Článek
Když jsem poprvé slyšel šeptandu o jarmarcích, kde SPD rozdává radost v podobě piva za 15 korun a klobásky za 28, jen jsem mávl rukou. Fáma. Vždyť to nedává smysl – žádná politická strana si přece nemůže dovolit prodávat hluboko pod cenou.
Jenže zvěsti sílily, a tak jsem vyrazil na místo činu. Chtěl jsem na vlastní oči vidět, jestli si Tomio Okamura opravdu zkouší koupit voliče klobásou a pivem – nebo jestli jde jen o zvláštní, ale legální marketingový tah.
Pivo levnější než chleba? Realita jménem „jarmark“
Scéna na jarmarku vypadala jako z jiného světa. Vůně grilovaných klobás se linula kolem všech stánků a davy lidí stály ve frontách na jídlo a pití. Dal jsem 15 Kč za půllitr piva pojmenovaný SPD Speciál, limo stálo stejně a klobása vyšla na 28 Kč. V době, kdy pivo v hospodě začíná na padesátce, to působilo jako zázrak. Nebo jako něco, co tak trochu smrdí po kalkulu.
V pozadí všeho totiž pokřikoval Jindřich Rajchl na podiu, jak je tato vláda úplně nejhorší, covid byl prý jen výmysl a Putin taky není tak zlý, jak tvrdí Fiala. Dav nebyl příliš pestrý – většinou důchodci ve skupinkách, zřídkakdy teenageři nebo páry s dětmi. Ideologie se tu servírovala s levným občerstvením a mlaskající posluchači spokojeně přikyvovali. A právě tato atmosféra byla tím nejznepokojivějším.
Jídlo „zdarma“, sympatie za odměnu
Položme si otázku, která mi vrtala hlavou celou dobu: Je tohle ještě politická kampaň, nebo už podprahové kupování hlasů?
Nejde přece jen o levnou klobásu. Jde o dojem – a ten může zůstat mnohem déle než mastná skvrna po klobáse. Pokud se podobná taktika stane normou, nebudeme už hlasovat podle programu, ale podle toho, kdo nám toho více dá v předvolební kampani. A to není vtip. To je plíživá eroze demokracie, kde se voliči stávají zákazníky a volební program jídelním lístkem.
Když demokracie chutná podezřele levně
Z jarmarku jsem odcházel s plným žaludkem a těžkou hlavou. Ano, lidé s nízkými příjmy ocení každou korunu. Ale co když se z voliče stane zákazník? Co když místo diskuse o budoucnosti rozhodne cena za pivo?
Tohle není jen o SPD. Pokud se tahle forma „lidové politiky“ stane standardem, promění se politická soutěž v tržnici, kde vítězí ten, kdo levněji nasytí. A to už není soutěž idejí, ale slevová akce bez účtenky.
Může toto být někomu sympatické?
Je vám to sympatické? Nebo vás to znepokojuje stejně jako mě? Docela by mě zajímal názor ostatních lidí, protože mě takovýto styl politiky silně znepokojuje. Pojďme to vyřešit dřív, než se z volebního programu stane jídelní lístek.
