnějšího řidiče úsměv, na rtech toho prchlivějšího pak pojem Brno dokáže vyloudit přímo nečekaná jadrná slova. Ta zpravidla motorista adresuje všem, těm, kteří se na rozhodování o dopravních stavbách podílejí. Tedy silničářům počínaje, přes architekty pokračuje, až k politikům. Komunálním, krajským, celostátním, evropským, světovým.
Nelze se mu divit. Příjezd do Brna po obou do něj vedoucích dálnicích (D1, D2) denně připomíná cokoliv jiného než rychlou a bezpečnou cestu k městu. Nejinak je tomu na ostatních tazích, tedy rychlostních i dalších komunikacích. Na vjezd do Brna se stojí na D1 fronty, mnohdy táhnoucí se až k na Vysočině ležícímu Velkému Meziříčí, tedy přes 60 km, v opačném směru se vozy neplynule šinou mnohdy od Rousínova. Podobná situace je na hlavním tahu, tedy D2 z Bratislavy, kdy kolona aut často stojí až za Břeclav. Ironicky by se dalo dotázat, zda v Brně: „Dávají něco zdarma?“ Bezpředmětný dotaz udiveného motoristy neznalého českých poměrů pak může znít: „Brno je tak výjimečné?“
Je. Jde o skutečně unikátní město, které snad nemá nikde jinde obdobu, alespoň co se dopravní situace, leta nezměněné, týká. Dalším „skvostem“ této „metropole“ je umění. To takové, kdy kombinace „bystrých“ hlav dala podnět a schválení k realizaci dopravních staveb na hlavních tazích a současně na těch objízdných. Tento přístup bezesporu kumštem je. A ne ledajakým.
Podobná situace pak následuje v momentu, kdy se zoufalý řidič pokouší Brno opustit. Začíná boj o to, kudy to půjde který den. Pokud již se člověku, který „točí kolečkem“ denně podaří v pondělí překonat nerozkopaný úsek jinudy, v úterý již tímto neprojede. Začíná boj znovu, marný. Tyto uzavírky mají bezesporu buď první účel, tedy co nejdéle návštěvníka města zde zdržet. Nebo druhý účel, a to vývoj nové únikové hry ryze českého pojetí. Testování v denní dobu se příliš nedoporučuje, pod hodinu a půl dvanáct kilometrů ze severu města na jih zvládnout prakticky nelze.
Představa konání se některého z budoucích šampionátů hokejového MS v Brně proto zůstává naprosto směšnou. Zvláště pak v situaci, kdy se v odpoledních hodinách na mnoha dopravních „metropolitních“ i jiných stavbách nehne ani lopata, natož stroj. Průjezdnost Brna zatím jest v nedohlednu, přičemž lze úspěšně pochybovat o nadšení zahraničního hosta z některé z vyspělých zemí, po návštěvě tohoto města. Možná, kdyby lístky a dálniční známku dostal zdarma. Takový host to ale většinou nepotřebuje. Dříve ocení kvalitní infrastrukturu hodnou prosperující ekonomiky. Na to si ale Česko pravděpodobně ještě dlouho počká. Českým obrovským „úspěchem“ totiž mají být tři pruhy na D1 v úseku 20 km vedoucí po dálnici do Brna.
