Článek
Bylo mi patnáct, když jsem se vymanila z osidel velmi přísné výchovy rodičů katolíků. Moje puberta byla takříkajíc - na draka. Napsala jsem o tom i knihu se stejnojmenným názvem.
S pocitem, že rodiče měsíc po sobě odešli a já jsem své vzpomínky potřebovala nějak zachytit. Možná i je samotné udržet ve víře ve věčnost na živu.
Dlouho jsem se nedokázala s jejich odchodem smířit. Nedokázali být spolu, ale ani bez sebe. Snad proto spolu i odešli. Možná se tam nahoře škorpí dál. Je možné, že se i na mě zlobí. Za to, že jsem v knize Moje puberta na draka napsala tak otevřenou zpověď. Přesto všechno bolavého, co jsem prožila, plnou nadsázky a humoru.
Tehdy se nahoře na Pastýřské stěně na terase děčínské kavárny Nebíčko natáčel český film s pracovním názvem Letokruhy. Filmaři si mě jako tehdy osmnáctiletou holku toužící dobýt svět na herecké dráze, vybrali do komparzu. S mým prvním klukem jsme společně tančili v jedné scéně. Film později dostal název Láska s vůní pryskyřice a debutoval v něm tehdy mladičký Marek Vašut, Mahulena Bočanová a herecké obsazení doplnili tehdy již zralí a skvělí herci Věra Galatíková a Vlado Müller. Na to se nezapomíná.
Mám v sobě sladkobolné pocity, když dnes procházím místa, kde jsem trávila své dospívání, první vzetí za ruku, nesmělé doteky, pohlazení. Letmé polibky v nenasytné bráně internátu, která mě každou neděli spolkla. Naproti kterému až dodnes neúnavně projíždějí mezinárodní rychlíky, jež mi déle jak tři roky nedaly svým lomozem spát.
Můj první kluk mě tehdy zradil. Opustil mě kvůli dívce, se kterou čekal dítě a musel si ji vzít.
V Děčíne u Labe rok 1986
Přešlo dlouhých čtyřicet let…
Možná jste zažili ten pocit únavy z dlouhodobého vztahu. Po čase tak každý může pocítit, že se mu láska drolí pod rukama jako zvětralý pískovec.
Čtvrt století života prožitého s člověkem, kterého jste vždy oddaně milovali. Prožili jste toho společně tolik. To krásné začala časem dusit realita – mnohdy nehezká – a přesto jste spolu táhli vše dál.
Jeho lásku jsem vždy spíš tušila.
Zkraje jsem ji možná cítila i intenzivně.
Ve chvílích krizí, které přinesl život, jsem o ní ale někdy i pochybovala.
Nikdy o ní neuměl mluvit okázale a vyznávat mi city.
Ne, on se tehdy vážně nemusel ženit. Byl svobodný, bezdětný, čerstvě po promoci, dobře situovaný, drahé auto před domem. Jeho rodiče se s tím vlastně dodnes nevyrovnali.
O osm let starší žena, jen středoškolačka v rodině, kde je vysoká škola normou. Vzal si mě tehdy se třemi dcerami, na které neměl žádný „záruční list“. A ty mu jedna po druhé začaly říkat tati. Čtvrtá se nám narodila ve věku, kdy jsem už mohla být její babičkou.
Loni jsem mu darovala k padesátinám společný pobyt v Hřensku. Pro mě je to místo magické. Jakoby blíž ke slunci. Tajuplné skály a místa, která jsem před spoustou let navštívila, si mě znovu přitáhla. Letos i s ním.
Nedaleko Děčín. Město, které mi za dob studií přirostlo k srdci. Už jen kvůli vzpomínkám, které v člověku zakoření a nevyrve je ani zub času.
Dvě předchozí manželství odvál čas a to třetí s počáteční velkou vírou vydrželo a trvá dodnes. Občas se dusím zlobou, když něco odmítne udělat nebo udělá tak, že to není podle mých představ. Občas mi schází jeho hlas, když raději mlčí. Zlobím se, když chce, abych mlčela já, přestože mám chuť křičet.
Občas mi připadá příliš měkký, kdy sama musím být kvůli tomu tvrdá. Zlobím se, když se jako introvert stáhne do ulity a já díky tomu bojuji sama s celým světem a přilehlými galaxiemi.
Někdy mi připadá, že žijeme vedle sebe a ne spolu a občas mě to opravdu bolí.
Dívám se dnes z Pastýřské stěny na město, které jsem čtyřicet let neviděla. On se na něj dívá poprvé. Na jeho místě před čtyřiceti lety stál můj první kluk.
Možná mu hlavou bloudí stejné myšlenky jako mně. Možná i on začal pochybovat o mé lásce. Měl by na to právo. On mě – na rozdíl od toho prvního – nikdy nezradil. Vychoval se mnou čtyři dcery. Možná mě miloval tak nějak nenápadně, skrytě, potichu. Nedokázal pochválit, obdivovat, povznést.
Najednou k němu plná pohnutí přistupuji a slyším sama sebe, jak říkám:
„Před čtyřiceti lety jsem sem chodila se svojí první láskou.“
Ve chvíli, kdy na mě upře svůj překvapený pohled, dodám:
„A dnes jsem tady s láskou celoživotní…“
Stojíme naproti sobě a v očích se nám lesknou slzy.
Protože oba už víme.
Živote, a tak ti za to vše děkuji.
***
Pokud vás můj příběh oslovil, moje knihy najdete na mých stránkách.
Možná v nich najdete i kousek sebe.
