Článek
Táta odešel 5. prosince 2011, právě když začal padat první sníh. Mikuláš s andělem a čerty stáli za dveřmi a nechápali, proč jim otevírám se slzami v očích. Nejmladší dceři byly teprve tři roky. Statečně jim odříkala básničku, aby si ji čert neodnesl.
Pak se na mě podívala a zeptala se:
„Maminko, dědu si odnesli andělé?“
Nedokázala jsem odpovědět. Jen jsem přikývla.
Mamince mezitím uvadla na nočním stolku v léčebně narozeninová kytice. Ani jednou si k ní nepřivoněla. Netušila, že se v kómatu dožila svých sedmdesátých narozenin.
Odešla za tátou 11. ledna 2012.
Nemohli být spolu… ale nedokázali být ani jeden bez druhého.
Oba mě prosili, ať jim nedělám velký pohřeb. I bez něj mě jejich odchod málem zlomil. Oni oba věděli, že se loučí. Jen já jsem si to odmítala připustit.
Vždyť byli moji.
A moje malá dcera přece ještě babičku s dědou tolik potřebovala.
Táta chtěl zaplatit místo v kolumbáriu, ale tehdy nebyla volná ani jediná schránka. Nakonec jsem jejich přání splnila jinak. Vybrala jsem jim ty nejkrásnější urny a dnes odpočívají společně s babičkou a dědou.
Některé lidi si odnáší andělé
Jen občas s úsměvem doufám, že se tam po všech těch letech neshod už nehádají.
Nechala jsem je spát tam, kde prožili celý svůj život, sto kilometrů od mého domova.
Táta mi říkával:
„Přestěhuj si nás k sobě na vesnici, ať za námi nemusíš jezdit.“
Nikdy jsem to neudělala.
Jednou nebo dvakrát do roka těch sto kilometrů nikoho nezabije.
Doma vždy říkáme:
„Jedeme za našima na kávu.“
Jenže tu kávu si s nimi už nikdy nedáme. Dveře nám nikdo neotevře a na hřbitově káva nikdy nechutná stejně.
Oba nám ale vždy říkávali:
„Hlavně neblbněte na Dušičky. Lidé jsou na silnicích jako bez rozumu a kolikrát ani ke svým nedojedou.“
A tak jezdíme až po svátcích, když opadne největší provoz.
Raději jim vytvořím obrázek. Takový malý symbol úcty a lásky.
Oba byli fotografové.
Věřím, že by je potěšil.
A tátu si úplně živě představuji, jak sedí na obláčku, schovává nohy pod sebe a se svým typickým úsměvem pronese:
„No jo… konečně ses taky něco naučila.“
Moji čtyři nejbližší mají jednu výhodu.
Nikdy úplně neodešli.
Nosíme je v srdci.
Se všemi jejich přednostmi i chybami.
Stejně jako oni nosili v srdci nás.
Amen.
