Článek
Zatímco například v Itálii celiaky výslovně chrání legislativa, konkrétně zákon č. 123/2005 (La L. 4 luglio 2005 n. 123 „Norme per la protezione dei soggetti malati di celiachia“), v Česku nic podobného doposud v právních předpisech nenalezme. Italský Zákon na ochranu celiaků jasně v článku 4 odstavci 3 stanovuje, že: „Bezlepková jídla musí být na žádost zájemců podávána i v jídelnách školských a nemocničních zařízení a v jídelnách veřejných zařízení“. V České republice po podobné podmínce můžeme v judikatuře pouze bezvýsledně pátrat. Možnou změnu chystá současný ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09), a to alespoň pro školní jídelny, kdy by stát těmto subjektům veřejného stravování stanovil povinnost poskytovat alespoň jedno bezlepkové jídlo dětem denně. Stát proto připravuje aktualizaci takzvaného spotřebního koše, jenž stanovuje výživové požadavky jídel ve školních jídelnách, které by novou povinnost umožnily. Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem, Ministerstvem školství a Ministerstvem zemědělství vypracovalo proto metodiku, jak bude možné dětem dietní stravu zajistit.
Tato metodika počítá s několika možnostmi, mimo jiné i s tím, že umožní rodičům připravit pokrm doma a dítěti pak škola bude moci toto jídlo alespoň ohřát. Ministr Válek komentoval připravený dokument následovně: „Bude větší volnost pro ty, kteří tato jídla vaří, jak se mezi těmi mantinely pohybovat.“ Mnohastránková metodika pak popisuje čtyři metody, jak konkrétně bude možné dietní stravu ve školách zařídit, k čemuž se Ministerstvo zdravotnictví vyjadřuje v tiskové zprávě následovně: „Tedy buď vařením dietní stravy přímo v jídelně, dovážkou dietního jídla od externího dodavatele ihned po dohotovení, dovážkou po zchlazení nebo umožněním ohřátí vlastního doneseného pokrmu.“
Pro rodiče dětí trpících celiakií tak tato připravovaná změna může v důsledku připadat jako špatný vtip. Namísto skutečně zásadní a průlomové změny v přístupu k dětem trpícím touto autoimunitní chorobou, která je například v Itálii legislativou charakterizována jako „onemocnění s vážných společenským dopadem“, se tak rodiče opět setkají s přístupem, který prakticky neznamená žádný obrat k lepšímu. Dítě si přinese studené jídlo v krabičce a zatímco ostatní strávníci vesele budou jíst v kolektivu, nemocnému zbyde opět pocit vyloučení.
Přestože se ministr Válek tématu celiakie věnuje dlouhodobě, očekávaná skutečná legislativní změna, kterou se zavázal v případě jeho zvolení naplnit v roce 2017, zatím nenastává. „Ať už budu nebo nebudu v parlamentu - jedno bezlepkové jídlo do škol se pokusím prosadit. Pacientů, kteří mají potravinové alergie, včetně celiakie, je velké množství. Rozhodně desítky procent. A bezlepková dieta je často velmi efektivní řešení jejich problémů, ale i výborná prevence,“ prohlásil tenkrát Válek. Ve stejném roce navíc Válek proklamoval i následující: „Dostat úhradu bezlepkové diety mezi úhrady pojišťovnami.“ Výsledkem je, že pojišťovny přispívají celiakům dle svého uvážení, nikoliv dle propracovaného systematického rámce. Všeobecná zdravotní pojišťovna tak dětským celiakům nabízí až osm tisíc korun ročně, zatímco Vojenská zdravotní pojišťovna nenabízí příspěvek žádný. Ve srovnání se západem, například s Itálií, tak český lev opět kulhá na všechny čtyři nohy. V itálii totiž celiakům přispívá přímo Ministerstvo hospodářství a financí ze zákonem stanoveného Speciálního fondu, a to částkou měsíční, která se odvíjí od věku a pohlaví. Pro muže ve věku od 18 do 59 let činí tento příspěvek měsíčně 110 EUR, stejně stará žena pak má nárok na měsíčních 90 EUR.
Ministr Válek by tak na základě výše uvedených italských norem mohl hledat inspiraci právě v této zemi, aby v budoucnu předešel českým legislativním paskvilům, které se ochraně menšin ve vyspělých státech ani zdaleka nepodobají.
