Článek
Kočkodan beznosý (Rhinopithecus), je rod primátů z čeledi kočkodanovitých. Tyto vzácné a fascinující opice žijí v horských lesích Asie, zejména v Číně, Barmě a Vietnamu. Jejich útočiště bývá často v horských lesích ve výškách 2 500 až 4 700 metrů nad mořem, kde je chladnější a vlhké klima. Je zde velice bohatá vegetace a díky smíšeným a jehličnatým stromům spousty možností úkrytů. tyto husté horské lesy jsou klíčové pro ochranu ohrožených druhů. Vysokohorské oblasti mají velmi drsné klimatické podmínky - vlhká léta a chladné zimy. Kromě primátů zde žijí také různé druhy bažantů nebo sněžní levharti, pro které jsou kočkodani potravou.
Setkat se s nimi můžeme také například v Národních parcích a chráněných oblastech. Některé druhy kočkodanů žijí v rezervacích v Číně, tím je například kočkodan čínský. Nejvýraznějším znakem je chybějící nebo velmi malý nos. Místo něj mají pouze malé nosní otvory, které jim dodávají zvláštní vzhled. Délka jejich je těla je 51 - 83cm dlouhé a k tomu ocas, který měří 55 - 97 cm. Mají hustou srst, která je chrání před chladem, obzvlášť druhy žijící v chladnějších oblastech, jako je kočkodan čínský. Kvůli ničení jejich přirozeného prostředí a pytláctví patří tito primáti mezi ohrožený druh. Přesto, že jsou ohroženým druhem, známe i extrémně vzácnější druh, například kočkodan tonkinský, který se vyskytuje hlavně ve Vietnamu.
První zmínky o kočkodanu beznosém pocházejí z 19. století , kdy evropští přírodovědci začali objevovat a popisovat exotická zvířata Asie. Ve stejném století byly objeveny další druhy kočkodanů v jihovýchodní Asii, zejména ve Vietnamu a Barmě. V roce 2010 byl vědecky popsán kočkodan myanmarský (Rhinopithecus sktrykeri), což dokazuje, že i dnes mohou být objeveny další druhy primátů. Příroda je všemocná a osobně si myslím, že se můžeme do budoucna těšit na další objevy nových druhů.
Kočkodani beznosí jsou velice společenští, inteligentní a opatrní primáti. Jejich Povaha se liší podle druhu, ale obecně platí, že žijí v organizovaných skupinkách. Někdy i stovky jedinců, kde panuje hierarchie. Samci bývají vůdci menších harémových skupin (jeden samec a více samic s mláďaty). Jsou spíše klidní, ale ostražití, protože žijí v hustých lesích, musí se mít neustále na pozoru před predátory, jako jsou třeba levharti. Mají silné sociální vazby, pečují o sebe vzájemným čištěním srsti. Jejich komunikační dovednosti jsou ve formě hrdelních zvuků, pískání a různých skřeků. Navzdory své někdy až meditativní povaze dokážou být velmi hraví a zvědaví, především mláďata, která šplhají po stromech a objevují okolní svět.
Tito primáti jsou převážně býložravci, jejich strava se však mění podle ročního období a dostupností potravin. Nejhlavnější potravou tvoří listy stromů, kterých je v horských lesích převážně v létě dostatek. V letních období mají v oblibě různá ovoce a semena stromů. V zimě, když je méně listů a ovoce, okusují kůry ze stromů a jedí lišejníky. I když jsou kočkodani hlavně býložravci, nepohrdnou občasnou konzumací drobného hmyzu nebo larvy jako doplněk stravy. Díky přizpůsobenému trávení dokážou efektivně zpracovávat i těžko stravitelné listy a rostlinný materiál.
Zdroje:
