Článek
Jsem pacifista, někteří mi říkají chcimír. Věřím, že mír je lepší než válka. Že násilí je cesta do pekel a zabíjení nikdy nic nevyřeší.
Co to znamená, když všude kolem svět hoří? Když na Ukrajině padají bomby a Rusko mlátí pěstí do stolu, jak můžu jen tak sedět a říkat: „Přestaňte střílet, já chci mír!“?
Srdce mi krvácí, ale zbrojení nepodpořím
Každý den mi zprávy rvou duši na kusy, ale snažím se je přehlížet. Zničené domy, plačící děti, mrtví civilisté – to mě ničí, ale už jsem si zvykl. Stále odmítám posílat peníze na zabíjení Slovanů mezi sebou. Proč? Protože věřím, že existuje jiná cesta. Že místo střelby můžeme mluvit. Že místo krve můžeme hledat dohodu.
„Jsi zbabělec!“ křičí na mě
Lidi mě mají za měkotu. „Schováváš se, zatímco jiní umírají!“ křičí. „Když neposíláš prachy na zbraně, podporuješ Putina!“ Ale to je nesmysl! Já podporuji politiky, co chtějí mír – paní Konečnou, doktora Rajchla, pana bakaláře Turka, pana Okamuru. To jsou státníci, co vědí, že válka není řešení.
Když slyším hulákající chciválky, že musíme zbrojit a zabíjet bratry Slovany, je mi za ně stydno.
Co bych dělal na Ukrajině?
Představte si to: váš dům je v troskách, rodina v ohrožení, kolem padají bomby. Co byste udělali? Já bych hledal cestu ven – ne s granátem, ale s otevřenou pusou a podanou rukou.
Můj křik do světa
Jsem chcimír a můj hlas je šepot v tomhle randálu plném výstřelů. Ale věřím, že mír není pohádka pro děti. Věřím, že slova můžou zachránit životy. S panem prezidentem Putinem je potřeba mluvit, ne bojovat. Budu stát na svém, i když mě proud táhne zpátky. Protože válka není odpověď.
Anketa
(Satira: Autor věří, že v 21. století by měl zvítězit dialog, ale taky ví, že proti silnějšímu se musíme umět bránit.)
