Článek
Hluboce se takovému dědečkovi kořím. Vypadal statný, mužný, zachovalý… jeho děti ho jistě milují a váží si jeho bezmezné snahy být dobrým prarodičem. Nabízí se ale čistě hypotetická otázka.
Bylo by tomu tak, kdyby nebyl tak ušlechtilým a zdravotně způsobilým jedincem?
Nemůžu psát z pozice dědečka. Tím se nakrásně nestanu, i kdybych se roztrhala na kusy. Stejně tak nechci hodnotit ostatní babičky a vnucovat jim své postoje. Tak to cítím já a i kdyby si zhrzené a naopak nadšené babičky na steroidech vypsaly pod mými řádky duši, jinak to prostě nebude.
Některé ženy postaví svou hodnotu na tom, že jsou pro všechny nepostradatelné. Já jsem se rozhodla svou hodnotu nestavět na závislosti druhých na mně.
Pro své děti jsem žila celý život a dělala pro ně i z mála hodně. Netvrdím, že jsem stoprocentní Supermáma. Nejsem ani Superžena. On třicetiletý pobyt v médiích vezme člověku leccos. Mnohdy i rodinné vztahy vezmou za své.
Vzpomínám si s úsměvem, jak za mnou ty malé krásné duše vlály, když jsem letěla občas na poslední chvíli do regionální televize odmoderovat hlavní zpravodajskou relaci a nebyl, kdo by zaskočil.
Vybavuji si, jak jim kolegové v rádiu láskyplně přezdívali „rádiovky“ a smáli se, když mi všetečným žvaněním sabotovaly studiové nahrávky.
Byly moje. A zůstanou moje lásky navždy, ať jsou jaké chtějí být. To je to nejlepší, co jsem za celý život dokázala.
Naše babičky tehdy hlídaly sporadicky a já jim to nijak nevyčítala. Děda byl neurotický a nervózní, takže jsem respektovala, že dcery nechtěly chodit na návštěvy, kde byly peskované za každý pohyb.
Proto ani dnes nevyžaduji být babičkou za každou cenu. Jsem babičkou ministryní stínovou. Ex offo. Prostě babičkou v záloze.
Nechtějí se mnou trávit čas.
Ano. Říkám nevhodné věci.
Jako například k vnukovi: „Ty jsi ale otrava,“ když si vnuk během mého hovoru s jeho rodiči hlasitě vynucuje za každou cenu hračku.
Jsem za to jeho rodiči napomenuta. Nemá to prý rád. Můžu mu tak říct maximálně jednou. Pokud mu tak řeknu podruhé, prý se urazí…
Co s tím?
Já také nemám ráda, když mi někdo vstupuje do hovoru s jeho rodiči. Moje maminka vždy říkávala: „Když se dospělí baví, děti šoupají nožičkama.“ Jako holčička jsem se vždy nafoukla, ale její slova jsem respektovala.
Jednou jsem na protest i nožičkama začala opravdu šoupat, za což jsem sklidila políček.
Ne, přesto jsem dospěla a netrpím žádným traumatem.
Vnukovy rodiče mi tedy budou muset připravit slovník vhodných výrazů pro babičky a já ho budu respektovat. Doufám, že pokud budu mluvit v souladu s ním, nebudu používat pouze pozdrav a holé věty typu: „Dnes je venku hezky“, anebo „Budete něco jíst?“
Potom bych byla babička android.
Oba vnuci při poslední návštěvě vřískali, kopali do sebe, ne a ne se uklidnit. Smála jsem se tomu a v rámci toho jsem si nasadila masku upíra a štrachavým krokem jsem se vplížila do obýváku, kde byla neutuchající pranice a vřava.
A bylo to.
Oba se za hurónského smíchu rozběhli do kuchyně a zalétli pod stůl. Představte si, že nemuseli navštívit ani psychiatra (doufám).
A v tu ránu byl klid a pohoda.
Dokonce jsme se s jejich rodiči navzájem i slyšeli. Ráda je totiž poslouchám. Jejich radosti a starosti. Chci být součástí jejich života.
Zároveň ale ctím a uctívám své osobní:
Desatero babičky
❤️ Nemusím pomáhat, když pomoc nechtějí.
❤️ Nemusím mít názor, pokud o něj není zájem.
❤️ Nemusím udílet nevyžádané rady.
❤️ Nemusím dokazovat, že jsem dobrá máma.
❤️ Nemusím dokazovat, že jsem dobrá babička.
❤️ Nemusím běhat na každé zavolání.
❤️ Nemusím se nechat peskovat a poučovat.
❤️ Nemusím si vzít pocit viny za cokoli.
❤️ Nemusím se podbízet, jen abych viděla vnoučata.
❤️ Nemusím být babičkou ze zákona.
Můžete ho s láskou užívat také. Pořadí jeho bodů je libovolné a uděluji vám autorský souhlas k jejich obměně.
Být babičkou je poslání. Ne povinnost.
Buďte láskyplnou a třeba i ztřeštěnou babičkou, jako jsem já. Ani moje babička nebyla zrovna ta od Boženy Němcové. Nikdy ale nezapomínejte sama na sebe. Váš čas na světě se krátí. Jsme tady jak na krátkém výletě, ze kterého není návratu.
Proto ani já nehodlám svá vnoučata lámat a nutit ke společným aktivitám. Můj život je natolik naplněný spoustou těch vlastních, že si kradu čas i sama pro sebe.
A rozhodně je nehodlám přesvědčovat, že to právě vlk sežral Karkulčinu babičku. A ne babička vlka.
***
Máte-li chuť číst a pokud máte v oblibě moje řádky, srdečně děkuji za vaši přízeň. A pokud ne… je spousta dalších a skvělých autorů. Moje knižní tituly najdete na mém autorském profilu.
