Článek
Mladý člověk, který má před sebou desítky let života, nese větší riziko dopadů politických rozhodnutí než senior, jehož časový horizont je mnohem kratší.
Je tedy férové, že jejich hlasy mají stejnou moc? Nebo bychom měli zavést systém, kde váha hlasu odráží „skin in the game“ – tedy to, jak dlouho bude volič žít s důsledky svého rozhodnutí?
Skin in the game: Mladí vs. staří
Uvažujme dva voliče: 25letého Petra a 80letého Josefa. Podle českých statistik má Petr před sebou zhruba 52 let života, Josef už jen 8 let. Oba mají jeden hlas, ale jejich zájmy se liší.
Petr myslí na budoucnost – kariéru, rodinu, důchodový systém za 40 let, klimatické změny nebo dostupnost bydlení. Josef se spíše zaměřuje na aktuální zdravotní péči, důchody nebo sociální jistoty. Oba chtějí to nejlepší pro sebe i společnost, ale jejich časový horizont je diametrálně odlišný.
Petr „riskuje“ půl století svého života, Josef pouhých 8 let. Přesto mají stejný vliv na rozhodnutí, která budou formovat svět na desítky let dopředu.
Můj návrh je kontroverzní, ale logický: váha hlasu by měla být úměrná očekávané délce dožití. Například hlas 25letého by mohl mít váhu 5, zatímco hlas 80letého váhu 1.
Proč?
Protože čím déle bude člověk žít s důsledky volebního rozhodnutí, tím větší právo by měl mít na jeho ovlivnění. Tento systém by odrážel princip „skin in the game“ – kdo nese větší riziko, měl by mít větší slovo.
Proč je to potřeba?
Lidská přirozenost nás vede k optimalizaci vlastních zájmů. Starší lidé, kteří mají omezený časový horizont, mohou přirozeně upřednostňovat krátkodobé výhody – vyšší důchody, lepší zdravotnictví nebo zachování stávajícího systému, a to vše na úkor zadlužení.
Mladí naopak častěji prosazují změny, které se projeví až za desítky let, jako jsou ekologické reformy, investice do vzdělání nebo digitalizace. Problém je, že starší voliči tvoří významnou část populace – v Česku lidé nad 60 let představují přes 25 % voličské základny, a s demografickým stárnutím jejich vliv roste. Výsledek? Politická rozhodnutí často favorizují krátkodobé zájmy na úkor dlouhodobé udržitelnosti.
Stát by měl myslet v co nejdelším horizontu. Klimatická krize, důchodová reforma, technologický rozvoj – to jsou otázky, které ovlivní především mladé generace. Pokud ale starší voliči, kteří nebudou čelit dlouhodobým důsledkům, mají stejnou váhu, riskujeme krátkozraká rozhodnutí. Váha hlasů podle věku by tento problém vyřešila objektivním kritériem – statistickou očekávanou délkou dožití.
Argumenty proti: Diskriminace, nebo spravedlnost?
Kritici tohoto návrhu budou křičet: „To je diskriminace starších lidí!“ A mají částečně pravdu – systém by explicitně omezil vliv seniorů. Ale je to opravdu nespravedlivé? Vždyť i dnes volební systém diskriminuje – děti a mládež do 18 let nemají hlas vůbec, přestože je čeká nejdelší budoucnost. Proč? Společnost předpokládá, že nejsou dostatečně kompetentní. Podobně bychom mohli argumentovat, že váha hlasu by měla odrážet „kompetenci“ v podobě investice do budoucnosti.
Další námitka je, že starší lidé mají více zkušeností, a jejich hlas by proto měl být ceněn více, ne méně. Zkušenosti jsou cenné, ale ne vždy vedou k lepším rozhodnutím pro budoucnost.
Historie ukazuje, že starší generace často odporují změnám – ať už jde o digitalizaci, ekologické reformy nebo modernizaci důchodového systému. Navíc, pokud je zkušenost tak klíčová, proč nejsou starší lidé automaticky voleni do vedení státu nebo firem? Zkušenost je důležitá, ale neměla by převažovat nad zájmy těch, kdo budou nést následky rozhodnutí nejdéle.
Jak by to konkrétně fungovalo?
Představme si model, kde váha hlasu klesá podle věku a očekávané délky dožití:
- 18–30 let: váha 5
- 31–50 let: váha 4
- 51–70 let: váha 3
- 71–85 let: váha 2
- Nad 85 let: váha 1
Tento systém by byl jednoduchý, objektivní (vychází ze statistik) a posílil by vliv mladších generací, které mají větší „skin in the game“. Implementace by však vyžadovala pečlivou právní a technickou přípravu, aby nebyla zneužitelná, a otevřenou společenskou debatu o etických aspektech.
Proč to nikdo nezkusí?
Změna volebního systému je politicky výbušné téma. Starší voliči jsou aktivní a organizovaní – jaký politik by riskoval jejich hněv? Navíc by návrh rozdělil společnost a vyvolal obvinění z „gerontofobie“. Přesto je otázka legitimní: Pokud demokracie má být o spravedlnosti, není čas přiznat, že ne všechny hlasy mají stejný dopad na budoucnost?
Váha hlasů podle věku by mohla být odvážným krokem k dlouhodobě udržitelné politice. Co si o ní myslíte vy?
