Článek
Policie celý případ prošetřila a dospěla k závěru, že Wollner se nedopustil ani přestupku, natož trestného činu. Redaktor však zůstal pošpiněn. O celé kauze Marek Wollner napsal knihu s názvem Reportér na odstřel, a ta se nedávno objevila na pultech knihkupectví. Okamžitě se z ní stal bestseller a na jejím křestu v pražském Luxoru vystoupila Dagmar Pecková a Michal Horáček. Exkluzivní rozhovor Marek Wollner poskytl serveru inregion.cz:
Poměrně nečekaná podpora od známých osobností. Jak na Tebe působila, když od kolegů z branže ses jí po celou dobu příliš nedočkal?
Je to zvláštní, jakým typem postrašenosti jsou postiženi někteří kolegové, nemluvím o těch z ČT, tam je to s ohledem na současné vedení pochopitelné - ale pár kolegů mě na křest podpořit přišlo, i když ne tak veřejně, jako to udělal Jakub Železný. Já si to vysvětluju tím, že se na mé likvidaci podílela řada médií a teď si zkrátka ani mí bývalí dobří známí nechtějí přiznat, že udělali něco špatně. Divil jsem se, jak špatná může být editoriální práce i v jinak slušných médiích, pokud jde o toto téma - je to znamení doby.
Jak přistoupilo vedení ČT k tomu, že Tě prakticky donutilo k odchodu z obrazovky, a to na základě výpovědi někoho, kdo šíří dezinformace? Veřejná omluva, pokud vím, z úst generálního ředitele Součka nezazněla.
Ta doba byla pro mě i pro tehdejší vedení televize náročná. Bylo pod obrovským tlakem médií, která byla obvykle na straně ČT. Byla to jakási hysterie, bylo před rozsudkem v kauze Čapí hnízdo, před prezidentskou volbou, v níž kandidoval Andrej Babiš, pro nějž jsem byl terč číslo jedna a konec konců volba nového generálního ředitele ČT na dohled. Já jsem už televizi nechtěl zatěžovat touhle veřejně poškozující věcí, která byla pro mě čím dál víc osobně nesnesitelná a v daných politických okolnostech byla nesnesitelná i pro ČT. Takže já jsem vlastně kvůli tomu mediálnímu tlaku nemohl dotáhnout do konce ani ten velmi amatérský proces prověřování, který skončil tím, že existuje záznam výpovědí proti mně, ale já jsem svou odpověď, už s ohledem na předčasný odchod z televize nedodal - z vedení jsem dostal zprávu, že už to s ohledem na ty mediální útoky stejně nemá cenu, protože pomluvy se nedají vyvrátit. Pro televizi to bylo výhodné - protože kdyby se mě nedej bože zastala, v dané chvíli by vypadala, že něco kryje. Takže takhle se toho horkého bramboru mohla rychle zbavit. Svou zprávu jsem pak dodal s několikadenním zpožděním - aspoň kvůli historii. Dokázal jsem si všechno poskládat a vyvrátit drtivou většinou zlomyslných a zcela absurdních pomluv od anonymních lidí, z nichž někteří pode mnou nikdy nepracovali (organizátoři té akce brali, kde se dalo, aby se mohlo říct, že proti mně vypovídá 13 lidí). Byla to vlastně příprava na napsání té knihy. Pan Souček se mi nejen neomluvil, ale začal po mně od první chvíli šlapat. Dnes už se ani nedivím, protože do celého toho procesu byl zatažen od začátku víc, než by bylo milé, jak ukazuju v knize.
Jak je vůbec možné, že Česká televize, která veřejně budí dojem snahy boje s dezinformacemi, na tuto hru Markéty Dobiášové přistoupila? Není tedy ČT sama nositelkou dezinformací?
Myslím, že jsem částečně odpověděl, druhá část byla, že podlý útok Markéty Dobiášové (kterou žaluju), podpořila Nora Fridrichová, ačkoli s ní měla dlouhodobě špatné vztahy - opět vysvětluju v knize. Proč to udělala je otázka z psychologie a já tu nechci úplně posuzovat její motivace, čisté ovšem nebyly.
Ze Tvého dlouhodobého působení v roli investigativce jistě řada politiků neměla velkou radost, osobní zlost se pak rovnou nabízí. Naznačuješ to ostatně i ve své knize. Nabízí se tedy přímo otázka, zda je strůjcem spiknutí proti Wollnerovi profesně zneuznaná kolegyně, která mimo jiné příliš neuspěla ani v jednom z médií pro své profesní nedostatky, nebo úplně někdo jiný, jehož moc je mnohonásobně větší?
Já ty bezprostřední strůjce znám, v centru stojí jistá zneuznaná ambiciózní kolegyně s ředitelskými ambicemi, politicky sázející na všechny ty subjekty, které mi nemohly přijít na jméno, a kterým se chtěla zavděčit. Nikdo ji moc nezná, ale stála za oběma fázemi mého očerňování, jak za údajnou cenzurou v kauze Lysolaje, tak za tím osočením z mého sexuálního obtěžování. Je to jakási televizní Mata Hari. Patří dlouhodobě do velmi podezřelého prostředí, které rozkrývám ve své knize, v televizi dodnes působí. Těsně před vypuknutím kauzy Lysolaje mi psala sms, že jsem svině, na kterou se vaří voda. Ona by nejlépe uměla popsat, s kým přesně to uvařila, já jen ty pravděpodobné kruhy mohu odhadovat - ale úplně na začátku stál Robert Šlachta, kterého taky žaluju.
V poslední době, tedy přesněji s nástupem nového generálního ředitele České televize Jana Součka, dostávají ve vysílání stále více prostoru i takové politické strany, které se řadí k řekněme k populistickým, či marginálním. Příkladem budiž třeba přítomnost zástupců SocDem, která nedosahuje v předvolebních preferencích ani pětiprocentního zisku, v Otázkách Václava Moravce, či přímých vstupech. Dříve takové strany měly možnost vyjadřovat své názory v Politickém spektru. Jak lze tento přístup vysvětlit?
Právě jsem o tom napsal status na síť X, tak ho zopakuju. Když otevřete vysílání veřejnoprávní televize neparlamentnímu okraji politického spektra, jak to udělal ředitel ČT Souček s postavami jako Vrabel, Rajchl, motoristé, spiklenci a další, neposilujete demokracii, ale pouze okraje a extrémy - nad jejich současnou politickou váhu. A dodám k tomu: Pan Souček plní jisté politické zadání, s nímž byl za ředitele zvolen a v tomto kontextu je třeba vidět i mou kauzu. SocDem je z těchto subjektů zdaleka nejméně problematická.
To politické zadání zní, podle Tebe, jak?
To politické zadání nejlépe vystihují politické preference lidí, kteří Součka zvolili, a kteří mají v radě největší vliv - tedy především místopředseda rady Pavel Matocha s vazbami na Babiše, Tykače a celé to proruské vlastenecké hnutí, stejně jako Xaver Veselý. Jakou ti lidé mají moc ukazuje, že další představitel tohoto proudu - někdejší povodňový primátor Prahy Igor Němec, se stal Součkovým šéfem kabinetu. U Matochy je ještě důležitá vazba na předsedu poslanců ODS Marka Bendu, který je taková fosilie té klausovské ODS.
Menší politická uskupení dříve příliš prostoru neměla a ani v současné době nelze příliš hovořit o vyváženosti. Jednou je ve vysílání komunistka Kateřina Konečná, podruhé Lubomír Zaorálek, přičemž například předseda strany „JSI PRO?“ Petr Kováč nedostal příležitost v přímém přenosu promluvit, stejně tak ani u Moravce. Všechny tři subjekty přitom nejsou zastoupeny v Parlamentu, tak z jakého důvodu někdo na obrazovce je vítán a jiný ne?
Já myslím, že na to budou mít nějaké tabulky, aby si to dokázali zdůvodnit, ale je třeba říct, že pro tyhle subjekty tu vždycky byl pořad Politické spektrum, kam byly zvány bez rozdílu, protože průzkumy nejsou nikdy stoprocentní zárukou spolehlivosti. Myslím, že se v tomto modelu mohlo pokračovat.
Z jakého důvodu se, podle Tebe, v tomto modelu nepokračuje?
No, nepokračuje se v něm právě proto, aby zástupci těch radikálních proudů dostali větší prostor ve vysílání, což ostatně Souček (generální ředitel ČT, pozn. red.) opakovaně sliboval.
Na základní kámen nového brněnského studia České televize v roce 2014 klepal s úsměvem na tváři současný ředitel ČT Jan Souček ve společnosti Michala Haška. později na prohlídce staveniště byl například i Zdeněk Škromach. Oba se řadili k těm členům ČSSD (nyní SocDem), kteří se pokusili svrhnout tehdejšího předsedu vlády Bohuslava Sobotku a měli blízko k prezidentu Zemanovi. Co, podle Tebe, vedlo Součka k výběru právě těchto hostů?
Nevím, kdo další tam byl, ale asi k nim měl blízko, nebo aspoň věděl, že mají politickou váhu. Jeho kariéra je pozoruhodná v tom, jak bezvýznamný moderátor Dobrého rána, někdejší učedník Marka Dalíka, může vyšplhat až na úplný vrchol, když to vezme za správný konec.
Po nástupu Andreje Babiše do křesla předsedy vlády atmosféra ve společnosti i v médiích značně zhoustla. Andrej Babiš navíc již v té době vlastnil na mediálním trhu významný podíl, deníky počínaje, bulvárními týdeníky konče. Jak se to, podle Tebe, podepsalo na fungování České televize?
Pro mě byli vždycky partnery novináři z Lidovek nebo z MF Dnes, když jsem byl pod politickým tlakem, tihle novináři o tom napsali a já to dokázal ustát. To od převzetí vydavatelství Babišem přestalo, ta média bojovala za zájmy svého majitele, i když nemůžu říct, že mně osobně by nějak škodila. Ale podporu jsem čekat už nemohl, do toho je třeba započítat celý houf obskurních webů a aktivistů jako jsou Parlamentní listy nebo Xaver TV, které má Babiš na své straně. A Babiš nebyl sám, měl po boku taky Miloše Zemana a jeho melody boys z Hradu, myslím, že jednou někdo docení, že jsme v publicistice ČT sehráli dost klíčovou roli pro ubránění liberální demokracie u nás.
Andrej Babiš Tě nazval psychopatem i dalšími invektivy. Je tedy více než zřejmé, že Tě v oblibě příliš neměl. Jakou roli mohl, podle Tebe, sehrát ve Tvé kauze?
Babiš kauzu na mě potřeboval a novinářka, která pro mě pracovala patnáct let, mu ji přinesla. Prošla mezitím třemi dalšími redakcemi, které se s ní v krátké době rozloučily a jí už zbývalo jediné - přejít na stranu dezonformátorů, k čemuž měla zřejmě jisté osobnostní předpoklady, které jsem asi podcenil. Jenže já prostě lidi ze svého týmu měl rád a viděl je vždycky z té lepší stránky, za tím si stojím.
Babišova média nebyla po dobu, co je vlastnil, k České televizi příliš vstřícná, nenechala na ní nit suchou. Od loňského roku se situace změnila, přestože Mafra stále spadala v té době stále pod Agrofert. Lze si tuto skutečnost vysvětlit jen tím, že o prodeji MAFRY bylo téměř rozhodnuto, následně se Agrofert Mafry zbavil, nebo lze vstřícnost odůvodnit jinak?
Změna vydavatele se na těch médiích neprojevila, vedení redakcí zůstalo, všechno je při starém. Babiš by asi nebyl tak bláhový, aby se o takovou palebnou sílu připravil, takže to působí jako prodej s nějakou zákulisní dohodou, víc o tom nevím.
V knize Reportér na odstřel jsi zmínil bývalého redaktora MF Dnes Marka Přibila, který měl údajně pomáhat Dobiášové s technickou realizací jejího webu. Přibil sám však o technické stránce tvorby redakčního systému, na kterém web stojí, příliš mnoho nevěděl, často se i při technické realizaci svých stránek dotazoval IT specialisty. Jak si tedy vysvětluješ tuto podivnou spolupráci mezi Přibilem a Dobiášovou?
On tam byl víc než jen jako technická podpora, vytvořil redakční systém, uváděl se jako autor. Dnes už se k Markétě nechce znát, protože mu dlužila nějaké peníze a jejich spolupráce skončila. Fakt je, že Markéta potřebovala pro vznik webu nějakou investici, kterou sama neměla a někdo ji musel zaplatit. Proto to spojení bylo pro mě vždycky zajímavé, protože Marek Přibil psal pochybné články na obranu Babiše ještě po svém odchodu z MF Dnes ve svém webu PP Magazin.
Tvůj a Přibilův osud nepostrádá jistou analogii. Oba jste byli z médií „odejiti“ a shodou okolností zde znovu figuruje jméno Andreje Babiše, o kterém se v knize vyjadřuješ. Nakolik jde, podle Tebe, o náhodu?
Ježišmarjá, můj novinářský osud nemá s tím Přibilovým nic společného, já jsem nikdy nedělal pletichy s politiky a dost mě nesnášeli i ti z demokratických stran, pracovali jsme tak čistě, že na nás celé roky nemohli nic najít ani dohlížecí orgány, natož soudy. Na druhou stranu, nástup Babiše všechno změnil. Nic tak problematického pro stát a režim jako byl Babiš tu dosud nebylo, člověk bez demokratického étosu, bez skrupulí, majitel hnutí, médií a nekonečných finančních prostředků, zdatný manipulátor, schopný kvůli svým ekonomickým zájmům bojovat s celou Evropskou unií a brát si jako rukojmí stát. Někteří novináři trpí dost legrační představou, že Babiš má přece své firmy na Západě, tak se nemůže k Západu obrátit zády. Nevím, zřejmě si neumí vyhodnotit, proč to tak dlouho prochází Orbánovi, natož některým ještě východnějším zemím jako je třeba Bulharsko. Západ by Babišovi jeho firmy nevyvlastnil, byznys je byznys a politika je věc druhá.
Současný ředitel České televize se horlivě zajímal o Tvůj „případ“. Jak si tuto skutečnost vysvětluješ?
Na to už jsem asi odpověděl, podrobnosti jsou v mé knize a je dost zvláštní, že to nikdo neřeší, neprověřuje, neotvírá - jenže to je kouzlo těch anonymních zdrojů, které proti mně vypovídaly před komisí a v médiích. Jsou perfektně chráněné i samotnými novináři.
Co Tě motivovalo ke knižnímu zveřejnění tvých peripetií. Asi první, co čtenáře napadne, je touha po pomstě a mediální odplatě. Já v tom však vidím i tou po spravedlnosti i rozkrytí politických vazeb vlivných osob na Českou televizi. Mýlím se a je to celé jinak?
Potřeba se z toho dostat, postavit se na nohy a začít hledat odpovědi na tu zvláštní hru, kterou si se mnou osud zahrál. Byla to i terapie, odraz ode dna. Pomsta tam žádná není. Snažím se na všechno hledět s odstupem, dokonce snad i s humorem.
Pokud by Andrej Babiš znovu usedl do premiérského křesla, případně na postu stanul někdo jiný z jeho hnutí, či z hnutí SPD, nebo v koalici v příštím volebním období vládla koalice těchto dvou uskupení, jaký by to, podle Tebe, mělo na fungování a organizaci České televize vliv?
Babiš je prostě pohroma pro politickou kulturu země. Člověk, který neodstoupil, ani když stál před soudem, jak je běžné v celém demokratickém světě, přitom řve: „Odstup!“ na každého, proti němuž jeho média napíší kritický článek. Člověk zcela posedlý mocí a bez špetky svědomí, s hvězdnou pěchotou zcela oddaných služebníků kolem sebe - když některé člověk z nich zná osobně, dobře vidí, že kniha Pán prstenů není žádná pohádka, ale přesná analýza lidských charakterů v blízkosti moci. Bohužel vidíme, že politická vyspělost téhle země je třicet let od Listopadu stále slabá. Lidem se líbí hnutí, která umí slíbit mír, svět bez uprchlíků, bez globálního oteplování, luxusní důchody hned až do sta let, nejlevnější energie a k tomu ještě levné pivo a potraviny. Ale tohle vítězení šarlatánů nad rozumem je konec konců patrné i v tradičních demokraciích, protože sociální sítě vtáhly do hry emoce, na které neumí tradiční politika úplně dobře odpovídat.
Jaká bude další kariéra Marka Wollnera?
Já mám v současné chvíli svůj život jako plný úvazek, dělám podcast Slepá spravedlnost s právníky Tomanovými, mám jednou měsíčně rozhovor s osobností v Prague Business Clubu, radím některým lidem se sociálními sítěmi nebo s mediálními projekty a propaguju svou knihu. Plánuju napsat další. A nadále straším politiky ze svého mediálního záhrobí na sociálních sítích. Dost je zlobí, že jsem to přežil.
Článek je publikován se souhlasem serveru inregion.cz
Původní publikace pod odkazem:
