Článek
Veřejnou debatu rozvířil post na platformě X, kde se uživatelka raduje nad zavedením rozvozové služby „ženy ženám“. Tedy že řidička je žena a vozí jako klienty pouze ženy.
me prosby byly vyslyseny 🙏🙏🙏🙏 pic.twitter.com/92Y3FvzdXI
— daniela (@d14633658) February 6, 2025
Do komentářů naskákala spousta „trolů“, kteří tvrdili, že je to diskriminace a tato služba by se měla zakázat. Pojďme si nyní rozebrat, jak to vlastně s tou „škodlivou diskriminací“ skutečně je.
Nejprve je dobré poznamenat, že se skutečně jedná o diskriminaci. Diskriminace totiž označuje situaci, v jejímž rámci se s určitými lidmi (ženami) zachází jinak než s ostatními lidmi (muži) bez ohledu na jejich vlastnosti.
A já se ptám: „Je tato diskriminace špatná?“
Myslím si, že není. Představte si situaci, že vozíte v centru Prahy v noci o víkendu. Řidička se připraví o polovinu potenciální klientely (muži), s tím že zbylá část zákaznic jí dává dostatečný pocit bezpečí a komfortu, aby se jí práce vyplatila. Záměrně cílí na specifickou skupinu zákaznic a doufá, že jí tato specializace zajistí dostatečný přísun zakázek. Pokud je na trhu poptávka, proč by neměla existovat nabídka, která na ni reaguje?
Opačná situace – tedy taxi služba „muži mužům“ – by však vyvolala daleko větší kontroverzi. Zde se dostáváme k otázce, jak vnímáme diskriminaci ve společnosti. Pokud říkáme, že „pozitivní diskriminace“ je přijatelná, kde je hranice? Přijali bychom například restauraci, která obsluhuje pouze ženy, protože se majitel domnívá, že se tak cítí bezpečněji?
Klíčová otázka tedy není, zda se jedná o diskriminaci – protože ano, skutečně se o ni jedná. Podstatné je spíše to, zda ji považujeme za legitimní a zda bychom byli stejně tolerantní i v případě, kdyby cílovou skupinou byli výhradně muži. Pokud ne, měli bychom se ptát, proč tomu tak je a zda nenastavujeme dvojí standardy.
