Článek
Kdo by ten pracovní stres také vydržel, že? Samozřejmě, mám své zásady. Zkrátka má chalupa, můj hrad. Přes to vlak nejede. Blíží se víkend, jdu „do akce“.
Mé zásady, přes které nejede vlak:
1, Respektuji čas pátečního příjezdu. Obvykle se jej snažím dodržet tak, abych se s ostatními stejného cíle, potkal v dopravní zácpě.
2, V koloně mířící z města hlasitě nadávám na to, že česká doprava stojí za nic a je příliš přeplněná, všechno rozkopané, zkazí se mi svačina, než na chalupu dojedu… (zkrátka mám příležitost si postěžovat na cokoliv).
3, Ignoruji dopravní předpisy, kde mohu, tam hbitě místního „kloboukáře“ předjedu, klidně přes dvojitou plnou čáru. Beztak veze jen zkáze nepodléhající nesmysly.
4, Vynervovaný přijedu na místo, vynadám hlasitě (tak aby to místní slyšeli) dětem i manželce, jedno za co. Jsem přece pánem domu i situace.
5, Aby nikdo po zbytek pozdního odpoledne náhodou nezahálel, nedej Bože sekačka na trávu, vytáhnu vpodvečer hlučný stroj.
6, Začnu sekat trávník, který od minulé návštěvy dorost z mého pohledu nežádoucí výšky. Pěticentimetrový zelený porost je potřeba usměrnit. Sekám, do zemdlení a do pozdních večerních hodin co je po těch, kteří se chtějí v klidu vyspat, ne? Však to jedenkráte za týden rozdýchají.
7, Zcela vyčerpán zažehnu potmě gril, abych mohl konečně připravit večeři. Použiji grilovací uhlí, bohatě jej zaleji tekutým podpalovačem. Však to bude hořet.
8, Zuřím, uhlí nechytlo, dým se valí k sousedům. Nechám gril kouřit, však ono to samo zhasne, má přijít bouřka, večeři dodělám na pánvi.
9, Zcela vyčerpán padám po dobrém jídle do postele, nechápu, proč přijíždějí hasiči. Doutná vše okolo grilu, který jsem opomněl řádně uhasit, no nic, udělali to jiní za mne.
10, Hasiči odjíždějí, no nic, asi mne čeká pokuta.
11, Po náročné noci si přispím téměř do oběda, chci přeci jít ráno do lesa na houby.
12, Zdá se mi podezřelé, že se všichni z lesa dávno vrací a ťukají si na hlavu. Já teprve k lesu ve dvě odpoledne vyrážím. Je přece krásně, no ne?
13, Darebáci! Všechen úlovek snad museli sbírat již od rozednění. Nemám ani houbu. Však já to domorodcům osladím!
14, Dobývám se, marným pochodem po lese zcela vysílen, do místního krámku pro pečivo. Nikdo neotvírá. Hlasitě nadávám, tak aby se mé rozhořčení obcí pěkně neslo, na otevírací dobu, která je v sobotu jen do desíti.
15, Vzteky bez sebe z nezdaru mé další mise, mířím k chalupě, plánuji pomstu.
16, Zapínám sekačku, zjišťuji totiž, že trávník o tři milimetry přes deštivou noc povyrostl. Sekám do pozdních nočních hodin.
17, Dětem zcela samozřejmě po celou dobu nebráním v rozvoji jejich hlasivek, ani v kreativní tvorbě. Co na tom, že soused má kliku obalenou čímsi nevoňavým a dcera se synem soutěží v disciplíně vydání silnějšího rámusu. Pištění obou ratolestí ignoruji, jsem trpělivý otec, dítě má rozvíjet svoji kreativitu. Stejně tak, jako ignoruji klepání rozzuřeného souseda krátce před půlnocí.
18, Gril znovu kouří, je krátce po druhé hodině ranní. Jsem o něco chytřejší, připravil jsem si konev vody na jeho následné uhašení.
19, Ve tři ráno jdeme s manželkou spát a na odiv zbytku vesnice otevřeným oknem dáváme naše harmonické milostné souznění.
20. Krátce po poledni se probouzíme, čeká nás vyčerpávající cesta zpět do města. Balíme věci a chceme je naložit do auta. Kliky vozu jsou však čímsi nevonným značně pomazané… Plánuji pomstu!
Zůstanu týden ve městě.
Satirický pohled si neklade za cíl nikoho, kdo se zde pozná, zesměšnit. Satira je zkrátka prostředkem komunikačním, a jejím cílem je na obecném modelu upozornění na český nešvar, lufťaci a místní.
Dámy, i pánové, berte to s rezervou.
